U kuchynskyho stolu mame zidli 8 a obyvak nemame vubec. Kanape v kuchyni je nejvic nejlepsi, i tu kdysi byvalo, spavala na nem babicka :) ovsem s nasim cirkusem presne vim, jak by vypadal (stejne jako ostudne houpaci kreslo, ktere navic desne zavazi, ale vyhodit se nesmi...)

Pinot Noir Já jsem si tak 5 let zpátky myslela, že když už nemám malé děti, tak můžu mít světlou sedačku. Už se těším až ji vyměníme. Měla jít čistit jen vodou, perfektní materiál. Určitě musím něco dělat blbě, protože je samý flek od toho čištění vodou. 

U nás doma se obýváku říkalo velký pokoj. 
Teď mu neříkáme nijak, protože máme kuchyni - jídelnu - obývák jeden prostor, jen v náznaku oddělený. Takže se říká "ke stolu nebo na gauč"?

Tak kdyz se tady resi stul versus pohovka, tak se priznavam, ze nesnasim stolovani u rodiny meho muze. Ja jsem ze sve rodiny zvykla na spolecna jidla u stolu (snidane a obed, vecere jak kdy, to uz si vetsinou nekdo neco ulovil sam), kdy vsichni spolecne jedi, povida se, dokud nedoji posledni, a teprve pak se odchazi od stolu. Kdyz prijedem na obed ke tchyni, tak muz obvykle prohlasi, ze nema hlad a nebude ted jist, aby pozdeji vyplenil lednici, svagr si jidlo odnese do sveho pokoje k pocitaci, tchan s tim odejde do obyvaku k televizi a tchyne oznami, ze ona uz jedla. Takze tam u stolu s jidlem sedim sama a ona nade mnou stoji (ani si nesedne ke me) a podrobuje me vyslechu. Jo a vari priserne, proto to muz neji. Ja tam tak strasne nerada jezdim. Ale nejvic me stve, ze i doma se se mnou  manzel naji u stolu jen pod pohruzkou hladovenim, jinak si to nosi k pocitaci,ze na to jidlo u stolu neni zvykly. 

continuity tak moje oblíbený jídlo je čerstvý chleba s plátky másla a tlustou vrstvou sardelové pasty

​

A už se tady zase žere!!

Potrefenáhusa tiez som chcela kuchynu so sedenim v okne teda lavica pod oknom ale nakoniec sme dali terasove dvere a vobec tam nemame stol iba maly akoby barovy pultik s dvomi stolickami a jedalen je spojena s obyvakom tak tam sme vsetci

Zuzuli Udržuju jedině víkendové obědy. Snídaně nehrozí, protože každý vstává jinak a večeře ani v týdnu taky ne. Já mám často do 19, takže když dojdu 19:30, tak už jsou někteří po večeři, někteří třeba ještě v posilovně a nebo už odchází manžel na hokej. I teď chodí každý jinak, takže mi přijde, že 4 se večer nesejdeme. Ani to po nich nechci, protože sama mám ráda volný program a ráda jím, když chci já a asi bych nechtěla, aby mi to někdo určoval. Na nějaké rodinné návštěvě to ale nechápu, to mi přijde děsné. 

Zuzuli Uf, to je teda divný...

Renusatko U nás to je tak, že kdo je doma a bdělý během servírování jidla, tak jí společně s ostatnina.  Večeře někdy vyjde společná a někdy ne, ale není to tak, že by si jídlo kdokoliv nosil do svého pokoje.  

Renusatko tak ja netrvam na tom, aby si namazany chleba jedl se mnou ve stejny cas, ale kdyz uz varim a serviruju, tak bych spolecne jidlo u stolu ocenila. Zvlast, kdyz ted mame dite, rada bych ji nejake kulture spolecneho stravovani naucila. U rodicu uz roky nebydlim, ale drzeli jsme spolecne vikendove snidane a obedy, to drzime dodnes, kdyz prijedem, v tydnu je jasne, ze kazdy ma jiny casovy program a ji jinak. U muze me silene stve ten jejich navyk, ze si pozvou nekoho na obed v nedeli, ale . neobtezuji se ke stolu ani zasednout. A ze on teda povazuje za uplne normalni jidlo u pocitace zady ke me. Jak kdo drzi vidlicku tak ani netusim

Tak já se přiznám, že jídelní stůl sice máme, ale je v tuto chvíli používán jako pracovní, protože dodávka skutečného pracovního stolu se o několik měsíců opozdila a tohle je momentálně jediný kus nábytku, kam lze postavit monitor. Až konečně druhý stůl přijde a tento se přestěhuje do kuchyně, kam patří, stejně si k němu návštěvy neposadíme, protože je tam místo maximálně na dvě a půl židle a to, že si k němu někdo sedne, naprosto zamezí jakémukoli dalšímu pohybu v kuchyni. Když nad tím tak přemýšlím, vlastně mi ten stůl slouží jen jako odkládací plocha, při té vzácné příležitosti, kdy u něj opravdu s nějakou návštěvou jíme, je to tak strašně nepohodlné, že po jídle stejně všichni utíkají na pohovku. Ale to je prostě dané velikostí té kuchyně, z domova si vzpomínám, že se u stolu trávilo času daleko víc. :) 

Zuzuli To je hrozný. Pochopím to v běžném denním rumraji, ale s hosty??? 

