Zuzuli ježiš hrob... babička si hrob koupila asi před deseti lety. Prostě takhle na Vánoce prohlásila "Koupili jsme si s dědou hrob, nechcete se na něj podívat?" Musím říct, že na vánoční svátky jsme to teda odmítli 
Mně přijde správné nabídnout rodině a blízkým tu možnost rozloučení a nějaké to místo, kam pak můžou chodit vzpomínat. Jestli to bude klasický obřad a hrob nebo grilovačka na horách, to už je jedno.
Je pravda, že všetky pohreby, na ktorých som bola, boli cirkevné a neboli neosobne.
letfenixa Taky mi přijde, že ty církevní obřady jsou osobnější, taky jak jsou obvykle delší, připadá mi, že to lépe splní tu funkci přechodového rituálu. Nejen pohřby, ale i svatby a křtiny.
A kar je v naší rodině vždycky už celkem veselé setkání se spoustou jídla, povídání a vzpomínání. Na tom obřadu si to každý odžije po svém a pak to ze všech jakoby spadne. V posledních letech jsme měli bohužel dost příležitostí si to vyzkoušet.
Evaeva Tcháni už mají hrob koupený taky, snad 15 let? Měli z něj tehdy vyloženě radost, jaký je pěkný, nechali si hned udělat i desku a pomník. Oni to berou tak, že až to přijde, nechtějí řešit ještě kupování hrobu. Prostě jsou připraveni.
Myrtila jo, ona byla stejná, ale na ty Vánoce to bylo takové morbidní
Raduza Pinot Noir Zuzuli Mam to stejne, nechci ani pohreb, ani hrob. Jestli se potomci budou chtit sejit a zavzpominat, to bude na nich. Osobne budu rada, kdyz si casem vzpomenou ne se smutkem, ale s usmevem.
Můj tchán měl pohřeb bez obřadu tak, že v té obřadní síni byla rakev, asi dvacet minut hrála vybraná hudba, ale nikdo nemluvil, žádné proslovy. Rodina a příchozí seděli a tiše vzpomínali. Bylo to zvláštní, ale nakonec on si to takhle přál, tak jsme jeho přání dodrželi.
Církevní pohřeb měla moje teta, které to zařídila vnučka - teta nikdy do kostela nechodila, vnučka tam před tím chodit začala. Farář jí věnoval asi jednu větu - cosi o sestře xxx, a to bylo vše. Tak neosobní obřad jsem nikdy nezažila a nemyslím si, že by se to tetě líbilo. Ale co už. Kar potom byl mnohem lepší, tam jsme aspoň na tetu zavzpomínali.
No jeden můj děda nechtěl hrob. Chudák babička pak sice nechala popel rozsypat, ale zároveň jeho jméno vytesat alespoň na náhrobek jeho bývalé manželky, aby měla kam chodit.
Rozsypanej je i jeden děda od muže a není to nic moc, nosit kytky na tu veřejnou zeď. Mnohem radši všichni jdeme na hrob druhé babičky, vzdy vezmeme kytky, svíčku a je to fajn.
Pokud někdo nechce hrob, aby nepridelával dětem starosti, tak je dobré se jich zeptat, možná by tam chodit naopak chtěli. Ten hrob totiž není kvůli nebožtíkovi, koneckonců ani ten obřad. je to přechodový rituál pro pozůstalé.
Torrah tak ale to byl pohřeb s obřadem, jen bez proslovu. Pohřeb bez obřadu je něco jiného.
1010 Ale já si přeju, aby se na hostině po mém odchodu vesele hlaholilo, dobře jedlo i pilo, já jim to nařídím
Nejhorší by bylo, kdyby po mě neštěk pes.
