Já tedy naopak rozhodnutí nemít děti, považuji za velice odpovědné u ženy, která po nich vyloženě netouží.
Je to věci každého, jestli chce nebo nechce děti mít.
Obě moje dcery nechtějí. Teda vypadá to tak.
jako vnouce bych si vlastní přála, ne že ne, ale.. Co nadělám.? 
Jen chci doufat, že to není reakce na dětství se mnou, ale spíš na to, že jsou samostatně a mají to v hlavě srovnané. K čemuž jsem je vedla.
Kamaradciny dcery, nebo třeba kolegyně, se v debatě můžu zeptat, jestli plánuji třeba druhé, ale odsouhlasim ji vzdy její odpověď. Bez jakéhokoli nesouhlasneho (taky proč, že ) zabarvení. Respektuji její volbu. Mi do důvodu nic není. Takže v podstatě souhlasím se vším, co řekne. 
nechtějí děti, protože jsou samostatné a mají to v hlavě srovnaný? Takže dětí mají jen ty, co si to ještě nesrovnaly v hlavě?