Abych nemusela ve školce jíst mlíkovou polívku, radši jsem ji na sebe vylila. Jenže oni mě převlíkli a přinesli mi novou!!!

​

Moje noční můra ve školní dídelně byl pajšl (plíčky) na smetaně. A čaj s mlékem - vlažný. 

Zu Uff, tak "deti v Afrike", to počas nášho detstva zaznelo snáď miliónkrát.  Čo som nenávidela, bol segedín a kyslé polievky, ale tých vecí, čo som nejedla bolo strašne moc, už si ani všetko nepamätám. 

Na základke sme povinne museli chodiť ukazovať tácky pred odnesením, učiteľky sa vyžívali v tom, že nás vracali na miesto, aby sme to dojedli... Väčšinou som tam sedela až do konca obedovej pauzy 

Dnes napodiv zjem takmer všetko.

whiskas Pličky na smetaně jsem jednou, OMYLEM! jedla. tedy jen tu omáčku, to "maso" jsem vystrkala z talíře. Ale ta omáčka byla strašně dobrá! Dnes bych už nejedla ani ji.

Vzpomínám si jak mě učitelka ve školce nutila jíst kedlubnu. Nepůjdeš si hrát dokud to nesnis. Jako snědla jsem to, na chvíli. Následně jsem ji to vyvrhla na sukni. 

co z toho ty úči mají, že drží děti nad talířem. Pocit moci nad drobkem co se nemůže bránit? Nechápu.

Potrefenáhusa Taky jsem nejedla a nejím buchtičky se šodo. Naštěstí mi kuchařky daly vždy čisté buchtičky a na škole v přírodě je za mne snědla spolužačka.

V dětství jsem nejedla spoustu věcí, které teď jím a chutnají mi. Co mi však vadí do dneška je mlíková květáková polévka, květákový mozeček, čerstvá cibule, točený salám, rýžový nákyp a špagety s kečupem sypané eidamem. 

Mňa v škôlke nútili jesť cibuľový šalát. Cinuľu som tak 15 rokov nemohla ani vidieť. No a kakao so šupou 

paktofonika co to je cibulový salát? To zní jako něco co by mi mohlo chutnat.

Dadoo pajsl je prakticky svickova pro chudy, da se uvarit moc dobre, plice bych teda nejedla ale kdyz se uvari jen ze srdicka tak je to jedly cely

ice Normálne ako keď je uhorkový šalát s octom tak toto bola čerstvá cibuľa a paradajka v octovom náleve. Cibuľu sa mi naozaj sprotivila ale keď som bola chorá nútili ma doma piť cibuľovú šťavu...uff, len si spomeniem 

ice Jsem proti jakékoliv formě násilí, tedy i nad talířem.

Povzdech: máme velmi dobrou školní jídelnu. Vaří opravdu dobře, i moderně, pestře, zajímavě. Dospělí jsou spokojeni.

Přesto, když vidím, jak žáci vracejí plné talíře, může mě vzít čert. Sotva do toho klofnou a ohrnou nos. Stačí, aby se jedna nanynka ošklíbla a už se další nanynky předhánějí, která to jídlo strhá víc.

Děti nejsou zvyklé na vaření z domova. Opravdu je hodně rodin, kde se stravují polotovary a pak na kompletní jídlo ohrnují nos. Polévky skoro nejedí. Ryby nejedí. Králík, krůta minimálně.

Snídaně 0 nebo cigáro, během velké přestávky bagetu z automatu a oběd až doma, tj v nejlepším kolem 15. hod a to např. něco z mrazáku nebo rohlík s něčím a k večeři brambůrky. To je snad nejobvyklejší model stravování.

Oběd ve škole stojí 31 Kč. Zkuste se za takové peníze někde slušně najíst. 

Nevím, jestli jsou tak znechuceni ze ZŠ, ale zrovna v případě naší jídelny mi to přijde jako velká škoda.

paktofonika odvar z cibule mi dávala máma na kašel, to se nedalo :D

ice Nasekat cibuli najemno, zasypat cukrem a pak slít tu šťávu. Taky jsem to nesnášela, ale na kašel to pomáhalo.

segedín jsem jako malá taky nesnášela.

ale domácí segedín mám moc ráda.

myslím, že jsem hodně věcí neměla ráda proto, že v omáčce bylo schované hnusné maso plné chrup a kostí - od té doby nemám důvěru k jídlu, kde je maso v omáčce, potřebuju maso a omáčku zvlášť.

když si to doma udělám z dobrého masa, chutná mi skoro všecko. i když teda plíčky na smetaně jsem v životě nejedla a vařit si to určitě nebudu.

Fascinuje mě, jak ty školní jídelny dokázaly na dlouhá léta tolika lidem znechutit tolik ve skutečnosti dobrých jídel. Až do dospělosti jsem nedokázala pozřít jakoukoliv bílou omáčku, všechny polévky mi byly podezřelé, hovězí maso ve mně vzbuzovalo děs, v naší jídelně byl hnusný i ten řízek - nepoživatelná nerozkrojitelná flaksa. A to jsem tam chodila jen pár let, máma mě pod vlivem svých zážitků vysvobodila a nechala mě chodit že školy rovnou domů a bezcílně se poflakovat. A moje babička bývala vedoucí školní kuchyně (v jiné škole) a  její domácí vaření stálo teda taky za to. Ty školní kuchařky mají to prznění jídel snad v krvi.

Dadoo to znám něco jinýho, máma určitě něco vařila, bylo to teplý. Ježiši fuj, ještě dneska se mi kroutí ksicht. Ale čerstvá cibulová šťáva s cukrem zní taky hrozně :D

Jiná Realita Teď jsem si úplně vybavila maso ze školní jídelny. Plátek něčeho vysušeného s tlustou žílou uvnitř. Přelité uho omáčkou a často k tomu dávali špagety. Tento oběd jsem vracela v podstatě netknutý.

Malvin přesně, buchtičky se šodo jsem nejedla, nejím a jíst asi už nebudu

ale přiznávám se, že mlíkovou polívku jsem ráda měla, od babičky

Malvin jo, žíla  tu mívalo maso ukryté v rajské!