Prosím vás, je tu nějaká spriznena duše, kterou řízení baví? Já najedu fakt hodně a mám to jako relax,  když opominu pražský zácpy.  

​Já ráda řídím. Jenže jsem vyfasovala typ muže, který má utkvělou představu, že musí svoji princeznu vozit hore dole, jako s miminem to bylo super, vzal si volno a byl k ruce, ale děcku je už čtvrt století a fakt bych si občas ráda zařídila. Z večírků to teda vítám, haha. Pravda je, že s ním se opravdu nebojím, řídí přepisově,  má odhad a asi i věsteckou kouli.  

Zuzulipro vypínač bych jela 225

Já mu rozumím, mám to stejně. Taky se nenechávám vozit, to se stane fakt jednou za půl roku. Buď jedeme jako rodina nebo jedu mhd.

Stejně jako vím, že z dovolené bych nás dovedla, pokud by seděl vedle mně. Sama ne, to uznávám. Respektive bysme asi jeli dva dny, kdyby to bylo dál a pak bych se z toho týden vzpamatovávala

Raduza mě řízení baví. Když se děti za mnou nerubou...

continuity 

Lidi se bojí různých věcí, nic na tom chápat nemusíš. To s tím vůbec nesouvisí.

To je jako se divit, proč se někdo bojí výšek nebo horské dráhy.

​

continuity myslim, ze Jos to tiez trefne napisala. 

Řidičák mám 25 let. Uložený na dně šuplíku. Bojím se, a nikdy už nezačnu. Neměla jsem odvahu odvážet ani mého nemocného otce na chemoterapie do nemocnice vzdálené 3 km. Kdykoliv jsem ve společnosti řekla že nemám auto a jsem odkázána na MHD, tak se na mne všichni dívali jako kdybych byla z jiného vesmíru 

Robila som si kondicky na materskej, s tým že mi môj otec hovoril, že načo, veď je na dôchodku, odvezie ma, kam budem chcieť. Aj auto na rozjazdenie som si kúpila, Feliciu za 400 eur. A prešiel rok a otec musel prestať šoférovať a ja som sa stala hlavným šoférom na trase do Lidla, nemocnice a do Martina. A popod to Strečno sa bojím vždy. Ak idem sama, tak spojom. Teraz v utorok mám ísť s malým do nemocnice v Žiline a prvé som si vlaky pozrela. Ale možno pôjdeme autom. Len musím zistiť, kde zaparkujem.

Som nadosmrti chodec.

Mrakoplas Jos dzizisketa 

Já jsem došla k závěru, že tahle paralelní diskuze, co se tady vede nemá nic společného s řízením auta, ale s přístupem k strachu. A z toho plyne to nedorozumění. 

Já jsem bytostně přesvědčena, že se strachem a fobiemi se nejenom má, ale musí bojovat. Moje matka se takto poddala fobii z výšek a skončilo to tak, že aktuálně nevleze na pohyblivé schody v nakupaku. V metru před pár lety dělali kvůli tomu oba rodiče takové psí kusy, že se na těch schodech opravdu sesypali na hromadu.  

Sama nějaké strachy mám a prostě tomu vzdorují, co mi díly stačí

Takže pro mě vyjádření, že se bojím zcela běžné věci, kterou potřebuji udělat několikrát denně, úplně mimo chápání nějakého psychického komfortu. Dítě se boji nějakých věci a našla jsem ji kvůli tomu psychologa. 

Lékař, který se regulérně boji udělat mi nějaký zákrok, ať si to radši nechá pro sebe, opravdu to neocenim. Neumím si představit, že by třeba dopravní pilot řekl, že se boji přistávat na složitém letišti. Co byste mu na to řekli?

já preferuji přístup: rizika tam jsou, ale když se něco stane, nějak to zvládneme.

Každému podle jeho gusta. 

letfenixa a zrovna ta cesta pod Strecnom je výslovně krasna a potom Este okolo Kralovan .

continuity já teda ocením, pokud se pilot boji přistávat, když to nedělá a neletí se stovkou lidí

Já se bojím i jako spolujezdec, řidičák nemám a ani ho neplánuju dělat, upřímně mě řízení děsí. Naštěstí ale na auto ani jeho provoz nemáme peníze, takže to vůbec nemusím řešit

continuity A to je presne to, o co se ted s tim typkem snazime. Abych si do auta nesedala s pocitem, ze urcite dojde k nejaky krizovce a ja ji nezvladnu, ale ze kdyz nahodou k necemu dojde, tak to naopak zvladnu. 

continuity Máš pravdu, souhlasím. Když je někdo připosranej, tak ať sedí raději doma, on nad ním ten strach a stres má totiž velkou moc a tak vznikají chyby. Taky si myslím, že strach a respekt jsou dvě různý věci.

Mě nedávno potěšila prababička, když jsem ji vezla do lázní. Chtěla sedět vzadu, ale to jsem jí zamítla, že by se nevešla mezi dětský sedačky. Tak seděla vepředu a asi po 200km jízdy přiznala, že chtěla sedět vzadu, protože myslela, že se se mnou bude bát. Se svým synem, který toho nejezdí dost, sedí jen vzadu, protože se bojí fest.

33lejaby tak tom jsme na tom stejně, včetně délky archivace řidičáku v šuplíku.

Vari

Tak to má přesně za mě být. 

continuity vyslovene čakám, kedy na nás spadnú skaly, alebo nejaký kamioňak sa zas bude mega ponáhľať. Je to tam pomaly na dennom poriadku. 

Raduza tak mě to taky baví, i když do relaxu to má daleko

​to přijde

Raduza plha je hlásí. Loni jsem přesedlala z automatu na manuál a nestalo se vůbec nic. 

Od doby, co jsem tady zjistila, že pro některé lidi je problém odbočit doleva, už můj svět není jako předtím. Beru to tak, že je to jiný oddíl. 

​Mě osobně automat nesmí do baráku. 

Já se s nim nudím, ale chápu,  že pro někoho je to usnadnění. 

Prosím vás, je tu nějaká spriznena duše, kterou řízení baví? Já najedu fakt hodně a mám to jako relax,  když opominu pražský zácpy.  

​mě taky - pustím si oblíbenou hudbu a jedu. Ale moje začátky kdysi dávno vypadaly tristně přesně tak, jak tady některé popisují. Takže mám hluboké pochopení, protože na tehdejší úzkosti před každou cestou nezapomenu nikdy

Raduza mě řízení auta taky hrozně moc baví, jezdila bych furt! ale jedině manuál, to si užívám moc! až to přestanou vyrábět, vůbec nevim, co si počnu... teď jsem se doslechla, že Mercedes bude dělat manuály už jen ve sportovních autech ten trend "auto pro blbce" teda fakt nechápu...

continuity a tebe to nejaki lekari alebo piloti rozpravaju? Alebo je tu niekto z tych, co maju strach pri soferovani, profesionalny sofer? 

Na jednej strane pises, ze so strachom teba bojovat a ked tu s nim niekotre bojuju a soferuju aj napriek strachu, tak to tiez nie je dobre. 

To, ze si cestu niekto trocha predlzi, aby isiel komfortnejsou a bezstresovou trasou, nikomu neublizi. 

Kan strach podla mna clovek kludne mat moze pokial sa nim nenecha ovladnut. Niekomu moze pomoct byt ostrazitejsi a opatrnejsi, co pri soferovani nemusi byt na skodu.