Môže to tak byť, okolo tých 5 rokov. Spomínam si, že mne keď to došlo, tak som strašne plakala a nedokázala rodičom vysvetliť, že prečo vlastne revem. No a potom keď som sa zobudila v noci, tak som bežala kontrolovať rodičov, či ešte dýchajú. Pár mesiacov trvalo, kým ma to prešlo.

Mám tiež doma knižku od Dobšinského, Slovenské rozprávky a je v nej obrázok smrky s kosou. Tak to som vždy v noci pozerala, či ju neuvidím za rohom...

Hm, jeste nekdo, kdo mel rad broucky, stastnyho prince a andersenovy pohadky?

Naši byli minulý týden s dětma v Beskydech a protože byly na cestičkách ještě různé zmrazky, tak se dohodli, že na Lysou půjdou někdy jindy. Pak se nějak bavili, že umřel někdo a byl jen o rok starší než mamka. Naše šestileté děcko to slyšelo a prohlásilo, že to teda budou muset stihnout tu Lysou letos, když příští rok babička umře.

praktické dieťa

NEZNÁŠALA som Andersena a deťom nečítala a keďže je to klasika a čítali im to kdekade inde, tak teraz úspešne neznášajú Andersena ani oni.

Medzitým som zistila, že Andersen písal aj krásne poetické rozprávky, na ktorých nič morbídneho a smutného nie je, ktovie prečo sa ujali práve také.

Ehm, já nepsala, že jsem je ráda neměla. Akorát jsem u nich řvala, no. Šťastného prince už míň, líbily se mi ilustrace. A Andersenem jsem milovala. Dvě tlusté knihy s ilustracemi Cyrila Boudy.

Asi právě proto.

já myslím že právě proto je v tradičních pohádkách tolik násilí a smrti... protože ty děti to potřebují zpracovat.  když si v nějakém okamžiku uvědomí existenci smrti a smrtelnost svou a svých blízkých - no nejsem psycholog ale bude to asi dost důležitá část vývoje

Tak mne se libily vsechny 3, stastnyho prince i andersena jsem jela dokola mockrat. Moje deti to teda nebyly schopny precist ani jednou. Muz to taky nesnasi. A taky jsem mela ty s boudovejma ilustracema.

Já jsem měla Andersena ráda moc, Šťastný princ byl takový střed, ale Broučci se mi nelíbili. Modlení by mi bylo nevadilo, kdyby mezitím byla aspoň sem tam nějaká akce, a ten konec mi přišel jako dítěti jako naschvál od autora!

To si myslím taky plus to, že ty pohádky často pocházejí z dob, kdy byla smrt více součástí života, rodilo se i umíralo mnohem více doma. Dneska se to odehrává většinou v nějakých zařízeních, tak jsme od toho jakoby odpojeni, možná je dobře, že to v těch pohádkách trochu zůstalo...

Disneyovku Lociku neznam, ale to jmeno mi bylo povedomy, tak jsem trochu googlila a asi jsem mela verzi grimmovejch pohadek s prelozenejma jmenama, pocitam. Si pamatuju na uryvek "uz se smazi, uz se pece, princatko mi neutece, kralovna se docka, vzdyt jsem dupinozka". Tak tam asi byla prelozena i ta rapunzel. (jo, bri grimmove, dalsi dost oblibena kniha, zacinam si trochu pripadat jako psychopat)

Ty ilustrace byly úplně nejvíc nej! Třeba O dívce, která šlápla na chléb. Grimmové se mi nějak nečetli dobře, možná jazyk, nebo neměli přitažlivé ilustrace. A vysloveně mi vadila Veška a bleška.

Jo broučci, ti se živili jenom polívkou a furt jeli:

V podvečer tvá čeládka,

co k slepici kuřátka,

k ochraně tvé hledíme,

laskavý Hospodine.

Já si taky pamatuju jenom blbiny.

To bude něco podobného, jako když matka sedmera krkavců ty kluky proklela, protože zabili chléb nebo jinak rušili při jeho pečení. Pečení chleba byl opravdu rituál, četla jsem o tom v Ostojovi, ale detailně si to bohužel už nepamatuju

mala morska vila byla za mne aktivni az  moc, kdyby byla min zvedava, nikdy se do tech problemu nedostane. pamatuji si, jak jsem jako dite zvykle na dobre konce byla dost prekvapena z konce te filmove ceske adaptace, ale mam ji hrozne rada doted (na rozdil od te prvoplanove Disneyovky). a vlastne az jako dospela jsem pochopila, proc je ten konec jaky je a ze to vlastne skoncilo nejlepe jak mohlo.

jinak koho to zajima, spousta techto klasickych pribehu se objevuje znova a nezavisle v ruznych kulturach. venoval se tomu uz Jung a pak to ruzne rozpracovali jeho nasledovnici, u nas k tomu vysla Marie-Louise von Franz: Psychologický výklad pohádek - hezky to vysvetluje, ze ta krvelacnost neni samoucelna, resp. ze smrt nemusi vzdy znamenat jenom smrt. jako velky problem nekterych tech modernich adaptaci vidim prave to, ze se z tech pribehu vyklestuje to, co nam nevyhovuje a oni jsou pak takove bezduche - dobry priklad je ta Disneyovska adaptace male morske vily - na konci nemusite o nicem premyslet, zla carodejnice rozprasena na kousicky, kral ma trojzubec, vila manzela a vsichni jsou stejni jako na zacatku, akorat Ariel ma dve nohy misto jedne ploutve.