Dalia No hele, při tom, co prožíváš to není žádné fňukání, to je prostě nutnost si tady ulevit 
Přiznání
01. prosince 2016 10:57
Ignis ... však mi to pomáhá.
Dalia Tak to je dobře 
Dlouho jsem tu teď nebyla. Obě jste úžasně statečné a oběma držím palce co to jde.
Určitě vše dobře dopadne, moc v to věřím.
Dalia pokud ti to pomáhá, je vše v nejlepším pořádku..
Priznám sa, že keď vidím tie vaše krásne záhrady na instagrame, tak ma štve debilny Covid aj s karantenou, teda štvala by ma aj ina choroba. Ešteže je u nás podstatne chladnejšie a príde to až neskôr. Teším sa, keď tam pôjdeme. Už tam máme aj elektrinu! Teda ešte neprudi, ale už máme rozvodnu skrinku aj zásuvky v chatke!
Zuzuli Já myslím, že to bereš za ten správný konec. I když chápu, že rady, snaž se soustředit na hezké věci, jsou jednoduché od zdravých lidí a těžké pro vás. Strašně důležité je, že je muž při tobě, že ti pomáhají rodiče, že máš prostě oporu a že se snažíš všímat si toho pozitivního.
Dalia Ty už to máš vše mnohem těžší. Do tvojí situace už se neumí vžít vůbec nikdo. Pořád si říkám, že už musí být dobře, že už se nemůže nic stát a je to neuvěřitelné. A nový port za hospitalizace i první chemo, bude cesta, kdy alespoň bude vše v pořádku. Je opravdu dobře, že tě vezmou do péče a hlavně, že pokud to byla taková katastrofa, tak to do Znojma dají vědět sami.
Renusatko Ano, prý budou Znojmo kontaktovat. Upřímně nevím, jak moc to pro mě bylo ohrožující. Říká Ti něco pinch off syndrom? Doktor mi ten poškozený port ukazoval, viselo to na vlásečku. Utržená část měla asi 5 cm. Kdyby se to utrhlo úplně někam to odplulo, bylo by to nebezpečné? Kam by si to namířilo, když to bylo v té centrální žíle, co vede pod klíční kostí k srdci?
Přes to všechno se cítím celkem silná a v pořádku. Jen panika z chema mě chytá stále častěji.
Renusatko rady soustredit se na pozitivni veci, nestresovat se, brat to pozitivne, nebyt negativni... No jsou k nicemu. Vzdycky me akorat vytocily. Ze se to tem lidem keca, bych je chtela videt, jak pozitivni by na mem miste byli oni... Ale mela jsem asi tak pred mesicem a neco takovy ten AHA moment, kdy mi to v hlave preplo. Lezela jsem doma na gauci jak troska a fnukala, ze bych dala cokoliv za to, nemuset na ty chemoterapie chodit, ze bude hrozne pak se i potykat se vsemi nasledky lecby a operaci. A v tu chvili jsem si uvedomila, ze to neni pravda. Nedala bych za to cokoliv a s variantou, ze se rano probudim a nikdy jsem rakovinu nemela, pocitat nemuzu. Nedala bych za to treba svuj zivot, to, ze moje dcerka bude mit jeste dlouho mamu... A od te chvile to vazne negativne neberu. Proste to tak je, ze mam rakovinu prsu ve triceti, ale mam uzasnou moznost se lecit a vylecit. A to docasne nepohodli pri lecbe za to stoji. Takze ja ted opravdu chodim na chemoterapie si odpocinout a celkem se na to i tesim. Rozvalim se na postel, pustim si hudbu do sluchatek a tri hodiny si ctu. To se mi doma s batoletem nepostesti 
a pomoc rodiny je opravdu k nezaplaceni. Kdyz jsem se na zacatku lecby bavila s uz vylecenyma, tak mi prisly strasne slunickove a kroutila jsem nad tim hlavou... No uz tam jsem taky, ono to opravdu zmeni mysleni.
No a moji bajecne velike motivaci budou za necely mesic dva roky, to je taky obrovsky zdroj pozitivni energie.
Dalia vzhledem k tomu, ze ta hadicka konci tesne pred srdecni komorou, tak hadam, ze utrzeni a posunuti by prusvih byl.
Nějak se mi těžko hledají slova. Tak aspoň a virtuální objetí.
Zuzuli To je úžasné tohle číst!
Zuzuli Přesně jak píšeš. Rakovina tady je, musíme s ní žít a nemá cenu se týrat myšlenkami typu "proč zrovna já". Život se mi rozdělil na dobu před rakovinou a na dobu s rakovinou. A jelikož s ní žiju pátý rok, pomalu zapomínám, jaké je cítit se, když ji člověk nemá.
Musím být a jsem vděčná za to, že mám možnost se léčit. A když mě na chvíli přepadnou myšlenky na ukončení léčby, pak se později vždy zastydím sama před sebou. Nebojuji jen za sebe, ale bojuji za to, aby tady moji kluci měli ještě mámu. Takže příští středu vypnout prsa, hlavu vzhůru a "hurá do boje". 
Moc děkuji za Tvoje příspěvky. Nejsem v tom sama.
Máš krásnou dcerku.
Mohučanka ... děkuji.
Zuzuli je v tom neskutečná síla, co píšeš, to by se mělo tesat- čtu to s nadšením a ze srdce ti přeju, stejně jako Dalia aby ten boj byl co nejkratší a úspěšný. Myslívám na vás obě- někdy jen tak, někdy v souvislosti s prací... Moje máma prodělala karcinom prsu v době těsně před mou atestací. Oproti vám dvěma ji to jen "lízlo", byla dlouho sledovaná pro abnormální mmg nálezy a pak to tam prostě jednou bylo. Strašně mě tehdy zaskočilo, jak moc se tomu tehdy poddala, protože moje máma je drsná až necitelná. No a najednou byla na hromadě, doma pololežící a polokontinentní babičku, nesamostatnýho otce... nechtěla to říct ani bráchovi, aby ho "nezatěžovala", já měla normálně práci a služby. Musela jsem jí rázně naznačit, že na to hroucení není až tolik prostoru a že má ten nejmenší nález, jaký se vůbec dá najít díky tomu, že chodí 20 let co půl roku na střídačku na mmg a ultrazvuk. A že ve vedlejší vsi zemřel 13tiletý kluk na sarkom žeber a dalšímu pro sarkom amputovali nohu. A že má osobně domluvenou operaci a následnou léčbu na pracovišti, kterému absolutně věřím (3/4roku předtím jsem tam měla předatestační stáž a ty lidi jsem osobně poznala). Až pak se vzpamatovala a přestala být pasivně sebelítostivá... a jasně, že to bylo hrozný, já si musela vzít dovolenou, když byla v nemocnici na operaci, vygruntovala jsem jí celý dům, navařila i do mrazáku, dohodila terénní službu na dopomoc s babičkou a paní na větší úklid 2x do měsíce. Pak měla ozařování, což jí samozřejmě strašně zmáhalo, protože při tom pořád částečně pracovala. A teď jezdí za svou onkoložkou naštěstí už jen společensky.
Zuzuli tvoje holčička je roztomilá!
[smazáno]
Vosina Uff, tlapkám. A maminku asi k doktorovi nedostanete, že? Klidně se tu vypiš.
Vosina tlapkam