Zuzuli Tak to je fakt děsný. A si bych na tom společném stolování, aspoň třeba o víkendu, trvala. Je to vaše nová rodina a vaše nové společné návyky, nějak tak bych mu to vysvětlila. :-)

Zuzuli To chápu. Návštěvy a nebo když jsou lidi doma spolu a nemají žádný následný program, tak to by mi taky vadilo. 

Zuzuli To je hrozně divný. Pozvat si návštěvu na jídlo a pak nestolovat si nedovedu představit. Jako teda ex taky jedl u televize, ale když přišla návštěva, ke stolu si normálně sednul.
Když se sejdeme ve větším počtu, vždy stolujeme. Nebazírujeme na vidličkách hroty dolů a občas je  menu, které je založeno spíš jako fingerfood, ale vždycky sedíme nejradši u stolu, klidně od oběda do pozdních nočních hodin. 
Jasně, sama večeřím nejčastěji na gauči, ale ve když dvou, tak už je většinou u stolu.

continuity u našich to bylo stejné, podobně bych to chtěla mít i u nás.  Prostě pokud je dotyčný doma v době jídla, zasedne ke společnému stolu. Teď spolu docela stolujeme, sice jeden obvykle krmí mladšího a jí až potom, ale, aby muž třeba odešel k počítači, to se neděje. Dokud jsme měli jen jedno dítě a syn nejedl naše jídlo, jedli jsme často bez něj u televize. Ale pozvat si někoho na návštěvu a pak s ním ani nepoobědvat mi přijde nevychované. Zuzuli Když přijdeme ke tchánům, tak taky jíme všichni společně, i když je mi jasné, že když tam jsou spolu sami, tak jedí třeba u televize nebo každý jindy.

Zuzuli Jo, v tom jsem vyrostla. Matka s nama nikdy nejedla. Otec v podstate neobedva, nema rad varena tepla jidla, proste mam divny rodice. Nevedela jsem, co je rodinny obed. Manzel z toho byl v soku, musel me to ucit, jak kdybych byla setrepana z palmy. 

Luna Takhle to měl můj švagr. Manželé jsou se ségrou zhruba 30 let, ale dodnes má ze společného stolování osypky.  Absolvuju to s ním vždycky na Vánoce (už měl párkrát absenci, protože šel hrát hokej), na Nový rok nebo nějaké kulatiny a vidím, jak zjevně trpí! 

Zuzuli to je desne, taky by mi to takto nevyhovovalo. 

Do statistiky - mame velky stul, nadherny, je to snad jediny "lepsi" kus nabytku (tj.nikoli z ikea), ktery vlastnime. Zijeme u nej, a to nejen jidlem, ja u nej i pracovala a ted si u nej hraje a vyrabi syn, coz zpusobilo na drevu jiste skody, ale to je proste zivot. Kempuji u nej i navstevy.

A chci, abychom u nej jedli pokud mozno spolecne. Desne mi vadi, kdyz se crcam s varenim a pak si to muzu jist leda tak sama.

A do priznani: silene nenavidim servirovani, nakladani jidla na talire. Rada varim a jim, ale to mezi tim nesnasim! Ted jsem se naucila naskladat hrnce i misy na stul, at si kazdy nabere. U nas se to tak nedelalo, ale je to super a kvalita zivota se mi dost zvedla;)

Gatita stůl už delší dobu vybíráme, já bych nejradši ještě větší než teď (180x90) ale když vidím jak zrasovanej je, tak se hrozně bojím že by z toho byly akorát konflikty. mně teda zrasovanej nevadí:P a muž chce rozkládací, takže by to byl taky nejdražší kus nábytku po kuchyňské lince a uplně vidím ty debaty nad prvním, druhým... škrábancem, dokud se to zas neopotřebuje do současnýho stadia

to servírování ze stolu se u nás taky nedělalo, ale co uplně nesnáším je taková ta fronta u sporáku, kdy jeden vydává jak ve školní jídelně, brrrr - takže jsem to přesunula na ten stůl a super

Zuzuli pokud vařím, tak na společném jídle trvám, kdo je doma ten se dostaví. nebývá to víc než jednou denně, je fakt že je teď musím skoro odhánět, jak jsou zvyklí na společné večeře, a mě už to dvakrát denně otravuje, tak když se večer chodí ptát dostanou nakázáno vzít si něco sami:P ale pokud se zapojí, sami vidí jak je to fajn, společně ten stůl připravit a sníst si to dohromady, dostanou pochvalu na to co nachystali...