Já při škole brigádničila v antikvariátu, který vedl takový moudrý pán ze staré školy. Každý nákup se balil do papíru, igelitka jen na vyžádání. To byl panečku trénink. 

žluťásek Ono se kdysi vubec balilo jen do papiru, koupila sis svetr a zabalili ho do papiru a prevazali provazkem.

Kokoska moje maminka pracovala za bezdětna v Družbě, uměla balit nejen bez izolepy, ale i bez mašlicky, jen papír. To jsem vždycky obdivovala, že to fakt drží. 

žluťásek jo, podhrnulo se to dovnitr, akorat tehdejsi vanocni papiry na to moc nebyly, trhaly se.

žluťásek to udělat jde, tím, že se to založí, asi bych to jeste i umela, ale nelíbí se mi to. 

Já i mekouše balím do přiměřených krabic, aby to pod stromem hezky vypadalo a popravdě tolik stuh zas nenakupuji, abych tím ovazala všechny balíčky. 

Pokud to někdo neolepi stříbrnou tesa páskou, izolepa mě nijak neurazí. Že to dětem šlo hůř, to nevím, ony to dělaly strašně rady a my jim dokonce nechávali na rozbalení i naše dárky, když byly úplně malinke. Tak asi komplikovanější rozbalení nebylo na závadu.

Jediné, co jsem dělala, že jsem na hračkách stříhala ty poistné pásky, které to držely naaranžované v krabici, aby po rozbalení nemusely ještě několik minut čekat, než jim to z toho někdo vyprostí. 

Ja letos papiry lepila washi paskou, a slo to, skvele oproti strihani izolepy, tu nenavidim. Babi od muze pracovala dlouha leta v knize, tak ma doma zasoby toho socialistickeho modreho papiru, ktery lepi bilyma lepickama a proste to k ni nejak patri:) 

continuity to je dobrej tip, ty pojistný pásky. Ty jdou pěkně blbě, snad si to zapamatuju napříště :)

Mně se velmi ulevilo, když jsme si pořídili ten velký těžký odvíječ lepící pásky, co mívají v obchodech. Je to krám, ale balí se s tím jedna radost. Už žádný stříhání izolepy na kousky a oblepení celý hrany stolu. 

Kokoska To umi moje mama. Je vyucena prodavacka, ony se tehdy ucili plno zajimavych veci. Nasla jsem jeji sesit a byl plny "origami", skladacek, nakresu vyloh, kombinaci barev, baleni baliku...

žluťásek ten velkej kram mám v práci a úplně ho nesnasim, lepí to fakt hnusne, takže jsem to z toho stejně střihala nuzkama 

já letos dala prvne dárky do tašek a co šlo, nadelegovala 

žluťásek Ten asi potřebuju! Vždycky deset minut hledám na izolepě konec, po použití vyrobím konec nepřilepitelný a jsem na sebe pyšná. A příště opět deset minut hledám konec a vztekle řvu, protože si ji v mezičase vzal někdo jiný.

A k tomu setkání dětí s jinými rasami. Já onehdy pozorovala, jak se malý český černý chlapeček možná poprvé (nebo výjimečně) naopak setkal s jiným černochem. Vrhnul se k němu jak ztracené štěňátko, zářil jak sluníčko, hučel do něj česky, snažil se anglicky, byl neodbytný. Tomu dospělému to bylo nepříjemné, byl to mladý chlap, baskeťák, dítě ho vůbec nezajímalo, chtěl se v klidu bavit s kámoši, snažil se ho slušně odehnat, ignorovat...docela dojemná scéna jak z filmu.

Sweet Potato mám jednu tu "neviditeľnú" pásku a tam sa koniec hľadá ľahko, netreba ju zahýbať

Dostala jsem tuhle knížku a je to teda velmi zajímavé čtení. Přiznávám, že mě překvapilo, jak jsou propastné rozdíly ve vzdělání třeba mezi Prahou a Karlovarským nebo Ústeckém krajem. V Praze nedosáhnou na středoškolské vzdělání 2-4 procenta populace, v těch chudších krajích 17 procent. 

Strašně ráda nakupuju v Baumaxu, mají tam balící koutek s krásně poddajným papírem, provázkem a lepící páskou. Každej nákup si poctivě zabalím, já tam teda nakupuju jen kytky a to ještě polomrtvý odpisy se slevou, ale poctivě zabalím všechno. Posledně jsem nakupovala s mužem posypovou sůl a pět krabiček šroubků po deseti kusech a nebylo to ono, dneska prý ne, málo času, příště. Jo příště, pojedu sama.

Mrakoplas Evaeva 

Letos jsem izolepu nepoužila ani jednou a všechny balíčky se daly i normálně rozvázat  

Potrefenáhusa myslíš fakt tohle? My máme ten držák, stojánek, je to genialni.

žluťásek s tím jsem nikdy neuměla. Vždycky jsem to v práci nafasovala, izolepu vyndala a stojan zastrčila hluboko do šuplíku

999 Tu už tady kdysi někdo doporučovat. Stáhla jsem si tehdy ukázku do čtečky a pak na ni šťastně zapomněla, tak díky za připomenutí! 

Sweet Potato To je úplně smutnědojemné! Chudák kluk...trochu mi to, nevím proč, připomnělo scénku, kterou někde popisovala Tereza Boučková. Když byl ten její adoptovaný syn malý, tak se mu někdo ve škole posmíval, že je cikán a černá huba nebo tak něco. Tak si to šla vyřídit s rodiči-a zjistila, že šlo o romské dítě, s maminkou se nakonec skamarádily...

Já letos koupila trhací izolepu, obsluhoval muž, tzn. že držel za konec a čekal až ukážu, kam to nalepit. Fungovali jsme jak dobře namazaný stroj. A pak ten opruz, když jsem balila sama dárek pro něj.