Vědunku znám akorát tu Lunardi, našla jsem toto:
Vědunka Lunardi
Při vyslovení jména Vědunka Lunardi se posluchačům Českého rozhlasu, a především stanice Radiožurnál, vybaví příjemný hlas, který už mnoho let zasvěceně komentuje dění v Itálii. Z jejích příspěvků je patrná nejen hluboká znalost prostředí a všech souvislostí, ale i láska k rodnému jazyku, češtině. Sama říká: „Dnes už možná při vyprávění gestikuluju jako Italové, mluvím o politice jako Italové, jím jako Italové, cítím, že jsem se po těch dlouhých letech ‚poitalštila’, ale ta magie toho místa, kde jste strávili dětství, kde vás vychovávali rodiče, babička, to z vás nikdy nevymizí. Na tom trvám a chci si to udržet co nejdéle.“
Vědunka Lunardi, známá a populární zahraniční zpravodajka Českého rozhlasu v Itálii pochází z Českého Dubu v Podkrkonoší, ale už v dětství se s rodiči přestěhovali do Prahy. Tam také studovala na SVVŠ a když si měla vybrat kromě povinné ruštiny druhý cizí jazyk, zvolila italštinu, protože se jí prostě líbila. Italština ji „chytla“ natolik, že se přihlásila v Italském kulturním středisku do dalšího kurzu, kde si jazyk ještě více zdokonalila. Maturovala na jaře v roce 1968, kdy se politická situace a všechno, včetně školství, u nás uvolňovalo, a tak nebylo ani moc složité získat stipendium ke studiu v Itálii. Jenže krátce po jejím odjezdu do Říma přišla srpnová okupace a Vědunka se rozhodla, že se už domů nevrátí. Začala studovat na filozofické fakultě, kde se seznámila se svým manželem. Studia absolvovala s výborným prospěchem a začala si hledat zaměstnání. Shodou náhod se uvolnilo místo v zahraničním vysílání italského rozhlasu RAI a ona tam byla přijata. Italský rozhlas připravoval vysílání v bezmála třiceti jazycích a jedním z nich byla čeština. V této redakci Vědunka pracovala téměř třicet let. Po listopadu 1989 ji oslovilo vedení zahraniční redakce tehdy ještě Československého rozhlasu a nabídlo jí spolupráci. Tak se stala italskou zahraniční zpravodajkou Radiožurnálu.
rádo se stalo!!
