a teda ještě smutné přiznání. a taky dost divný.
poslední dobou se nějak přistihuju, že opravdu postrádám aviiciho.
jeho hudba prostě byla moje krevní skupina. a to ani všecko neznám. dnes jsem byla v obchodě, kde hrál dýdžej něco, na co jsem se ho musela zeptat, protože se mi to líbilo, a on to aviici a rita ora (tu taky můžu) lonely together. ach jo. ale zas umřel v podstatě jako legenda svého žánru, než stihnul vyšumět.
a taky jsem dnes slyšela po dlouhé době louise armstronga what a wonderfull world a ...to je teda legenda obecná, čím jsem starší, tím se mi to líbí víc.