MP Meri ono ani nejde, rozdíly tam bezesporu jsou, ale těžko generalizovat, že vesnici nezajímají celospolečenské problémy, jak to vyznělo z toho příspěvků tehdy. 

​Vystihla jsi krátce a jasně, co jsem asi ze sebe nedokázala vymáčknout v mnohem delším příspěvku.

Evaeva Tak mne zahrada vyhovuje, i kdyz uznavam, ze ja zrovna nestiham vubec nic. Dum, sklenik, zahradu, zvirata, syna, praci, ty vylety nebo kulturu...Vzdycky se zrealizuju par dny v Praze, dojdu tam do druhe prace, ke kadernici, jednou dvakrat na hriste, do kavarny..I kdyz kavarny mame teda v LBC lepsi nez v Praze . Ted jsme "objevili" sousedni staty i jinak nez na nakupy. Takze se jen tak projit Zhorelcem nebo Zitavou...A rodinu mame i v Ceskem raji, takze ja bych asi potrebovala jeste nekoho, kdo by mi ty dny nejak planoval. V Praze znam asi dvoje sousedy a tady snad kazdeho. Vecne nekdo neco griluje, nebo si otevira pohostinstvi. Co mi chybi, je ta kultura, ale kdyz mam hlidani, je to kvuli tomu, abych mohla do prace. Takze hlidani pres vecer vyuzivame opravdu vyjimecne, i kdyz i tak mame velkou kliku na prarodice...

Josmně nevadí, že neznám sousedy Teda víc než na úrovni Dobrý den (pane ze třetího)

Karja no ale aspoň občas posekat, ostříhat stromy, udělat nějakou základní údržbu na baráku musíš, ne? Vidím to na té chalupě, tam máme záhon asi 8x2m, čtyři stromy, jeden kompost a travnatou plochu jako dlaň. A stejně je té práce celkem dost. (já jsem naštěstí pomocná síla, resp. spíš dodávám pracovníka na těžké práce)

Evaeva ja je znam az tady a je to moc fajn. Kdyz jsme ale par let bydleli v byte, tak jsem neznala nikoho. 

Evaeva ale nemusí to dělat Karja

Pinot Noir to joDům tady na okraji sídliště se zahradou, zahradníkem a údržbářem bych si asi nechala líbit

To je zajímavá debata. Já jsem z domu a města s 20 tis. obyvateli, kde se moc pěkně žilo. Malá komunita, zároveň anonymita, dostatečná vybavenost, příroda kousek, kulturních akcí i hospod dost, do Prahy kousek.  Odjakživa mě fascinovalo bydlení v bytě, ani nevím proč. Jak jsem odešla na VŠ do Hradce Králové, věděla jsem, že chci do většího města a šla rovnou do Prahy. V bytě a v místě, kde bydlím (což je hlavně zásluha muže, protože ten v naší čtvrti bydlel jako první) sem spokojená a jsem tady doma. Vyhovuje mi anonymita Prahy, ale i sousedská komunita v naší čtvrti. Mám to kousek do centra i do přírody. Přírodu miluju, ale to mám spíš spojené s prázdninami u babičky, které jsem strávila na loukách a v lesích. Takže se do přírody a na venkov se ráda vracím, uzemňuju a pak se těším zase do města. Dům bych nechtěla a zahrada mi stačí občas. 

Karja tyjo, nevím. Zrovna jsem u našich a už párkrát se na to dostala řec. Nějaký místní aférky a jak to tady jelo. A to naši nejsou nijak drbny. Pamatuju si, že když jsem byla na střední a na VŠ, tak jsem zjistila, že spousta mých vrstevníků věděla kdeco a zajímala se o ostatní. Já nikdy nikoho neznala a nic nevěděla.

My jsme teď byli mezi svátky u druhé babičky a zase mi došlo, že život v paneláku asi není nic pro mě. Všechno je slyšet a hlavně by nás asi sousedi vynesli v zubech. Jsme hrozně hluční. Taky se mi stalo, že když jsem četla klukům, když byli malí, v létě s otevřeným oknem, říkal mi pak soused, který bydlí přes ulici, že poslouchá taky.

