Přiznání

Tulipe Je to odvaha. Kdo zažil ten hrozný tlak rodiny a okolí (kdy už a proč ne), ví, jak je náročné tomu čelit, natož otevřeně přiznat, že dítě nechce mít nikdy.

jinx No praveze nic.

Mermaid Nejen rodiny i pracovní kolektiv slepic dokáže řešit tvoje rozhodnutí.

​na tohle se vzpomenu vždycky vždycky VŽDYCKY, když musím na veřejné WC

​UPlné nevím, že máš kabelku na klíče zmáčkneš ji zvenku a ona spadne?

No to není nic lehčího nez tu kabelku pověsit na tu krátkou část té kliky, jakoby za roh. Mně ani nejde o to, že by to někdo dělal schválně, spíš tu kliku zmáčkne omylem a já mám tašku vyválenou na podlaze veřejných záchodků. 

continuity tak jistě, ale taky si na to pokazdy vzpomenu 

continuity , ty jsi analytik... ne, na kliku bych si kabelku nikdy nepověsila , té se totiž štítím, jen mi prostě  vždycky tahle vzpomínka blikne hlavou

ionicera vážně ti to přijde jako extra odvaha? Mne se zda naprosto normální, ze kdo děti nechce, tak je nemá - naopak mi přijde šílené pořídit si tak obrovský závazek jen proto, ze se to od nej očekává.

​Naprostý souhlas.

Lilly_Ku jen bych připustila, že časem se ten názor "mít či nemít" může změnit (ale nemusí)

Mermaid Kan stejně tak ti přece může rodina nebo kolektiv kecat do jiných věcí

Myslim, ze je min sobecky rovnou si priznat, ze deti nechci, nez si je poridit a pak na ne nemit cas, at uz kvuli kariere, ktera me naplnuje, nebo kvuli zajmum, ktere jsou s ditetem tezko slucitelne, minimalne nekolik let. Nerikam, ze to nejde, ale to ty deti musi clovek fakt chtit, aby tu urcitou nepohodu skousnul. 

Mermaid Tulipe Taky mi to prijde normalni. Ale nekdo muze vnimat jako tlak i normalni otazku, to by me asi nerozhodilo, porad povazuju za normalnejsi (nebo presneji beznejsi) model "mit deti", takze proc se nezeptst. Ja po nich extra netouzila, presvedcil me muz a myslim, ze s nimi ziji stastny zivot-stejne jako bych zila s nejvetsi pravdepodobnosti bez nich. A az kdyz jsem poprve otehotnela, tak mi me nejblizsi kamaradky priznaly, ze si myslely, ze si dite nikdy neporidim, ale nikdy se me na to nikdo nezeptal, ani z rodiny. 

Já chápu, že někdo nechce děti. Jestli to je nebo není sobecké, asi neumím posoudit. Samozřejmě, že kvůli dětem se člověk musí na několik let omezit, ale ta míra je různá. Největší riziko vidím u žen, že když se to rozhodnutí změní, může už být pozdě. Což podle mě může být ten důvod, proč tlačí rodina. I když já teda žádný tlak nikdy nepociťovala, ani nevím, jestli se mě rodiče nebo prarodiče někdy ptali, jestli děti plánuju.

Lilly_KuTak když už bys děti měla, tak je s vysokou pravděpodobností mít ráda budeš, to už si biologie většinou zařídí :o) Ale v celku se mi nezdá sobecké si děti nepořizovat, pokud se na tom partneři shodnou. Je to normální životní volba a ohrožený druh nejsme, abychom rozmnožování museli brát jako povinnost ;o)

Já teda přiznávám, že kdyby to nakonec nevyšlo normální cestou, tak jsem byla smířená s tím, že bychom děti neměli, protože jsem viděla, jak ta urputná snaha počít dítě za pomoci reprodukčních klinik s některými kamarádkami nehezky cloumá a usoudila jsem, že to by mi osobně za to nestálo.

