Lilly_Ku závidím...ja bych to udělala z fleku, ale zaměstnavatel je proti. Navíc kolegyně, co ma poloviční úvazek a peníze ma postupně čim dal vic práce a přijde mi,že náplní je uz pomalu tam, co byla, když dělala na celej. To bych nerada, ikdyby mi to vyšlo.
Co Vám dnes udělalo radost.?.
11. srpna 2014 09:59
Lilly_Ku to ti schvaluju!
Život je krátkej.
stes Jojo, to jsem si přesně říkala, že bych na zkrácený úvazek dělala stejný objem práce...ale ono jak kde a jak kdy. No v současném zaměstnání je to nemožný a stejně bych ještě odpoledne nebo v tom volném dni musela zvedat telefony...Ale představa je to hezka:D
Aranel Jedna známá nedávno napsala na socky příspěvek s větou ,,reparát na život nebude". A to se přiznám mi hodně rezonuje v hlavě.
Karja To je přesný.
v pohode! :) ja jsem ve sve praci ve fazi, ze premyslim, jestli si radsi neudelat ausbildung treba na fyzioterapeutku. ale nez udelam nejakou radikalni zmenu, tak zkusim to zkraceni pracovni doby, panc i s tim zkracenym uvazkem budu mit furt lepsi prachy nez na plny uvazek nejaky z tech jobu, o kterych latentne uvazuju.
takze kdyby me vyhodili, tak se z toho uplne nehroutim (i kdyz samozrejme obavy z toho mam) a pravdepodobne bych se uplne preorientovala.
ale v praci performuju :D takze si muze zamestnavatel rozmyslet, co je pro ne vyhodnejsi.
jeste musim dodat, ze mam nejaky vlekly zdravotni problemy a stresova prace s mnozstim prescasu jim nepomaha. i proto chci pracovat jenom 4 dny, i kdyz si nedelam iluze, ze to bude jen 8 hodin denne. ale to nemam ani u petidenniho tydne.
no a jestli mi to nedaji, tak jsem stejne do pul roku na burnout leave jako asi kazdej desatej v nasem oddeleni haha.
Lilly_Ku držím palce, taky jsem o tom uvažovala, ale pětina příjmu je celkem dost. Ausbildung zní dobře, tam ale netuším kudy jít. Nemám ani nějaký zásadní koníček, který by mě nasměroval.
Každopádně, ať to vyjde!
Lilly_Ku no, koukám, že máš podobný myšlenky. Jeden můj kolega teda skončil a toho fyzio dělat šel.
Osteo by byl asi lepší kšeft. 
Lilly_Ku držím palce!!! Ja pracuji tez jen 4 dny v tydnu, patek si nechávám pro sebe. Ano, je to možná velký luxus, ale diky tomu se necítím ustvane, nekdy to samozřejmě nevyjde a musim pracovat, ale minimalne mi tam nikdo neplánuje schůzky a pokud ano, tak je odmítám; a kdyz to vyjde, mam proste cas si zajít do sauny, na jogu, někdy se jen trochu flakam, zajdu na vetsi obed, ted v létě si casto jedu na chatu a piplam kytky, občas si dělám svoje kšefty vedle prace, a nekdy vesele lžu dceri, jak jsem dnes pracovala a nemam u toho vubec špatne svědomí, ze ona je ve skolce nebo u babičky. V životě se jeste napracuji az az a kdyz to jde, tak proč ne.
Lilly_Ku držím palce!
Muslik já to mám taky takhle a slouží to jako docela dobrá pojistka, buď když něco nestíhám v práci dodělat, nebo to presne vyuzivam na ty logopedie, zubaře apod, minulej týden jsem ale doma asi na dvě hodiny dopoledne usnula a to bylo úplně nejvic nejlepší 
bez toho jednoho dne "navíc" bych asi byla jak křeček v kolečku
Potrefenáhusa přesně! Ja tedy mela vždy brzy ráno s dítětem logopedii, ale bez uzardění jsem ho pak odvezla do skolky a šla si zaplavat a pak doma uvařila kafe a četla si. A jako jo, mam ten den rezervovaný na doktory a podobne, hodne casto ho tedy strávím v čekárně u detskych doktorů . Taky tedy jsem ten den vyzvedávala mladsiho ze školky po obědě, což ten volný čas v reálu zkrátilo na 3 h, ale ono to bylo v té době potřeba se mu povenovat 1:1. Ale vůbec nevim, jak bych bez toho dopoledního zevlingu přežila, to byl můj reálný odpočinek, ani o víkendu jsem se tak neuvolnila, jak doma pořád někdo piští...
