Buchtičky šodo milujem, ale také pravé, nie tie jedálňové. 

Potrefenáhusa patrí tam pravá vanilka, rum,......potom je to super a buchtičky poctivo upečené, nie to kupované čosi, nedajbože nakrájaný upečený kysnutý plát cesta. 

U nás v jídelně bývaly buchtičky taky s krémem, a ty buchtičky byly jakési podivně zploštělé, kdežto maminka doma dělávala krásné malé bochánky. A když už v tom byla, tak vždy udělala i pekáč klasických buchet s povidly

jinx flaksa. už jen to slovo...

​mne to zni jak nejaka treba soucastka, rozhodne ne pozivatelne 

Potrefenáhusa Aha, lebo som googlila a našlo mi len vínne šodó. Ja tie buchtičky mám fakt rada, teraz mám chuť ale sladké moc nejem, hlavne po tom cheat víkende kde som zjedla aj nemožné. :D

viktorka_od splavu no spálenej pudink mi jednou nutil táta, když jsme spolu byli sami na horách,sám ho uvařil a  dodneška pamatuju, jak to jakoby pálilo a jak jsem byla za rozmazlence, pak to po mně dojídal s tim, jak je to strašně dobrý...taky myslim nějaký kakao se škraloupem k tomu proběhlo

Potrefenáhusa já myslím, že šodó není to samé co krém a ve skutečnosti jsou vždycky s krémem, protože to šodó se nějak speciálně vaří, kdežto v jídelnách jsou vždy s pudinkem.

Potrefenáhusa mám tušení, že “rozlítaný vepřový ptáček” bude to, co naše firemní vývařovna prezentuje v oficiálním lístku jako ”rozstřelený španělský ptáček”. Název vpravdě lákavý...

Jiná Realita no šodó je žloutkovej krém, u nás v jídelně to nebyl obyč pudink

viktorka_od splavu Mna raz doma nútili jesť rezance s tvarohom poliate spáleným maslom, mala som dve možnosti, prekonať sa a nebyť hladná alebo byť hladná. Radšej som vzala zaracha a hlad než spálené maslo. 

Potrefenáhusa U nás sa robil krém zo zlatého klasu. 

Mrs.Robinson 

paktofonika musela jsem vygooglit, zlatej klas vidím prvně

Potrefenáhusa tak to jste měli luxusní jídelnu, zatím jsem to všude jedla jen s ředěným pudinkem.

Potrefenáhusa mám tušení, že “rozlítaný vepřový ptáček” bude to, co naše firemní vývařovna prezentuje v oficiálním lístku jako ”rozstřelený španělský ptáček”. Název vpravdě lákavý...

​boze! 

To mi pripomnelo v jedne jidelne anglicky preklad ostre polevky jako “sharp soup”. Jak vtipne poznamenal kamarad, aby se nam nekdo neporezal! 

To je fakt strašný, zjevně se to dělo všude - maso se žílou, UHO, nucení dojídat  ty žíly v mase jsem už úspěšně vytěsnila, ach jo. U nás ve školce navíc dávali porce podle velikosti, takže já jako nejvyšší jsem dostávala ty největší krajíce a porce a nikoho nezajímalo, že nejsem schopná to pozřít. Věčně jsem byla vyhozená na chodbu s úkolem "dojíst", kde jsem teda nejedla, ale řvala. Babička, která mě vyzvedávala jen příležitostně, si vždycky myslela, že jsem nemocná, protože kapesník se dal ždímat. Ve škole mě jednou nutili jíst řízek, i když jsem se právě vrátila od zubaře, no děs. Lituju, že jsem se neuměla poblít 

A já to mám ráda skoro všechno, protože když to vařila maminka/babička, bylo to jiný a věděla jsem, že tohle je to dobrý. Špenát, rajská, fazolky na smetaně, dušená mrkev, všechno. Teda mlíkovou polívku a plíčky jsme doma nemívali.

Obecně asi doma jedli všichni všechno, co bylo, tak jsem se nenaučila se ošklíbat - houby, játra, špenát, všechno sním... maminka teda dlouho vůbec nejedla ryby, tak ty jsme se sestrou jedly jako lahůdku u prarodičů nebo když nebyla doma, nejlépe nějaké ty co nejvýraznější sardinky a uzený makrely 

Potrefenáhusa To je vtipné. Bol z neho dobrý koláč z bb keksov :D

Jiná Realita jo, fakt dobrou, těch excesů si pamatuju strašně málo a většinou právě s těma sladkejma jídlama (krom těch buchtiček ještě jednou se škubánkama s mákem)

protože co mi někdo líčil, jak strkali v jídelně flaksy pod vikslajvantový ubrusy nebo do váziček s kytkama, páč u kyble, kam se jídlo vyhazovalo, stála učitelka a vracela, tak to já fakt z naší jídelny nepamatuju)

protože co mi někdo líčil, jak strkali v jídelně flaksy pod vikslajvantový ubrusy nebo do váziček s kytkama, páč u kyble, kam se jídlo vyhazovalo, stála učitelka a vracela, tak to já fakt z naší jídelny nepamatuju)

​ano to jsem mohla být třeba já... zas ale, jak jsem vyrostla, byl to dobrej trénink asertivity, jak jsem se trošku osmělila natrénovala jsem si to na těch babách a namísto toho, abych hlídala nestřežený okamžik kdy se dalo s tácem prokličkovat, šupnout do okýnka a rychle zdrhnout, jsem tam nakráčela a řekla "já to jíst nebudu" a mezi těma zkoprnělýma ksichtama odkráčela než se vzpamatovaly. no připadla jsem si jako vítěz IA kategorie:-))