Jinak je tak strašně těší dárky vybírat i dávat a úplně nejvíc, když to obdarovanému udělá radost. Já bych se třeba nad dárkem za nic na světě neofrnovala, i kdyby to byl ten Sanytol.
Přiznání
01. prosince 2016 10:57
Reakce na Karja:
paktofonika Uf, uz jsem myslela, ze jsem nejaka anomalie:-D.
pridavam se, taky nemam rada tu povinnost darku na Vanoce a vubec, nerada o tom mluvim, protoze asi pusobim jako strasny skrt (,,To opravdu das muzi jen jeden darek? Chudaak!")
Pro mě byl Ježíšek vždycky kouzlo. Já si pod tím nikdy nepředstavovala malé batole. Má to tak i dcera. Časem jsme při vyptávání dcery vysvětlili, že je to kouzlo lásky, kterou máme v srdci. Už znala Ježíšův příběh, s tou láskou jí to do toho zapadlo. A teď už sama vyrábí dárky a chce dělat radost těm, které má rada. Že by to bylo lhaní dětem mě teda nikdy nenapadlo. Ale já i vyprávěla pohádky. To taky někdo má za lhaní.
Pokud je někdo nevěřící, přijde mi přirozené, že toho Ježíška nevypráví. Akorát teď mě napadlo, to děti nepíší dopis Ježíškovi?
Já dávám dárky ráda, a těší mě vymejšlet co pro koho, aby to bylo přesně pro dotyčnýho... ale o to víc mě naštve, když dostanu něco zcela zjevně náhodně koupenýho, jen aby něco/cokoliv bylo. Horší už je jen obálka... to jsem zatrhla, protože chci aby si i ostatní dali trochu práce s přemejšlením. Kdybych toužila po Sanytolu a půl roku o tom mluvila, tak by mě potěšil taky... jinak dost pochybuju!
Reakce na 711990:
dzizisketa jako jasne, je to fer. Ale teda dostalas me tim, ze nebudes diteti lhat ze injekce u doktora neboli. Proboha to mu rikas ze jdete na injekci a ze to bude bolet?
ja to dceri rikam, ze jdeme na ockovani nebo na odber krve, dostane injekci, chvilku to bude bolet, muze plakat, budu u ni, a nakonec na to dostane naplast. Zatim jsem nikdy nemusela slibit ani zadnou odmenu, zvlada to dobre.
Narozeniny mám taky před Vánoci. Nikdy mi to nepřišlo blbý. Vždycky víkend před jsem měla oslavu se vším všudy - dort, dárky /nebyly ve vánočním papíru/. I mejdan s kamarádkama jsem měla. To až můj muž si ze mne začala utahovat, že to sfouknem najednou... Musím rodičům poděkovat, když to tady tak čtu.
continuity no právě! Já zas když zazvoní zvoneček a jdeme k rozsvícenému stromečku, a děláme jé, tak je to pro mne kouzelné, i když jsem ten strom předtím sama rozsvítila a ty dárky pod něj naaranžovala 
Reakce na 711990:
dzizisketa jako jasne, je to fer. Ale teda dostalas me tim, ze nebudes diteti lhat ze injekce u doktora neboli. Proboha to mu rikas ze jdete na injekci a ze to bude bolet?
Neříkala jsem, že to bude bolet, ale že to štípne. Vysvětlila přesně, jak to bude probíhat. Vždy teda přiměřeně věku. Ale dcera je ten typ, který spolupracuje, když jí vše vysvětlím. Jednou na centrálním odběru v nemocnici sestra odmítla počkat, až všechno vysvětlím, zaklekla na ni s kolegyní a to bylo hrozný.
U nás jsou Vánoce ve znamení narozenin a svátků. Syn má svátek před Vánoci, neteř 13.12 narozeniny, na Štědrý den švagrová narozeniny a svátek, další neteř a synovec jsou 27.12 a na Tři krále to završuje můj otec, hned potom další neteř
. My jsme ale rodina.
Jsem sestra a to dětská a pamatuju si, že jsme se v psychologii učili, že se nemá dětem říkat, že něco nebude bolet. Nemá se jim vykládat horor, ale úměrně věku jim to říct. Sama si pamatuju v 5ti letech trhání mandlí. Neuspávalo se na to, bolet to, ale ne nijak hrozně, ale nejhorší byl pro mě podraz od rodičů, kteří mi říkali, že to bude dobré a nebolí to.
Reakce na notna:
Neříkala jsem, že to bude bolet, ale že to štípne. Vysvětlila přesně, jak to bude probíhat. Vždy teda přiměřeně věku. Ale dcera je ten typ, který spolupracuje, když jí vše vysvětlím. Jednou na centrálním odběru v nemocnici sestra odmítla počkat, až všechno vysvětlím, zaklekla na ni s kolegyní a to bylo hrozný.
přesně takhle jsem to měla se synem. Dopredu jsem podrobne vysvetlila celluloid proceduru a i jsem prosila doktory, aby mu vse ukazali. Pak nebyl problem.
