ale so záhradnickými schopnosťami som na tom podobne. Mojej mame každý hovorí, že má zelené ruky (neviem, či sa to aj u Vás používa, u nás to znamená, že jej pod rukami všetko krásne rastie), tak ja sa smejem, že ja ich mám žlté asi.

No, ako som si vygooglila, tak ten pán bol farár, tak sa nedivím. A keď niekto musí odbaviť 2-3 pohreby týždenne, tak sa to tiež asi niekde odrazí.

Aj keď teda, niektoré tie rozprávky nášho detstva, keď som sa k nim ako dospelá vrátila v predstave, že ich budem čítať svojim deťom, to sú krváky - v prvej kapitole Včielky Maje sa Maja rozpráva s muchou a uprostred rozhovoru tej muche niečo odhryzne hlavu. Čím je, pochopiteľne, po dialógu.

Myslím, že se říká zelený palec. Tak ten fakt nemám. Přitom mám rostliny strašně ráda, ale bohužel to zřejmě není vzájemné. Když něco sázím, mám rovnou pocit, že to spíš pohřbívám. Ještě tak jarní cibuloviny mi jdou.

Ano, pan Karafiát byl katolický kněz a celí Broučci jsou jedna velká názorná a místy i nátlaková výzva k poslušnosti. Přesto to je určitě na svou dobu výjimečná kniha, když svého autora přežila o dlouhé roky, přes všechny výhrady je pořád čtená (byť logicky čím dál míň) a všelijak zpracovávaná. Ten nápad poučovat děti přes Broučky byl určitě geniální. Pokud jste někdy potkaly jiné dětské čtení z konce 19.století (záměrně nepíšu literaturu), ten rozdíl je obrovský.

Vím, že byl farář. Ale ti Broučci nedělají nic jiného než spí a modlí se a občas někam odletí. :-) Nemám děti ještě tak velké, abychom probírali modlení a podobné záležitosti, resp. nás to doma nikoho moc nebere, takže v té knížce je to potom trochu pěst na oko. Ale hlavní je, že dětem se líbila.

Ja som to nečítala, u nás to nejako nefrčalo, ale verím.

Pch, já mám dodnes slzy na krajíčku, když vidím sedmikrásky!!!! 

Varenie vajec 

Broučky jsem četla nejedno, i když jsem je nijak nemilovala. Dojímala se nad nimi. Ale přesto si pamatuju, jak běhám po zahradě, zkoumám sedmikrásky a nadšeně hlásím tetě, když najdu růžovou, že tady umřela beruška! 

Zelené ruky. :ň Pekné.

Mojmu otcovi vravíme, nech nezabudne na poli motyku, lebo mu do rána vyraší. Kiežby aspoň polovicu tohto talentu som podedila. Ale to nie! To len nosisko,  a tvrdohlavú povahu. 

Cyniku!!!  

to s tou motykou je super :-)

Mně samotné to nejde do hlavy, protože já se odjakživa dojímala čímkoli (a s věkem se to horší...), netuším, kolik mi tenkrát mohlo být. Ale je pravda, že děti mají období, tak kolem pátého roku?, kdy je smrt hodně zajímá, z pohledu dospělých nepochopitelně a morbidně. 

Haha, to máš asi pravdu, připomnělo mi to o cca deset let mladší sestřenici, která se mnou v tom věku řešila, jestli bych se po smrti nechala vystavit v rakvi....ona prý asi jo, aby si ji všichni mohli naposledy prohlédnout . Ale já jsem to s ní vůbec nechtěla probírat, protože mi to v těch cca patnácti připadalo strašně morbidní a málem jsem se o takových věcech bála i mluvit!!

Náš malý vnuk, teraz má 5 rokov a riešil, že dedko, moj otec už je starý a spýtal sa ho, kedy umrie. že on mu bude hrať na fukacej harmonike. Mne zas povedal, že bude mať potom moje "poklady"a už by ich potreboval. Proste čisté zlato. 

Ale čo sa čudujeme, ked v každej rozprávke niekto niekoho "zabije" a ten hned vstane a ide ďalej. Hlavne Tom a Jerry sú v tom machri.

No tak to jsem dělala taky! Tady umřel brouček (škub!), tady umřela beruška (škub!).

V tom jsou Tom a Jerry opravdu nevinně.

Okueej 

jsem někde četla, že až někdy kolem 5 roku začínaj děti pomalu chápat, že smrt je teda tak nějak nafurt a že zhruba okolo tohoto věku je ta smrt eminentně zajímá a pořád o ní mluví

já si pamatuju, jak jsem v těch pěti letech poslouchala, jestli babička v noci dejchá, protože je stará, žejo, mohla by umřít (mohla jsem si ušetřit spoustu bezesných nocí, dá-li pánbu, tak babička za tři měsíce oslaví 97.)

Moja mama dodnes pobavene spomína, ako sa presťahovala, dala si komplet zrekonštruovať byt a moja dcéra -jej vnučka - sa v ňom zasnene prechádzala s hláškou "a toto raz zdedím"!

Úžasné.