černá káva no tak to bude opravdu rozdil krajový. U nás se nepsalo, ani neznám nikoho z mých vrstevníků, kdo by psal. Psaly až moje děti. Musím se zeptat muže, až ho někdy zas uvidím.

My jsme Ježískovi psali co pamatuju, celá rodina. Taky za okno. Psávala s námi i moje babička. Děláme to do teď a je to moc praktický zvyk. Není to jen nějaký soupis, ale opravdový dopis, s oslovením, někdo shrne minulý rok, někdo začne nějakým obecným přáním typu světový mír a přemostí to k sobě....ráda to čtu a někdy je to i vtipné. :-) 

Dik za odpovědi, asi jsem pochopila, proč se někdo naštve a já ne. Nemám ta očekávání, že to bude přesně podle mě.
U dárku se nedá vyloučit ten faktor dárce. On ho kupuje, předává, musí se počítat s tím, že on není ja a nejak může ten dárek poznamenat. To je součást dárku. Jsem rada, ze to tak nevnímám sama olte Garfie 

Na druhou stranu, když se to dárci opravdu povede a je dárek úplně podle představ nebo je i předčí, je radost o to větší. 

Nepíšu o tom, když někdo slíbí, že koupi přesně to a to a pak to sám změní. To je porušení dohody.

continuity Než hrát nějaké tanečky před každými Vánoci nebo narozeninami a připravovat dítě, co dostane, mi přijde lepší to dítě prostě naučit, co tady píšu. Dar dostat člověk může a nemusí a co dostane, je na dárci. Normalni dárce se snaží udělat radost a plnit přání. Neočekávat splnění svého přání a už vůbec ne do detailu.

Garfie Tenhle typ dopisu, teď už mailu píše dcera. Poděkuje a píše o loňském roce a pak teprve svoje nová přání. K tomu už háže odkazy na eshopy :-)

notna jenže ty to pořád vidíš z pohledu dospělého. Dítě to právě učíš těmi "tanečky". Ale trvá to než se to naučí, klidně dlouhé roky. Některé to prožívá víc, některé méně.  

A vůbec nechápu, proč by člověk neměl očekávat splnění přání do detailu, když ho do detailu popíše. Když odhlédneme od dětí, které věří na Ježíška, tak není nic jednoduššího než se dopředu poradit, pokud nedokážu to přání splnit. Nebo se pak nemůžu divit, že je protistrana zklamaná. Když někdo řekne, že chce svetr, tak dostane svetr, ale když někdo řekne, že chce růžový svetr s mašličkama, tak ho modrý svetr s proužky asi nepotěší.

A teď mi došlo, že ty emaily netisknu a mám je jen v pc. Mela bych je vytisknout a založit.

notna tak sdílení, co je v možnostech rodiny, považuji za normální součást výchovy a finanční gramotnosti. Neříkám, že má puberťák mít přesná čísla kolik rodiče vydělávají, ale nějakou představu o tom, co si rodina může dovolit by snad mít mohl.

Bez ohledu na dárky a Vánoce a vše kolem.  

Lendíky za tip. 

V tomhle ohledu, ale jenom v tomhle ohledu, mi přijde praktické posezení u Santa Clause na klíně.
Dítě klade požadavky, Santa  odezírá rodiče a podle přikyvování či zamítání dítěti slíbí či neslíbí požadovaný dárek

notna jenže ty to pořád vidíš z pohledu dospělého. Dítě to právě učíš těmi "tanečky". Ale trvá to než se to naučí, klidně dlouhé roky. Některé to prožívá víc, některé méně.  

​Nemyslim si to. To očekávání, že tam bude splněné přání v tom dítěti musí někdo vzbudit. Přece to dítě jen tak samo si nenamysli, ze po dopisu Ježíškovi to musi klapnout. Dcera nebo synovci a neteř taky asi v období školky pod vlivem řeči ostatních dětí měly obdobné vize. Ale to jsme my dospělí právě vysvětlovali, že takto to opravdu nefunguje.

notna tak sdílení, co je v možnostech rodiny, považuji za normální součást výchovy a finanční gramotnosti. Neříkám, že má puberťák mít přesná čísla kolik rodiče vydělávají, ale nějakou představu o tom, co si rodina může dovolit by snad mít mohl.

Bez ohledu na dárky a Vánoce a vše kolem.  

​To s tebou souhlasím. Ale dary přece nejsou jen o finančních možnostech. Kdyz na to mam, neznamená, ze to koupím.

Asi si to za sebe uzavřu, že prostě k těm dárkům máme u nás jiný přístup a proto jsem nechápala, proč někoho dárek naštve, pokud není úmyslně koupený špatně. Lépe to nevysvětlím, tak to nechám být.

​Nemyslim si to. To očekávání, že tam bude splněné přání v tom dítěti musí někdo vzbudit. Přece to dítě jen tak samo si nenamysli, ze po dopisu Ježíškovi to musi klapnout. 

