Karja Moje mama taky ty hroby predku hodne opecovava, ale nekdy si rikam, jak velkou roli v tom hraje "co by rekli lidi, kdyby to nebylo upravene" a jak velkou nejake vzpominani? My jsme se odstehovali hodne daleko na nejake objizdeni hrobu, a i kdyz jsem mela vsechny prarodice a stryce a tety, co uz odesli, moc rada, navsteva hrbitova pro me taky nema vubec zadny vyznam. Uz jsem si i vyslechla, ze je vyroci umrti toho a toho, tak bych si na nej mohla taky vzpomenout, kdyz uz nejedu dat kytku na hrob, ale ja na ne hodne casto vzpominam i bez toho, casto se mi o nich i zda. 
Ale az ted jste mi tu vnukli myslenku, ze je vlastne mozny pro sebe zadny hrob nechtit, to me doted vubec nenapadlo, myslim, ze by to mohla byt docela dobra varianta. 

rysamona To je hezké. Taky máme v rodné vesnici hrob. Chtěla jsem tam taky skončit. Ale muž chce hrob tam, kde teď bydlíme, má to tu hrozně rád. A já mám dilema, jestli do rodné hroudy nebo s ním do cizího.

notna mám to z poloviny stejný. Nedovedu si představit být na hřbitově ve městě, kde žijeme. Prostě se vidím na tom venkovském, kde jsou prarodiče a kde budou (za dlouho!) i rodiče. Jen nevím, jak zdůvodnit, proč by tam měl být můj muž. A že bychom bylo každý jinde, to se mi nelíbí. Jemu je to teda úplně jedno, resp. těmito úvahami se nehodlá zabývat. 

Myrtila Souhlasím s tebou plně s celým příspěvkem, i s tím dovětkem - nechtít pro sebe žádné trvalé místo, uplně mi to došlo touto debatou.

Kamarádka má "tchýni" v obýváku na skříni a mně to přijde v pohodě. Část popela rozprášili na místech, která si přála. Vlastně mi to přijde logické, protože ve městě, kde žila, rodinu nemají, takže by tam jezdili jen "na hrob". A uložit ji na hřbitov bez jakékoliv životní vazby jim smysl nedává. Asi takových případů bude přibývat, jak nezůstáváme celý život na rodné hroudě.

Makara Já si zase neumím představit mít urnu doma. I když je to někdo blízký, no, možná tím hůř, protože bych to neměla pořád uzavřené. 

Ale já chodím na hřbitovy ráda, ne sice nějak zvlášť často, ale vyhovuje mi mít jedno konkrétní místo, kam můžu chodit "na návštěvu" . 

I když chápu, že zmíněná situace je složitější. 

Já to asi neumím popsat, třeba na hrob babičky se moc nedostanu, během COVIDu jsem nebyla na Slovensku dva roky a moje máma na hřbitovy moc nechodí, takže to není priorita. Ale uklidňuje mne to pomyšlení, že tam prostě je a kdykoliv bych tam mohla. 

Jinak ji zapalim svíčku kdekoliv u křížku, kvůli tomu speciálně na ten hrob jezdit nemusím. Na druhou stranu vůbec nedokážu zapálit za někoho svíci doma. 

Prosím vás, muž neustále mluví o tím, ze bysme si měli poridit výhodně hrob tady ve městě!

no to se fakt zbláznil, jedině domu, do Prahy, na Olšany!!!

Potrefenáhusa ať si pořídí co chce, to nájemný zas není taková raketa a budeš mít klid. Nebo se chystáte do hrobu?

Já jsem přesvědčená, že až umřu, tak mi bude zcela jedno, kde jsou moje ostatky. A to prosím věřím na posmrtný život. 

Tyjo, mně se zase nelíbí představa být někde rozprášená, já chci hezky do díry.

Karja Moje mama taky ty hroby predku hodne opecovava, ale nekdy si rikam, jak velkou roli v tom hraje "co by rekli lidi, kdyby to nebylo upravene" a jak velkou nejake vzpominani? 