To jsem teď přesně říkala já. V nedávné době jsem měla možnost být na rozloučení, kde neproběhl obřad v krematoriu, ale po delší době bylo velké setkání rodin a přátel. Jedna rodina uspořádala koncert a druhá večirek v restauraci. Oboje bylo velice milé a vzpomínalo se na ty lidi opravdu s láskou.
continuity Já se určitě dětí ptát nebudu. Nechci obřad v krematoriu, do kostela nechodíme a hrob nechci. Protože to máme čerstvě za sebou, tak je zvláštní, že já už to vím dlouho, ale teď se tak rozhodl i manžel a moje maminka. Mám odjakživa pocit, že hřbitov je poslední misto, kde bych chtěla být a zavřená v něčem se nikdy nevrátim do přirody. A ať se se mnou rozloučí, sejdou se, zavzpomínají, třeba po čase, ale na souhlas se ptát nebudu. Taťkovi taky plníme přání a bude uložený, jak si přál, i když je to divné a sami by jsme to neudělali.
My máme pronajaté místo v kolumbariu, urna je tam uložená. Je kam si chodit zavzpomínat.
Renusatko poprve jsem videla vnitrek naseho hrobu, kdyz jsme ukladali tatovu urnu. Skoro se mi nechtelo dat ji z ruky, nechat ji v tom temnem studenem miste. Ale jsou tam i jeho rodice, bude tam jednou i mama a segra s tim taky pocita. No ja teda ne.
Raduza at vzpominaji podle libosti, urcite misto k tomu podle me neni potreba.
continuity nevim, proc by se nekam musely nosit kytky, aby si clovek pripomnel sve zesnule. Detem to rikam uz kolik let a myslim, ze to chapou. Nikomu neberu potrebu chodit na hrbitov, nosit tam kytky, nakonec ja to taky delam. Ale neni to pro me nezbytne pro vzpominky a jako "fajn" to moc necitim. Mnohem radsi si "povidam" s fotkama nebo kdykoli jen tak v myslenkach.
continuity Kokoska Ty jo, já jsem třeba k babičce a dědovi měla hezky vztah, chodila jsem tam skoro denně nebo obden, i jako teenager, co měl spoustu lepších věci na práci, ale na hřbitov nechodim vůbec jako vůbec, pro mě to nemá žádnej význam, vzpomenu si na ně furt, na ty hezký věci, na hřbitově jako co, vždyť tam sotva si člověk něco připomene, setře hrob a řekne si, že by měl vyměnit ty sešlý pivoňky. S mámou jsem jako děti tu hřbitovní ,,kulturu,, hodně pěstovaly, furt se tam něco sázelo, plelo, dekorovalo, čistilo, zalévalo, už nejednou prohodila, že já to takhle neobstaram, tak pro někoho je to asi důležitý.
Karja "sotva si člověk něco připomene, setře hrob a řekne si, že by měl vyměnit ty sešlý pivoňky" No presne.
continuity nevim, proc by se nekam musely nosit kytky, aby si clovek pripomnel sve zesnule. Detem to rikam uz kolik let a myslim, ze to chapou. Nikomu neberu potrebu chodit na hrbitov, nosit tam kytky, nakonec ja to taky delam. Ale neni to pro me nezbytne pro vzpominky a jako "fajn" to moc necitim. Mnohem radsi si "povidam" s fotkama nebo kdykoli jen tak v myslenkach.
Přesně.
A stejně jako Karja - s prarodiči jsem měla hezké vztahy, často si vzpomenu, co by na to a to říkali, že je škoda, že toto babička neuvidí a tak, ale na hřbitovy za nimi nechodím.
Já u hrobu stojím a v duchu si s nimi povídám. Jinak si vzpomenu často, ale povidam si jen na hřbitově 
Já mám vyloženě ráda tour de hřbitovy na Dušičky, člověk na hřbitově potká tolik známých.
Je mi líto, že babička umřela za nejtěžších covidových opatření a neměla ten správný pohřeb s milionem příbuzných, znamých, bývalých žáků a jiných. Myslím, že by si to zasloužila. A jak nebyl ani kar, tak ty vzdálené příbuzné možná už ani neuvidíme.
notna taky si povídám, ale nahlas. Hrozné mě rozladí když se tam někdo mrcasí, to nemluvím aby si nemysleli že jsem blázen a pak mě to štve že jsem neřekla co jsem chtěla.
My máme hrob, je tam prababi s pradědou, babi s dědou, bratr od babičky, táta a jednou tam budu i já i mamka. Je to malý vesnický hřbitov s břízami a s výhledem na vesnici odkud máme kořeny...