​Ale celá diskuze se odvinula od příběhu, kde právě dospělí zřejmě vzbudili dojem, že přání (MP3 nebo co) splněno bude, a taky bylo, jen bylo trapně schováno v ponožce a uměle vyvolán dojem, že vysněný dárek není, což dítě emočně nezvládlo, matka ostatně taky ne, naprosto jasná debilní situace vyvolaná blbým rozhodnutím dospělého a neschopností včas z ní ustoupit. 

notna to si nemyslím. Děti jsou opravdu hodně různé. Někdo ten dopis bere jako definitivní seznam, někdo tam má nějaké opravdu velké, ale nesplnitelné. Ježíšek je přece pro děti magický, ten může všechno, navíc je to událost, na kterou se všichni připravují týdny. Kluci třeba skoro žádné přání nemají, ale očekávání mají velké. Každý to prožívá jinak, k tomu síla okamžiku...

Sweet Potato normálne sme písali, od mala a pripinali na šnúru na balkóne a Ježiško si ho tajne zobral.

notna tak jinak, co je ve finančních možnostech a do čeho jsou rodiče obvykle ochotni investovat. Že bez velkém přemlouvání vybalim peníze na školní notebook nebo zájezd do Cernu, ještě přeci neznamená, že bez řečí koupím značkové tenisky, byť za půlku. 

Moje děti tohle teda celkem přesně dovedou odhadnout. 

notna

A vůbec nechápu, proč by člověk neměl očekávat splnění přání do detailu, když ho do detailu popíše. Když odhlédneme od dětí, které věří na Ježíška, tak není nic jednoduššího než se dopředu poradit, pokud nedokážu to přání splnit. Nebo se pak nemůžu divit, že je protistrana zklamaná. Když někdo řekne, že chce svetr, tak dostane svetr, ale když někdo řekne, že chce růžový svetr s mašličkama, tak ho modrý svetr s proužky asi nepotěší.

​Souhlasím. 

U nás se vždycky psalo "Ježíškovi", samozřejmě s tím že Ježíšek třeba všechno nestihne a seznam by neměl být na tři stránky ale jako pro informaci/inspiraci  se mi to zdá docela praktický. Proč by se jinak ty dopisy psaly... tak pokud mě rodiče vybídnou abych si napsala, měli by se podle toho zařídit.

My to teda měli poměrně jednoduchý anžto nebylo k dostání nic - těžko jsme si mohli psát o martensky, levisky nebo nový album Beatles - tak to jistilo většinou nějaký potřebný oblečení (aka noční košile) a knihy (vždycky vítaný). Dnešní děti mi připadaj poměrně nenáročný (zatím, haranti jsou malí ) a zřítelnice je velice skromná, tak jsem se už naučila že pokud jí chci udělat radost, musím se přesně držet požadavků - to jest nesnažit se jí přilepšit Diorem, ale překousnout to a koupit sladkej puch a la Victoria Secret nebo Taylor Swift A sama jsem si zvykla formulovat svoje přání taky výslovně a přesně, anžto jsem obklopená natvrdlýma tvorama, co nevymyslej nic kloudnýho

Ale schovávání dejme tomu diamantovýho prstenu do ponožek, vkládání pětilitru do naučnýho slovníku a podobný zhůvěřilosti, to bych netrpěla (a milostpán, kterej k tomu určitý sklony měl, se to radši naštěstí už odnaučil).

Podle me byl dobry ten primer od Evaeva, dite chce crop top, dostane dlouhy triko, aby mu netahlo na zada, a dostane vynadano, ze je nevdecny a nema z toho rozum.

Dost se divim, ze nekdo nepsal dopis Jeziskovi, myslela jsem, ze se to bezne delalo. Ja "psala" poprve snad ve ctyrech letech, mamka presne zapsala tu trochu zmatenou detskou rec, jeste jsou ty dopisy zalozene v detskem albu. Takze zacatkem 60. let.

Kokoska My jsme doma taky nepsali, nikdy, vlastně mi dalo docela zabrat zapojit to s dětma, protože to nemám vubec zažité a zautomatizovane. Myslím, že jsme to doma tak nějak říkali, co si přejeme..My jsme byli taková nizkoprimovejsi rodina, ono jak říká ségra dřív měli všichni hovno jakoby až na vyjímky, tak to nebylo tolik znát, v těch 90. uz trochu jo a teď teprve, takže určitý jako zklamání jsem cítila fakt často, ač jsem si uvědomovala, že prostě ty možnosti nemáme i jsem cítila nějaké takové finanční napětí doma často, takže jsem třeba sama od sebe odmítla jet se školou na výlet, protože mi to samotne přišlo dost peněz a doma jsem to neřekla. Takže ač jsem chapala, že Vánoce mají nějaké limity, neznamená, že mi to někdy nebylo trochu líto, naštvání to nebylo, ale děti mají prostě emoce jiné, co jedno rozlitostni, tak druhé naštve ač je to prostě ta stejná situace.