Aranel Mohučanka Pinot Noir Jsem ráda, že v tom nejsem sama. 
Přiznání
01. prosince 2016 10:57
Tak ted se zacinam bat opravdu...
https://youtu.be/eslbV6ogyv0
rasaNori Hele prosím te, ty odkazy se davaj i z mobilu přes ten obrázek řetězu uplne vlevo, takhle je to na mobilu takřka neotevritelny, dík
rasaNori no potěš:-(
Potrefenáhusa jo sorry snad si to zapamatuju:)
Přiznávám, že na mě taky ta současná situace doléhá víc, než bych myslela. Za normálních okolností jsem dost nad věcí, mám slušný život, bez nějakých stresových situací, celá širá rodina a kamarádí kam až dohlédnu je zdravá, finančně v rámci střední třídy zajištěná, v okolí žádné velké osobní tragédie žádné kategorie. I za normálních okolností si to maximálně uvědomuju a moc si toho VÁŽIM. O to víc asi nejsem zvyklá řešit stresový situace. Vždycky, když jsem někde četla jak je stres spouštěčem toho a onoho a jak se mu mají lidé pokud možno vyhýbat, tak jsem si trochu klepala na čelo a říkala jsem si, že stačí se přece nerozčilovat, všechno se dá zvládnout atd. A teď asi poprvý v životě zažívám, co je to být opravdu ve stresu, navíc z důvodu vnějších okolností, se kterými nemám absolutně šanci něco udělat. Ta izolace to na jednu stranu zlepšuje, protože aktuálně mám pocit, že jestli je někdo opravdu v bezpečí, tak jsme to my. Ale na druhou stranu z toho fakt špolouchá na maják.
Dnes načínáme 11. den karantény, bez příznaků, a já už ani nevím, jestli se těším, až nám skončí, nebo ne. Na jednu stranu se strašně těším, až se budu moct konečně jít aspoň na dvacet minut vyvětrat do parku a nakoupit si bez toho, aniž bych někomu musela potupně diktovat, co všechno k životu potřebuju. Na druhou stranu sambo začne chodit do práce a nejen, že na to tady budu zase úplně sama celý dny, ale ještě se z něj stane samozřejmě potenciální přenašeč.
V neposlední řadě mě mrzí ta situace v Litovli, kde (prý) tu nákazu rozšířili navrátilci z Itálie. Nevím kde byli, ani kdy se vrátili a zda dodržovali karanténu (asi ne). Ale je mi ve finále líto i jich, jelikož teď patrně zažijou veřejný lynč. A já sama osobně nemůžu dát ruku do ohně za to, že kdyby karanténu nenařídil stát, jestli bychom ji dobrovrovolně celá rodina podstoupili. Takže stačilo pár dní a možná bychom byli na jejich místě. Nevím, takže si možná stěžuju i na svůj asi potenciálně chybný úsudek.
Je mi jasný, že moje situace není nijak vyjímečná, že podobný věci teď řeší víceméně každej a spousta lidí je na tom neporovnatelně hůř. Ale mazat už to nebudu, tak díky za možnost se z toho vypsat a já jdu zasít na balkon tu zeleninu, abyhcom měli na podzim co žrát 
držte se všichni.
Reakce na MP Meri:
Přiznávám, že na mě taky ta současná situace doléhá víc, než bych myslela. Za normálních okolností jsem dost nad věcí, mám slušný život, bez nějakých stresových situací, celá širá rodina a kamarádí kam až dohlédnu je zdravá, finančně v rámci střední třídy zajištěná, v okolí žádné velké osobní tragédie žádné kategorie. I za normálních okolností si to maximálně uvědomuju a moc si toho VÁŽIM. O to víc asi nejsem zvyklá řešit stresový situace. Vždycky, když jsem někde četla jak je stres spouštěčem toho a onoho a jak se mu mají lidé pokud možno vyhýbat, tak jsem si trochu klepala na čelo a říkala jsem si, že stačí se přece nerozčilovat, všechno se dá zvládnout atd. A teď asi poprvý v životě zažívám, co je to být opravdu ve stresu, navíc z důvodu vnějších okolností, se kterými nemám absolutně šanci něco udělat. Ta izolace to na jednu stranu zlepšuje, protože aktuálně mám pocit, že jestli je někdo opravdu v bezpečí, tak jsme to my. Ale na druhou stranu z toho fakt špolouchá na maják.