Evaeva On ten tlak ale podle me prichazi az po tricitce a pozdeji, neteri je 28 a nikdo to u nas v rodine zatim neresi, dokonce ani kdyz se po letech rozesla s pritelem. Mozna je to taky tim, ze u nas je zvykem mit deti spis pozdeji.

Garfie tak ale když se nejedná o normálně položenou otázku jednou za čas, ale o často opakovaně pokládané otázky s podtónem výčitek a naléhání ze strany rodinných příslušníků, tak to někdo jako tlak vnímat může

Mermaid Tulipe Taky mi to prijde normalni. Ale nekdo muze vnimat jako tlak i normalni otazku, to by me asi nerozhodilo, porad povazuju za normalnejsi (nebo presneji beznejsi) model "mit deti", takze proc se nezeptst. Ja po nich extra netouzila, presvedcil me muz a myslim, ze s nimi ziji stastny zivot-stejne jako bych zila s nejvetsi pravdepodobnosti bez nich. A az kdyz jsem poprve otehotnela, tak mi me nejblizsi kamaradky priznaly, ze si myslely, ze si dite nikdy neporidim, ale nikdy se me na to nikdo nezeptal, ani z rodiny. 

​Tohle můžu podepsat.

A ten nátlak... Já se s tím nesetkala, a to mi bylo značně přes třicet a od svatby deset let, ale rodiny/rodiče/babičky/tcháni jsou různí, takže věřím, že v některých případech to může být nesnesitelné. Ale na druhou stranu myslím, že dotazy na mateřství vnímá jako nátlak nejvíc ten, kdo si tím rozhodnutím ve skutečnosti není úplně jistý. Pokud to je rozhodnutí, přes které nejede vlak, tak mě dotaz nerozhodí, ne? Nemyslím nějaké urputné babiččino rytí, ale už jsem se setkala s tím, že ženy za nátlak považovaly i běžný dotaz, jestli mají/plánují dítě. 

Pinot Noir mně se neustále v práci někdo ptá, kdy bude druhý nebo jestli jako druhý neplánujeme. A zatímco s karadkama nebo rodinou si o tom popovídám v klidu, tak desátá otázka v práci na chodbě mě už začíná rozčilovat. Přestože jsme si jistí.

Asi je to svýho druhu small talk, ale já se teda lidí, s nimiž nemám nějaký bližší vztah, na osobní veci vůbec neptam. Tak možná proto mě to štve... 

Pinot Noir Jj, taky si myslím, že když urputné tetičce (nebo kolegyni)  odpovíš, že děti neplánuješ, že nemá smysl ti to rozmlouvat a že je zbytečný, aby ti dotazy na děti dávala opakovaně, tak by to mělo být vyřešené. Problém může být, když se té tetičce odpoví vyhýbavě nebo nějak nejistě.

žluťásek to si mi pripomenula, ako som po dlhšej dobe stretla jedného kamaráta a ten mi hneď po Ahoj oznamil: druhé dieťa neplánujeme.

Tak ten musel mať tých dotazov zo všetkých strán asi dosť plne zuby, keď už to rovno oznamoval bez toho, aby ma to zaujímalo

žluťásek tak asi máš moc kolegů

Mermaid Ano, to je jasny tlak a asi bych to tak brala i ja :-). A pokud je odpovedi, ze deti neplanujeme a protistrana pokracuje, je to i dost neomalene. Ale myslim, ze uplne casto se to nestava, to te spis okoli probira za zady, kdyz uz. ;-)

betsey a mně jsi připomněla, jak mi jeden kamarád říkal: Budu se ženit. Ale nemusím!!

Možná je celkem rozšířeno, že se člověk vdává/žení, když čeká dítě, ostatně i mě se na mé vlastní svatbě jedna příbuzná zeptala, jestli se vdávat musím, a po mé záporné odpovědi vykulila oči: A proč to teda děláš??