Reakce na barbucha:
Já dávám dárky ráda, a těší mě vymejšlet co pro koho, aby to bylo přesně pro dotyčnýho... ale o to víc mě naštve, když dostanu něco zcela zjevně náhodně koupenýho, jen aby něco/cokoliv bylo. Horší už je jen obálka... to jsem zatrhla, protože chci aby si i ostatní dali trochu práce s přemejšlením. Kdybych toužila po Sanytolu a půl roku o tom mluvila, tak by mě potěšil taky... jinak dost pochybuju!
no přesně, já nevofrňuju, když vím, že si s tím někdo dal práci a přemýšlel, co by mi tu radost udělalo. Mě spíš bylo líto, že jsem dotyčnému nestála za to, aby se nad tím zamyslel. A často jsem si přála fakt dárek za pár kaček, knížku, o který jsem pořád nenápadně mluvila, sadu štětců na malování nebo třeba lampičku k posteli. Ale marný všechno, vždycky to bylo něco, co tak nějak šlo i proti podstatě toho, jaká jsem. Třeba ženský u nich v práci si houfně kupovaly laky na nehty s duhovejma třpytkama od nějaký šmelinářky, tak jsem dostala taky, i když používám nejvejš jednou za čas bezbarvej.
A třeba mi udělalo radost od kluka, když byl menší, balíček různých druhů čokolád, protože věděl, že je mám ráda. Nebo mi koupil takový ty malý polštářky, jak se v nich zlomi plíšek a oni začnou hřát, ať to mám do kapes kabátu, když dlouho čekám na bus cestou domů. To mu bylo dvanáct a udělal mi fakt velkou radost, protože věděl, jak jsem zmrzlá.
Takže spíš jde o to, jestli je z dárku poznat, že tomu druhýmu na tobě záleží.
A ještě jsem u injekcí vždycky říkala dítěti, že mu dám tu injekci a když to bude bolet, že to hned vytáhnu. Většinou to bolelo, tak jsem se jen ujistila, že je to opravdu bolí a už to bylo
.
Jennyfor "Takže spíš jde o to, jestli je z dárku poznat, že tomu druhýmu na tobě záleží."
Tak
Jennyfor to je taky důležité, přemýšlet. Toto umí moje starší. ona se někdy sice chová téměř jak autista a vůbec jí netrápí, že si nějakým prohlášením může uškodit. Ale dárky vymýšlí skvělé: třeba mi koupila sadu značkovačů na pletení, protože jsem říkala, že je furt ztrácím. Nebo spolužákovi tužku, podobnou, jakou si od ní pořád půjčoval. Vůbec nechápu, jak to jde dohromady.
Já jsem letos nadhodila sestře, když bylo všude zavřeno, jestli nenecháme letos dárky jen pro děti a mezi sebou a našimi partnery je nezrušíme. Souhlasila, ale pár dní na to mi volala, jestli přece jenom si nemůžeme ty dárky dávat, že jenom ode mě každej rok dostane dárek, ze kterýho má fakt radost. Jako zalichotilo to velmi, ale vybírala jsem teda skoro měsíc, najednou jsem měla pocit závazku, že to musí být něco skvelyho přitom ji se kupuje tak snadno, trika, sukně, noční košile, šátky, kabelky, vždycky jsem se trefila
A k tomu Ježíškovi a lhaní, popravdě jsem dlouho nevěděla, jak se k tomu postavit. Sama jsem tu pohádku měla moc ráda, na druhou stranu se snažíme se synem jednat ve všem narovinu. A pak mi došlo, co blbnu, že to za žádnou lež nepovažuju, vždyť je to hezký a až bude na pochybách, věřím, že si to rozumně vysvětlíme. Snad nevyrobíme trauma a uchováme si to kouzlo.
Reakce na Karja:
paktofonika Uf, uz jsem myslela, ze jsem nejaka anomalie:-D.
No nie si. Tento rok som kúpila spoločný darček (Xbox), kúpila by som ho i tak, len sa to zbehlo z Vianocami, a už je rozbaleny a hrali sme. Takže pod stromom nič nebude a že som chcela, aby prišiel do Vianoc, aby sme sa doma tie 2 týždne akosi odreagovali. :D
Reakce na notna:
Pro mě byl Ježíšek vždycky kouzlo. Já si pod tím nikdy nepředstavovala malé batole.
to mě vždycky zajímá jak si ho kdo vlastně představoval! (nebo jak mu byl popsán)
zatím nejkurioznejší poznatek v mojí pomyslné sbírce je Ježíšek v podobě dárečku s očima 
Arietui já si ho představovala jako zlatou šišku s rukama a nohama. Něco jako býval pan Vajíčko z reklam.
Mulen božínku tak to je taky skvělý teda! zlatá šištička
