vážné přiznání, protože mě to žere a možná mi pomůže to vyjádřit. přiznávám, že po dlouhé době mě někam někdo pozval. a zopakoval to. a nemíní se vzdát, i když ho odrazuju všemi způsoby. je sympatický, není hloupý. ale já to nějak nedávám. prostě jsem zvyklá být sama a nějak si neumím představit, že by se to mělo změnit. ideálním vztahem pro mě je romantický vztah s doživotně odsouzeným vězněm - někde tam je, ale má dostatečný odstup ![]()
na druhou stranu si říkám, že když se nepřekonám teď, budu za deset let litovat. ale jsem z toho už druhý měsíc ve stresu. je to úplně cizí člověk, a mé autistické druhé já cizí lidi nemá rádo a drží si je od těla aspoň na délku hrábí. konec přiznání.

