JankaM tak to považuji za malou dovolenou. Užijte si to.

JankaM Nikdy nezapomenu, jak nám rodiče do dopisu na tábor napsali, že dostali přepravku výborných meruněk a že se byli koupat v Jablonci na přehradě.

Miluju meruňky. Na táboře zrovna ten rok fakt odporně vařili, koupat jsme se prakticky nechodili, protože vedoucí se báli, a navíc, jak píše continuity , většinu těch prvních 14 dní v červenci stejně propršelo. 

A s náma rodiče nikdy do Jablonce na přehradu nejeli!! No je to ve mně jak v koze.

Aranel

Naši jezdili na dovolené věž nás běžně, ale vždycky se ptali, jestli zrovna tam taky nechceme. Ale přehradu by asi dopředu nahlásili

Ale je to tanec mezi vejci tyhle dopisy. Dost jsem se zapotila, když jsem přemýšlela, co napsat, aby to syna nerozesmutnilo, ale zároveň to nevypadalo, že je nám fuk, že tu není.

Aranel taky si pamatuju, že asi mezi první a druhou třídou jsme byly na táboře od podniku, kde naši pracovali. Ze začátku se nám tam nelíbilo, psaly jsme domů, ať si pro nás přijedou. O víkendu jezdily návštěvy, ale naši ne, protože jim někdo doporučil ať nejezdí, že nás to rozesmutní. Takže přijeli tajně a někde za stromem na nás údajně koukali dolekohledem. Vypadaly jsme snad  spokojeně Další týden už to bylo lepší a nakonec nemám tak špatné vzpomínky. 

Já mám ofocený dopis od syna z tábora, dle písma soudím tak 2.-3. třída. Začíná takto: milá maminko, doufám, že se máš dobře. Já se mám zle...

Samantha chudáček.

Já mám podobý dopis od syna z prvního tábora. Něco jako Ahoj mami ta tati, jak se máte. Já se mám dobře, už jsem zvracel.

Na fotkách, co vedoucí posílali jsem ho buď neviděla nebo byl někde stranou skleslý. Deptalo mě to dost.

Asi se mu fakt stýskalo, povídal pak, že chodil plakat na latrínu a že si představoval, že se vede za ruku s o osm let mladší sestřičkou. Bylo mu tenkrát 11.

Mulen

Samantha Mulen Když tady ty tábory rozebíráte, tak je to spíš do přiznání, ale já to nesnášela, na stanovém jsem nebyla nikdy a  1x v nějaké budově. Nesnášela jsem vstávání, kolektivní hry a sporty. Prostě děs. Oba moji kluci jsou po mně. Oba byli jednou a stačilo navždy, já tyhle dopisy a stížnosti naprosto chápu.

Evaeva Ja od 15 s nasima do trapneho Recka odmitla jezdit a radsi jsem chodila na koupak v Sobotce . A jak jsem nikdy nebyla ve skolce, tak jsem nikdy nebyla ani na tabore. Asocial proste

Jos tak Řecko přišlo trapný i mně dovolené u moře mně moc nebraly. To spíš kola nebo jsme jezdili na poznávací dovolené pod stan a tak. 14 dní tábor, týden soustředění, dva týdny na chalupě a máš po prázdninách.

Renusatko

Mě jednou jedinkrát ukecala nejlepší kamarádka,  že pojedeme.  Bylo to tuším po druhé třídě.  Jenže kamarádka dostala spalu a já musela jet sama. Já rozenej asocial,  byla jsem tam nejmladší, nikoho jsem neznala,  hrozný to bylo.  Jako starší jsem pak jezdila na vycvikovy tábory se psem,  to už bylo fajn, lidi jsem znala, měli jsme dobrou partu a bylo to na cvičáku asi 5 km od domova,  takže v případě nouze se dalo dojet busem domů. . Děti to mají stejně,  tabor ani omylem.  

Raduza tak sama je blbý. Já tam vždycky měla spolužačky a taky ségru (což mi jakoby vadilo, furt mladší ségra někde, ale byla v jiným oddíle a byl to kdyžtak známej člověk...)

Dám to sem na chvíli,  vnuk první třída.

Smazáno 

Aranel já jezdila docela často sama, hlavně než ségra dorostla. Kupodivu mi to nějak nevadilo.

Tak Betty chudák malej,  to bych asi jako matka nedala a jela tam

Tak Betty chudacek! Takhle srdceryvne psal syn, ale byl jen na tyden, takze kdyz dopis prisel, uz skoro jel domu. Pak rikal, ze se mu tam libilo, ale ze nevedel, co ma psat, tak psal jako kluci, ze je mu smutno. Ale stejne uz nikdy na tabor nechtel, to kolektivni soutezeni ho nikdy moc nebralo.

Tak Betty to úplně trhá srdce. 
Bud fakt brečí, kudy chodí, nebo jednou brečel, tak to rovnou napsal, nebo nevěděl, co psát, tak opsal od souseda.... Ale rodiče to budou umět odhadnout...

Když jsme vyklízeli pohledy po babi, tak tam bylo zhruba deset stejných pohledů, s téměř identickým textem: Pěkný pozdrav z tábora posílá... a myslím, že to stejné jsem psala domů (jezdila jsem na týdenní soustředění)

Je to už hodně let, byl tam na týden a ještě tam dělal vedoucího manžel její kamaradky. Náš traged.

Tak Bettyšiš, normálně jsem zamáčkla slzu. Ubožátko malý. Já o tý doby, co jsem babička, mám na ty malý děti úplně jiný pohled.  Jinak pro mě jednou naši taky jeli a my pro dceru rovněž - vlastně 2x, jednou do nemocnice, kde úspěsně předstírala zánět slepáku a podruhý výron, ten asi asi měla opravdu, nikdy jsme jí po zahojení nevraceli :-) potřetí to dala, protože jsme byli pryč a prarodiče neměli auto. Syn přestál vše - čti 2 tábory, se ctí.