Muslik Potrefenáhusa Gatita chválím a tleskám. Dělám to taky tak..s lékařem i jinak. Prostě se občas všem zapřu...dceri kvůli hlídání,že jsem v práci, v práci že jsem u doktora, muži ze jsem v práci. Potrebuju bejt chvili sama, klidně i s knihou na gauči v pyžamu. Hlídám i pracuju dost a párkrát do měsíce potrebuju vypnout.
...nejen pro
...řekla bych, že by bylo mnohem lepší, říci to narovinu.
Normálně narovinu,
v pohodě, asertivně, mile ale jasně, že
prostě potřebuju pro sebe volno.
Že potřebuju/chcí být sama,
že potřebuju si odpočinout v tichu,
že potřebuju mít čas na to, na nic nereagovat, nic neřešit,
přesně jak správně píšeš - mít čas sama pro sebe a na sebe.
To je nesmírně důležité!.
Současně je ale důležité učit to i své děti, své rodiče, své okolí.
Aby to brali jako normální, jako běžnou součást života,
že i maminka potřebuje být sama, potřebuje odpočívat, atp.
(a jestli bude civět tři hodiny z okna nebo zmizí na jógu a nebo z kámoškou na kafe,
je absolutně jedno/je to její čas/je to její péče o sebe sama),
bez toho,
aniž by se za to styděla, musela to okecávat, tajit to nebo se za to ospravedlňovat,
bez vlastních "špatných"/provinilých myšlenek.
Jednak je to dobré(neoddiskutovatelně) pro ni samotnou,
druhak ale i pro všechny zúčastněné, že se naučí, že je to normální(!).
Chápu, že pro hodně lidí to nebude vůbec snadné,
z x důvodů,
vymezit si vlastní laskavé hranice.
Ale stojí to za to...
Každý člověk potřebuje být chvíli "sám"
(někomu stačí pár minut, hodin, někdo ale potřebuje čas klidně i mnohem delší),
právě proto, aby mohl zase dál v pohodě fungovat,
aby nezapomněl sám na sebe ve více úrovních tohoto významu...
Protože jak člověk sebe nedává na první místo
(v tom nejlepším smyslu slova),
dříve nebo později se to většinou někde odrazí -
jeho nálady, rozpoložení, frustrace, potlačování vlastních potřeb
(bez ohledu na to, jak komu budou připadat),
posléze zdravotní stav...
stes a proc nejde rict, ze potrebujes chvilku pro sebe?
Znížený úväzok som mala do L 5 rokov, ale keďže učím matiku, tak som pracovala každý deň. Znížený úväzok som mala kvôli našim, s ktorými som chodila intenzívne k doktorom.
Kokoska ja se musim priznat, ze diteti jsem to take nerekla na rovinu, ze chci byt sama. Myslim, ze by to v tech 5 letech nepobral. Ale vuci manželovi jsem byla upřímná, tam jakoby neni co tajit, on vi, ze jsem doma a ze mam pokracenou mzdu, je vděčný, kdyz věnuji nějaký čas navíc našim společným dětem, ale kdyz mi z toho zrovna vyjde opravdu jen volno pro me, nijak ho to nedrásá.
Gatita já synovi říkala, že on jde do školky a já běhat. V jeho věku mu naopak bylo úplně jedno, co budu bez něj dělat já, práce by mu přišla zhruba tak stejně (ne)důležitá Teď ho plánuju nechat jeden nebo dva dny doma, ale časem bych se ráda dopracovala taky k nějakým těm volným pátkům. Manžel neřekl ani slovo, když byl malý dvě dopoledne ve školce. Často to teda padlo na nějaké ty doktory, ale ne vždy samozřejmě.
