MP Meri já jsem v tomhle směru taky dost zevstřícněla. Nemám problém vyjít poměrně i výrazně vstříc v rámci fyziologie. Akceptuju, pokud si ženy nepřejou některá vyšetření typu těhotenská cukrovka, genetický screening apod., nemám právo posuzovat životní styl lidí. Pořád ještě ale obtížně hledám pochopení v některých situacích, které jsou vyhnutelné a zvlašť ve mně rezonujou ty onkologické případy, které jsou řešitelné. Čím mladší pacientky, tím hůř- zvlášť od doby, co jsem sama matka. Se zatnutými zuby, ale respektuju, ale pořád ještě nechápu volbu alternativní léčby, která vede samozřejmě do nikam (karcinom vaječníků, 35 let, dítě 3 roky), nebo odmítnutí rozšíření operace a následné léčby (karcinom čípku, 32 let, 3 malé děti), které vede k nevyhnutelnému konci tam, kde by jinak byla s velmi vysokou pravděpodobností úzdrava. V tomhle i po letech praxe tápu, vidím všechno optikou toho, že bych chtěla každý měsíc navíc s dětmi, prakticky za každou cenu. Těch absurdních situací na porodním sále, co jsem nahoře popisovala, naštěstí dost ubývá.