Tabea ty místní aférky se řeší i na sídlišti. Můj muž je drbna největší, mám to z první ruky, ač většinou vůbec nevím, o kom mluví. A má tu takovou kamaradku, co organizuje ty různé akce, no ti dva, když se potkají v hospodě, tak je to hotovo.

Středně velké, prý anonymní, sídliště.

Tady vlezes do hospody, do samosky nebo jen tak ven a neexistuje, abys někoho nepoznala. 

JosŽitava

Zvezte se v létě vláčkem do Oybinu, ten klášter je úžasný. 

continuity já taky znám spoustu lidí, co bydlí okolo, protože je znám ze školky nebo tak. Taky vtipně různé potkávám stejný lidi na různých aktivitách s dětma. Jako že děti, co známe z karate taky chodí o víkendu bruslit nebo v týdnu na plavecký tréninky. A to každý bydlí na jiné straně města. Město má ca. 300tis. obyvatel a taky mi to často přijde jak vesnice. Ale jo, když nad tím přemýšlím, tak to bude asi mnou. Mám falešný pocit soukromí, protože se sice s lidma bavím, ale informace zapomínám, nešířím a drby nevyhledávám. Takže vycházím (mylně) z toho, že to tak mají i ostatní.

Tabea tak to, že chlap přesně ví, koho auto na parkovisti je čí, to vůbec nepočítám, to se mi zdá i normální, ale tihle dva vědí i to, kdo komu s kým zahýbá.

continuity Oybin jsme navštívili teď mezi svátky a hodně nás to tam chytlo  na jaře máme v plánu vláček do Žitavy, máš prosím nějaké tipy, co tam navštívit?

Tabea No tak já to mám naopak, já jak mám tu pamět na kraviny a hodně mluvim, tak já toho o ostatních vím fakt hodně. Pak se divím, když se mě někdo zeptá na něco z našeho života, co já z jejich už přece dávno vím, třeba kdo kde pracuje, jakou má školu, jaké příbuzné:-D...To všechno moje hlava má! A to bych se řekla nějak aktivně nezajímám,nezajímá mě nějaké to vesnické pletichaření, ale mám to v hlavě:-D. Třeba jako vím o  sousedce, že je trochu rajda, v Praze bych to zřejmě nevěděla, no tak to vim, ale je mi to jedno, já jí to neberu, je to její věc. Takže ano, možná na vesnicích stále víme někteří dost, ale začíná nám to být jedno:-D.

Tabea Teď o tom přemýšlím, hele my toho tady víme sakra hodně...zrovna včera říkal muž, že se mu líbí nějaká paní, co pracuje ve školce. Já se s ní bavila osobně v životě třikrát, ale hned jsem mu mohla říct vtipnou historku z jejího dětství, kterou vyprávěla mojí segře a popsat její vztahový čtyřuhelník asi tak před patnácti lety!!!

Karja Já bydlím 2km od středu města, není to panelák, ale nižší cihlák. Jelikož to tady lidi stavěli svépomocí a znají se od mládí. Jsou to poslední ulice pod zaniklým lomem a takové vesnické prostředí a já se celkem nemám problém bavit s paní se psem, s babičkou, maminkou, která s námi chodila na písek, kamarády dětí a tak, tak mám pocit, že je to horší než vesnice. Třeba o viktorka_od splavujsem věděla dřív, než jsem ji znala tady, že se tam "přivdala"a to jsme se nikdy neviděli a jejího bývalého jsem vůbec neznala...prostě drbárna.

Peetra1

Ono to zas tak velké není, aby jste měli problém. Já vždy prolézám sakrální stavby, raritní je postní plátno v kostele sv. Kříže, ale těch kostelů je tam několik. 

Pak je asi zajímavé podívat se k tomu trojmezí. V zoo jsme nebyli

.

Teda, já znám jménem jen sousedy, kteří s námi sdílejí plot, ty ob zahradu nebo přes cestu už neznám, ani vlastně netuším, kolik členů ty domácnosti mají, natož kde třeba pracují, nebo jakou řečí mluví. Když přijdu do obchodu, kromě prodavačky nepoznám nikoho, totéž v hospodě. Doteď jsem myslela, že je to standard, ale teď po této diskuzi se začínám obávat, že ta ne/drbárna není vlastnost oblasti, ale konkrétního člověka.