​Moje máma třeba tu hřbitovní kulturu taky moc nepěstovala, ale co zemřel táta, tak to bere jinak a na hřbitov chodí pravidelně. A mimochodem, chodí tam pravidelně i jedna moje sestřenice, to mi přijde moc hezké, jiný příbuzný tam není. Ale on je to teda moc hezký hřbitov, malý, na kopci, s výhledem, prostě hezká procházka....a můj táta je zrovna ten typ, kdy byl kar veselý, to se jinak nedalo, on byl typ "lidový vypravěč", takový Menšík.  Dokonce i na pohřbu jsme mu nechali zahrát nějaký vypalovák od Elvise, trochu jsme měli strach, jak to přijmou lidi, ale jeho kamarádi byli hrozně nadšení a dokonce i jeho o dvacet let starší sestra nás za to pochválila.

Já bych asi chtěla zahrabat prach do země a na tom místě zasadit strom. Někde na kopci. 

Clovek rano vstane a tu taka tema. 

Uuf 

Uz sme zopar pohrebov mali a kar je velmi dokezita sucasty. Vlastne sa zide rodina a znami s ktorymi by sme sa inak mozno ani nevideli. A napriek smútku sa to vzdy konalo v takom prijemnom spominani, aj smiech bol. A bolo to krásna rozlúčka. Spolu s kopou jedla. 

Na cintorin moc nechodim iba ked je treba presne ako Karja píše, vymeniť kvety a upratať, spominame na nich tu doma a vlastne všade. 

Sama za seba chcem byť spopolnena a rozsypana v rodnej hore. 

Já jsem z rodiny, kde se ta hřbitovní kultura pěstovala až přehnaně, včetně pomluv jiných, kteří si dovolili jeden týden nevyměnit kytky na hrobě, kdo chodí/nechodí na hroby bylo časté téma, kdykoliv jsme přijeli na návštěvu k prababi. Máma to taky dodržuje, hroby původní rodiny má tedy daleko, tam přenechala starost jiným, ale tátovi chodí zapalovat svíčku a měnit "výzdobu" kolumbaria dost často. Já chodím zapálit svíčku nepravidelně, v podstatě jak se mi chce, ale neumím takové to povídání si s někým u té urny/hrobu. Ale zase není den, abych si na tátu nevzpomněla a cca 3x týdně se mi o něm zdá a to je pak ráno

Jo a já bych nejradši byla rozprášená do moře...

continuity no však jo! Já si taky myslím, te mi to bude jedno, ať si to všichni udelaj, jak budou potrebovat 

pro mě byl obřad dulezitej moc, ale to hrobovy místo už vůbec ne, ale vzdycky, když jedeme do jižních Čech přes babiccino město, kde jsou na hřbitově její rodiče a prarodiče, tak se na hřbitově zastavim, přestože umreli driv než jsem se narodila 

notna my v té vesnici máme i chalupu, která je v mé rodině už víc jak 100 let, jezdíme tam, manžel to tam miluje tak snad...

711990 Evaeva notna i Sweet Potato díky moc . Pokud bude někdy nějaké příště, tak si v šestinedělí návštěvu hospicu ráda odpustím. 

GChK

Já u hrobu stojím a v duchu si s nimi povídám. Jinak si vzpomenu často, ale povidam si jen na hřbitově

​My máme doma fotky - a třeba když se narodila dcera, tak manžel dal svýmu dědečkovi k fotce panáka a připil si s ním. To mi přijde hrozně skvělý. A vůbec, film Coco a mexická tradice 

Prosím vás, muž neustále mluví o tím, ze bysme si měli poridit výhodně hrob tady ve městě!

no to se fakt zbláznil, jedině domu, do Prahy, na Olšany!!!

​Samozřejmě! Kam jinam!

Naše rodina žádný "rodinný" hrob nemá, takže babička i dědeček byli rozpřášeny na rozptylové loučce a mě to přijde někdy moc líto. Rozhodně ne kvůli opečovávání hrobu, ale spíš mi chybí nějaké jedno místo, kam bych mohla zajít rozjímat (nikoliv "řízeně" a pravidelně), v myšlenkách a některých situacích si na ně vzpomenu často. Tak jsem se rozhodla (i když doufám, že to dlouho nebude aktuální), že založím "tradici" a nějaké místo na hřbitově zajistím, ale rozhodně nebudu trvat na pravidelných návštěvách a úklidu.