Zvyky cajk, to má každej národ jiný, i každá rodina, a když se domluvěj tak je to super... mně šlo spíš vysloveně o ty náboženství, že pokud je manžel věřící (v cokoliv), tak spíš donutí/přemluví manželku (ač sama věří v něco jinýho) aby přestoupila, než naopak. Zrovna o vánocích je to víc vidět...
Přiznání
01. prosince 2016 10:57
barbucha jestli ono to nebude tim, ze ta obvykla nabozenstvi jaksi stavi na "vedouci uloze" toho samce:-)
Touché, čoveče!
Zarinya jo, přesně tak. Celý život hodná a blbá. Milé děti, ze mne si příklad neberte 
Oni všichni ti příbuzní z druhé větve bydleli v jednom malém městě, všichni se scházeli pořád, hlavně u švagra, tedy bratra mého muže, v jeho velkém domě a v létě i na zahradě, tam bylo všude dost místa, byla to taková až komunita, všechno se u nich řešilo ve velkém houfu, i když jsme se někdy jen tak o víkendu u švagrů stavili, tak tam byla furt nějaká banda lidí.
Nejdřív jsme všichni měli svý Ježíšky doma a druhý den pak byla ta velká akce, na kterou přijeli i Pražáci, teda my.
A ten otec sestry mojí švagrové, to je jednoduchý, měla jsem švagrovou, ta měla sestru, která ale měla jiného otce než švagrová. Takže otec sestry mojí švagrové. Takže byl švagrové nevlastní otec. A ten měl z prvního manželství taky dceru, která byla vdaná a měla syna. A všichni spolu dobře vycházeli, bydleli pár domů od sebe.
On tam býval i vlastní otec švagrové, ale ten nějak pět let od naší svatby zemřel.
Ale ještě bylo zajímavý, že dcera tý nevlastní sestry mojí švagrové měla dvojčata, kterých se vzdala, doma vychovávala jen starší holčičku a o ty další dvě děti se staral první muž sestry mojí švagrové, tedy dědeček dětí, a byl kamarád druhého muže sestry mojí švagrové na ty vánoce tam taky s dětmi docházel.
No já v tom měla dlouho hokej, jak tam byl každý s někým příbuzný, a jak tam ani nebyly nějaký nenávisti. Ale teda ty vánoce byl záhul.
No a manžel to neřešil, jak jsem psala, byl zvyklý, že dárky pro celej ten klan nakupovala maminka, on jako dítě kupoval jen rodičům a bráchovi, pak tam pár let nebyl, žil jinde a když se zase začlenil do houfu, tak měl na to obdarovávání mne.
Kdyby člověk některý zásadní věci zjistil dřív, než je pozdě, že jo, ale o těch prvních vánocích už jsem měla kluka v břiše, sice velikosti fazole, ale nebylo cesty zpět
Reakce na Jennyfor:
A ten otec sestry mojí švagrové, to je jednoduchý, měla jsem švagrovou, ta měla sestru, která ale měla jiného otce než švagrová. Takže otec sestry mojí švagrové. Takže byl švagrové nevlastní otec. A ten měl z prvního manželství taky dceru, která byla vdaná a měla syna. A všichni spolu dobře vycházeli, bydleli pár domů od sebe.
On tam býval i vlastní otec švagrové, ale ten nějak pět let od naší svatby zemřel.
Ale ještě bylo zajímavý, že dcera tý nevlastní sestry mojí švagrové měla dvojčata, kterých se vzdala, doma vychovávala jen starší holčičku a o ty další dvě děti se staral první muž sestry mojí švagrové, tedy dědeček dětí, a byl kamarád druhého muže sestry mojí švagrové
Na to můžu říct jen jediné:
Děj obrazů 30 až 47 by byl ve stručném podání poněkud nepřehledný, a proto se zastavíme až u obrazu 48, v němž je Eliška již provdána a rychtář Hlavsa umírá. K dovršení neštěstí přichází zpráva ze Skotska, že v Nikoličově lomu narazili na hlínu.Ve 35 zbývajících obrazech už hrabě Nikolič nežije, a proto jen stručně. Elvíra se Soňou dožívají svůj život na statku v Cáchách. Karel se stal plukovníkem a jeho syn Bedřich byl přijat na hospodářskou školu. Neúnavný smíšek Heřmanský, který nás jako povedené čertovo kvítko provázel celou operetou, se přece jen dočkal vytouženého vyznamenání. A Robert? Víte sami, jak to s takovými bývá. Toulavá krev se usadila a z Roberta se v posledním dějství stává starostlivý otec rodiny. Šílenství Žofiino je tedy jediným tragickým tónem v celém tak rozmarném příběhu.
moora Dáma je veliká, ale diskuzní vlákna mi tam přišla hodně pestrá a nezávislá. Že tam vedle sebe mohla jet vlákna, která tutéž věc chválila/kritizovala. Peklo bylo/je mnohem víc homogenní.
