Tohle bude nejaky univerzalni jev, pac tady jsem si toho taky vsimla, ale prevazne mezi nizkoprijmovou vrstvou - stredni trida ma tendenci podlehat modernimu americkemu feminismu, a ti chlapi jsou tak nekdy fakt docela chudaci...
Je to tu takova zeme kontrastu 
:D tak to je hustý. U nás to je sice podobně (tudíž manželka ve firmě manžela), ale tohle by zkusil jednou :D je pravda že u vystavování faktur věčně brblá, ale doma je vždycky slušná hotovost a když hlásím že dochází, je doplněna. Plus mi chodí na účet ty menší zakázky, a opět jen hlásím že došly, a že by to chtělo doplnit. Je pravda že má občas připomínky že stojím jak výzkumný program NASA, ale bez těch dechberoucích výsledků :D no co.
Ja jsem jednou vysla od zubare, doprovod se me zeptal, jak to slo. Ja nemohla mluvit, po tvarich jsem mela krvave sliny, drzela si pusu, rozbrecela se a druhou rukou ukazovala a huhnala ,,ctyri". No to bys nechtela videt tam ty lidi v cekarne, jeden se normalne strelhbite zvednul a sel to rozdejchat na vzduch.
Hahaha, to me nenapadlo, ze mohli ostatni zblednout kvuli tomu, ze si to prelozili jako penize:-). Byly to ctyri zoubky moudrosti a zadarmiko:D:D
No mela jsem lokalni anestezii, takze to nebolelo. Byla jsem objednana na vyrezani dvou, ale zubar naznal, ze to zvladam nejak dobre, tak mi vytrhne I dalsi dva zuby. Ja jsem pak brecela z toho soku a nebylo to poprvy, co jsem brecela u zubare ackoliv me nic nebolelo, ja mam teorii, ze ty jejich oblbovaci injekce v kombinaci s rozjitrelejma nervama jsou takovej emocni koktejl:D:D. Krve bylo dost, ale to je tim, ze se to misi se slinama. No ale byla jsem rada, ze to tak dopadlo, za tyden jsem to mela odmarozene a byl klid.
Ja mela taky lokalni anestezii, kdyz mi vytrhavali moudrak - ale bylo mi to houby platne, protoze pod nim byl hnisavy vacek, ktery zpusobil, ze pulka zubu umrtvena rozhodne nebyla
Hrůza, hrůza, hrůza!
ježiš to je mi strašně líto..
no ale já myslela že to už se dnes nedělá, že by to pacientovi tajili? přece by se taky chtěl rozloučit nebo ne?
To mě mrzi, je vždycky strašně smutné a těžké. Bratranec je v Rize. Jeho maminka šla na kontrolu, kde jí zjistili metastázy v páteři (z plného zdraví 3 měsíce života). Já byla bohužel uvedená jako osoba blízká pro informace a tak jsem se to dozvěděla jako první. Po telefonu jsme museli řešit vše, umístění do hospicu, do kterého vlastně města. Teta z Vysočiny, on v Rize a jeho žena v Praze, já v Brně. Nakonec jsme ji nechali v Brně, já tam denně chodila a volala mu. On sem lítal jak mohl, ale myslím, že z toho lítání na otočku byl hodně unavený. Přesto to pro něj nebylo dostatečné a moc ho to zasáhlo. Jenže přerušit práci tam nemohl, delší dovolenou si taky vzít nemohl. Vím, že si to dodnes vyčítá, že tu nemohl být víc. Nevím, jak blízká osoba to je, ale určitě to vše dobře promyslet.
já se tohle, o tom promrhaném čase, marně snažím vysvětlit našim. je to marný. matka to nepochopila ani s tou diagnózou.
je mi to moc líto, vím, jaké to je. hlavně podstatu bezmoci znám poslední dobou dost podrobně. tak na vás myslím.
To byla, ale ve svetle toho, co pise Amun, se to najednou jevi jako nepodstatna prkotina 
"Přemýšlím nad tím, co řekla Renusatko, a hrozně mě děsí, že s tím pocitem viny můžu zůstat taky. Nevím, jak tohle vyřešit. "
To nevyřešíš. Každej dělá co může a myslím, že dokud nevíš o nějaký nemoci/ hrozícím konci, tak se chováš prostě podle konkrétních okolností a podle stávajícího vztahu s dotyčným.
Ono se sice doporučuje chovat se a žít, jako by ten den byl tvůj poslední - ale kdo to dokáže, kdo na to pořád myslí? To by bylo až nelidský... navíc by to chtělo, aby se tak chovali úplně všichni (ne jen jedna strana), a nevylepšovali svoje vztahy až na smrtelný posteli, tím už se přece všechno nesmázne.
Tohle mě úplně děsí, že kdybych umírala, začnou se ke mě slítávat příbuzný, který na mě do informace o diagnóze blbě řečeno možná, ale kašlali, v podstatě bych měla pocit, že jim záleží spíš na vlastním svědomí a dobrém pocitu než na mě. Je něco jiného ochota a nutnost se postarat, ale pokud by mě někdo navštěvoval za účelem dohánět starý časy, asi by mě to obtěžovalo.
No, tak nějak. Pokud někdo lituje, že se nezachoval zrovna nejlíp, má dost času ozvat se dřív.
Tím nemyslím zrovna teď Amun ... ale na řešení rodinnejch konfliktů je dost času i předtím. Pokud má někdo zájem, samozřejmě!