Dnes načínáme 11. den karantény, bez příznaků, a já už ani nevím, jestli se těším, až nám skončí, nebo ne. Na jednu stranu se strašně těším, až se budu moct konečně jít aspoň na dvacet minut vyvětrat do parku a nakoupit si bez toho, aniž bych někomu musela potupně diktovat, co všechno k životu potřebuju. Na druhou stranu sambo začne chodit do práce a nejen, že na to tady budu zase úplně sama celý dny, ale ještě se z něj stane samozřejmě potenciální přenašeč.
V neposlední řadě mě mrzí ta situace v Litovli, kde (prý) tu nákazu rozšířili navrátilci z Itálie. Nevím kde byli, ani kdy se vrátili a zda dodržovali karanténu (asi ne). Ale je mi ve finále líto i jich, jelikož teď patrně zažijou veřejný lynč. A já sama osobně nemůžu dát ruku do ohně za to, že kdyby karanténu nenařídil stát, jestli bychom ji dobrovrovolně celá rodina podstoupili. Takže stačilo pár dní a možná bychom byli na jejich místě. Nevím, takže si možná stěžuju i na svůj asi chybný úsudek.
Je mi jasný, že moje situace není nijak vyjímečná, že podobný věci teď řeší víceméně každej a spousta lidí je na tom neporovnatelně hůř. Ale mazat už to nebudu, tak díky za možnost se z toho vypsat a já jdu zasít na balkon tu zeleninu, abyhcom měli na podzim co žrát
JJen si tu odlož, přece jen je tady jakýsi safe space. Já mám taky strach, ne z nákazy, ale spíš z potenciální celospolecenske změny k horšímu, zejména pro nízkoprojmove skupiny obyvatel. Už od začátku. My levicaci si s tímhle děláme starosti i normálně, natož teď, kdy už se propouští nebo se snaží žít za mizernych 60 %.
MP Meri doléhá to na každého. Hlavně po nějaké době, když si ještě závislá na pomocí dalších lidí.
Když vám to skončí,bude to lepší. Už jenom proto, že budeš víc samostatná. Tím: co by bylo kdyby, bych se netrápila.
Přiznávám, že mně i v této době zaráží egoismus některých lidí, tak hlavně aby pak měli kde rodit https://verajedlickova.cz/2020/03/17/otec-k-porodu-patri-karantena-nekarantena/?fbclid=IwAR2Wabo3MK0xXhwPx_mW8_E0-cZyxTdq_6Kuxi994UgcYsvtukLlTzStR04
Právě jsem si přistihla, že říkám psovi, který očumuje, jak si chystám oběd : nene, chleba nedostaneš, to je teď vzácnost (poslední čtvrtka) ... tady máš kus ryby 
Samantha on neni chleba? Dva dny jsem nebyla v potravinach, chystam se odpoledne. Co me to zas ceka?
Kokoska Pardon, to néééé ... chleba v krámě snad je, ale do obchodu se mi nechce... Tak jsem si říkala, že zkusím jíst ze zásob (viz ryba z mrazáku) , takže od zítřka už jen knackebrot 
Uf, musim dneska zase udelat vetsi nakup a pozadavek je i chleba. Konec panikarskeho okenka
Kokoska kvásek!
Chleba v krámech asi je, ale na rohlíku není a nejsou ani kvasnice, takže ten kvásek asi opravdu založím, ale nejspíš to dopadne jak před lety :-) .
Zina Košík kvasek prodává za 36,-
Zina v Bille meli mrazeny, ale nevim, jestli jeste ted je na obchodech
jinx no, zo video je trochu desivy, a holky obdivuju ze sly s kuzi na trh. Protoze fakt je, ze nekteri lide jsou schopni kazdyho nemocnyho zlyncovat do bezvedomi.
Desivy vsak je, ze bude tehle pripadu nevim kde jsem k tomu prisel vic.
Lama_z_Lana video se mnou taky otraslo, ale spis to vse kolem doktoru, hygieny atd. Mela jsem chripku cca 15 let zpet (tj.mlada holka!) a dodnes na to vzpominam, jako na totalne predsmrtny stav. Navic psychika udela sve, je jim o to hur, ze maji TEN virus, si myslim.
a co me zaujalo v komentech je, ze Nimesil ne na horecky.. Tak zrovna ten jsem na tu chripku dostala a zrovna ten jsem brala v horeckach. To opravdu neni vhodny??