Reakce na barbucha:
Na to můžu říct jen jediné:
Děj obrazů 30 až 47 by byl ve stručném podání poněkud nepřehledný, a proto se zastavíme až u obrazu 48, v němž je Eliška již provdána a rychtář Hlavsa umírá. K dovršení neštěstí přichází zpráva ze Skotska, že v Nikoličově lomu narazili na hlínu.Ve 35 zbývajících obrazech už hrabě Nikolič nežije, a proto jen stručně. Elvíra se Soňou dožívají svůj život na statku v Cáchách. Karel se stal plukovníkem a jeho syn Bedřich byl přijat na hospodářskou školu. Neúnavný smíšek Heřmanský, který nás jako povedené čertovo kvítko provázel celou operetou, se přece jen dočkal vytouženého vyznamenání. A Robert? Víte sami, jak to s takovými bývá. Toulavá krev se usadila a z Roberta se v posledním dějství stává starostlivý otec rodiny. Šílenství Žofiino je tedy jediným tragickým tónem v celém tak rozmarném příběhu.
Jennyfor ufff no ja bych asi zasla za soucasnou zenou s pugetem a podekovala ji,ze te ho zbavila.
A to,ze se do toho nechal zatahnout syn by me tedy hodne stvalo.
barbucha Opereta Proso 
Zarinya No a k tomu jako třešnička na dort:
po rozvodu a přestěhování mého bývalého muže s jeho novou ženou a jejími dětmi do původně "našeho" domu blízko Prahy se manžel (kromě nejužší rodiny bratra) přestal s celým tím propletencem z původního bydliště stýkat, i se vzájemně navštěvovat. Tchán zemřel ještě před rozvodem, tchýně chvilku po něm. Ostatní úplně všechny odřízl, včetně většiny svých dávných přátel.
Vánoce teď slaví jen s širší rodinou své nové ženy, ani bratra nezve, a i proto se tam kluk necítí moc dobře, jak tam kromě táty ze začátku nikoho neznal. Tak už mezitím poznal, zvykl si, ale doma tam tedy není.
Já to miluju a šílenství Žofiino u nás už dávno zdomácnělo
Jennyfor rodinny vztahy jsou holt nekdy slozity.
Ale,ze si psala,ze syn nakupuje pro ne taky kupu darku ac se mu to moc nehodi.
barbucha Já ti teda k té mojí kamarádce, co si vzala Žida....úplně nevím, jak to bude, protože on je narozenej v 70.letech, vyrostl za totáče a předpokládám, že doma Vánoce taky slavili, i když výslovně jsem se ho teda nikdy neptala. A ona je taková, trochu papežštější než papež, vlastně by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby to byl její nápad.
Reakce na brrr:
Na vánocích mi nejvíc vadí, že jsou koncem roku a kryjí se se všemi těmi blbými úzávěrkami, atd. (a to nejsem účetní).
přesně! Včera mi volala kolegyne, hroutici se z končícího grantu, chichi, já se hroutila několik let predtim a když ona pekla doma cukroví, tak ze mne se v praci kouřilo, ted to spadlo na ni
barbucha Ani omylem :-) Ale jeho maminka je židovka a on je teď dost vysoce postavený v židovské obci. Dál teda nechci specifikovat, protože by ho mohl někdo znát. Ale jinak je to vtipný, je to moje spolužačka a v lavici seděla s holkou, která teď žije v Tel Avivu. :-)
barbucha Znám manželství žida s křesťankou a Vánoce slaví.
Mám v obci kamaráda... (ale mně šlo jen o to začáteční písmeno 
)
Zarinya no kupuje, pro tu novou rodinu, paní má dva syny, oba mají přítelkyně, jeden teď už i mimino. A taky tam s nimi žije nová tchýně, že by mého syna nevlastní babička?
Ale kluk tam dárky taky dostává a právě dost drahý, značkový džíny za 5 tisíc, tenisovou výbavu, věci na lyže, kolo, fakt drahý hodinky, macbook, oblečení jen vybraných značek... No jsou to hezký věci, tak zas je to mýho bývalýho jediný syn, tak je v pořádku, že když mu to chce dát, proč ne....
jenže kluka to hrozně stresuje, sám to nemůže takhle draze oplatit, tak se aspoň snaží, aby ty dary měly trochu úroveň, nervuje se dlouho dopředu a navíc se očekává, že když k nim kdykoliv přijde na návštěvu, tak v těch nových věcech, a třeba s hodinkami na ruce, jinak padají otázky, proč je nenosí a proč si vzal na sebe svý starý oblíbený věci.
Já tak trochu čekám, že kvůli tomuhle, jakmile to bude možné, doba se uklidní, mi ten kluk odjede žít mimo republiku. Kdyby nebylo korony, byl by teď v Kanadě, měl tam už i práci domluvenou, zatím jen na rok. V tý Austrálii byl taky spokojenej, taky by tam místo měl z fleku.
Že prostě od těhle polámaných vztahů radši uteče, aby mohl volně dýchat. Má tátu rád, ať je to jak chce, má rád i mě a musí to být hrozný na nervy, se v tom plácat. A on je ještě taková citlivka.
Už jsme o tom mluvili. Bude mi to líto, ale zdržovat ho tu jen kvůli sobě nebudu.
Ať má radši pěknej život, ať je spokojenej a daleko od problémů svých rodičů.
