jinx 
Presne, takove dotazy vubec nekladu. Ja mam teda vubec problem ptat se na osobnejsi veci. Nedavno jsem na srazu musela umravnovat spoluzacky, ktere si podavaly jednoho kluka, ktery je svobodny, bezdetny...pritom normalni holky, zadny slepice, ale maji nejakou podivnou potrebu strcit ho po ctyricitce do normy. 
Přiznání
01. prosince 2016 10:57
Karja To je taky dobry!
Reakce na betsey:
Mohučankaby som jej povedala, že pre peniaze
No to by byla super odpověď! Když já jsem tak nepohotová...Obvykle uvažuju, jestli to ten člověk fakt myslí vážně, tj. stojím s otevřenou pusou a němě zírám
dynda tezko rict. Ja si taky nemyslim, ze bych se na tu ránu v podobe nejakych komplikaci uměla pripravit, nebo nastavit. Jen ze stat se muze cokoli a nedovedu si predstavit, ze do toho jdu jen proto, ze se to má.
Já tedy naopak rozhodnutí nemít děti, považuji za velice odpovědné u ženy, která po nich vyloženě netouží.
Je to věci každého, jestli chce nebo nechce děti mít.
Obě moje dcery nechtějí. Teda vypadá to tak. 
jako vnouce bych si vlastní přála, ne že ne, ale.. Co nadělám.?
Jen chci doufat, že to není reakce na dětství se mnou, ale spíš na to, že jsou samostatně a mají to v hlavě srovnané. K čemuž jsem je vedla.
Kamaradciny dcery, nebo třeba kolegyně, se v debatě můžu zeptat, jestli plánuji třeba druhé, ale odsouhlasim ji vzdy její odpověď. Bez jakéhokoli nesouhlasneho (taky proč, že ) zabarvení. Respektuji její volbu. Mi do důvodu nic není. Takže v podstatě souhlasím se vším, co řekne.
Reakce na Garfie:
DruI No a to je dalsi vec, kdyby to neslo, do zadne umele cesty bych se nepoustela. Strasne me kdysi sokovalo, kdyz mi moje nejlepsi kamaradka rekla, ze pokud by jeji muz nemohl mit deti, tak ho opusti-a stejnou moznost by dala i jemu. Tohle jde uplne mimo moje chapani.
když ono to jsou teda jen takový planý teorie, dokud si na to člověk nesáhne zblízka a na vlastní kůži, tak může teoretizovat o tom, co by nikdy neudělal, jak chce
V tomhle máš velkou pravdu, je rozdíl slušně se zeptat, protože se zajímáš o toho člověka, a zeptat se, a pak udílet rady nebo šťourat, když odpověď není dost dobrá.
Reakce na Potrefenáhusa:
když ono to jsou teda jen takový planý teorie, dokud si na to člověk nesáhne zblízka a na vlastní kůži, tak může teoretizovat o tom, co by nikdy neudělal, jak chce
Tak.
Potrefenáhusa Tomu rozumim a mluvim jen o vlastnim pocitu, ja otehotnela relativne pozde a bez nejake touhy, pochybuju, ze by me to prepadlo kolem ctyricitky, i kdyz i to je mozne, jeden takovy pripad v okoli mam. Ale vis co, ja tak nejak veci beru jak prichazi, asi bych to proste prijala a pripadne materske pudy nasmerovala do deti rodiny a kamaradek.
Ten postoj s opustenim manzela ale teda fakt nechapu kompletne.
Garfie Mně to nepřijde divný. Pokud má ta žena jako prioritu děti, chápu to. Já jsem si vždycky děti moc přála a věděla jsem, že se budu snažit je mít klidně ho jako svobodná matka, pokud nebudu mít partnera. Měla jsem plán na bydlení, finance atd Kdyby mi partner v dětech bránil, nechtěl je, asi by partnerem nebyl . A nemyslím jen své biologické.
Co mi přijde divný, že se na tom manželé včas nedomluví, zda děti ano nebo ne a za jakých podmínek. My jsme s nastávajícím děti oba chtěli a jak se čím dál víc rýsovala budoucnost společně, bavili jsme se i o dětech a věděli jsme, jak na tom ten druhý je.
moora A to jsou všechny vaše?
Myslím, že člověk se může nechat i trochu překvapit. Život je dobrodružství = nepříjemnosti snášené s dobrou myslí.
notna Tvuj postoj mi prijde normalni, ale tam to bylo ve smyslu, ze ten druhy deti mit nemuze. Ze je chteji meli vyreseno. Mne to prijde, ze pak toho partnera degradujes na zploditele/zploditelku, ze ho snad ani nevnimas jako partnera v pravem slova smyslu. Kazda situace ma reseni, viz to umele oplodneni, existuje i adopce, ja tu touhu po vlastnich genech opravdu uplne nechapu. Pochopitelne priznavam, ze se mi to dobre teoretizuje, kdyz deti mam. (ale tehdy jsem nemela a prislo mi to prasteny)
Garfie Myslela jsem to tak, že pokud jeden z partnerů nemůže mít děti a právě není ochoten to řešit jinou variantou, chápu, že ten partner, který si ty děti přeje, to nezkousne a vztah se rozpadne.
Pokud je to myšleno tak, že vyměním partnera, protože jen nemůže mít vlastní biologické děti, tak mi to přijde teda divný taky.
U nás to nedal ten, co ty děti mít nemohl, já bych to pravděpodobně rozchodila. To se opravdu nedá předvídat, jak na to kdo zareaguje. Znám pár, co je dost stmelilo - ona teda po IVF málem umřela na embolii.
Garfie souhlasím s tebou, nedovedu si představit, že bych muže opustila, protože nemůže mít děti. A to samé doufám platí i u něj. Možná bych to zvažovala v začátku vztahu, to nevím. Ale určitě ne po letech. I když samozřejmě teoretizuju.
U nás v rodině nikdy otázky na děti nebo partnery nejeli. U mě nebylo moc proč, ale třeba ségra ještě neměla vážný vztah, jak plánuje budoucnost, by asi leckoho zajímalo. Mamka se jí na děti zeptala přesně jednou.
Já bych teda myslela, že pokud má matka s dětma normální vztah, na otázku jestli planuji mít děti snad nemusí takto ani položit.
Reakce na betsey:
Mohučankaby som jej povedala, že pre peniaze
to jsem rikala já, když se mě někdo zeptal. Že se bereme pro peníze.
dynda No ale vis co...je to trochu neortodoxni, ale zase tak divny mi to vlastne neprijde, ja bych se to tak mozna taky pokusila vyresit. A docela si i dovedu predstavit, ze velkorysy muz pochopi, ze slo jen o to dite a odpusti to.
