continuity náš vandrácký životní styl... Takovy muj muz chodit umi, nozicky ho opravdu neboli, ale nebavi ho to ani po 40.

No chudák teda. Takže vlastně nutíš chodit proti jejich vůli všechny

žluťásek no kolikrat jo! 

Já třeba na synovi vidím, že když máme naplánovaných víc dní po sobě nějaký program, že už je přesycený a nikam nechce, chce si doma hrát s vlaky nebo být venku na hřišti a nic nepodnikat.

​Já mám pocit, že vícedenní program ničí nejvíc mě :o)

Dítě to nakonec zvládne dobře, ale já jsem z toho neustálého přesvědčování potřebujeme udělat tohle a potřebujeme jít hned a co kdybychom se přestali zdržovat, jinak ten program nestihnem, tak vyšťavená, že odpočinkový den potřebuju já.

Taky mám dojem, že z těch výletů s malými dětmi je nejvíce utahaná máma. Tj. musí mít připravené svačinky, pitíčka, náhradní oblečení, ptotože co kdyby byla nehoda... Mít dobrou náladu, povzbuzovat další členy výpravy. 

Vam fakt prijdou dva trihodinove vylety za 2 dny moc na dvoulete dite? Kdyz prvni se cely nesla a z druheho usla 1/2 a zbytek se taky nesla?

Co se tyce zivotniho stylu, kdyz ono je to tezke. Muz musel hodne slevit z mnozstvi pohybu, ktery jsem ja ze zacatku s nim davala, ono 2 tehotenstvi za 3 roky proste je zahul, co si tady budem povídat. Mne se taky nikam nechce vetsinou, musim se hodne nutit, a to bych nerada aby tak moje holky dopadly. Ja prvnich 5 let zivota byla typicky domaci povalec, mamka nikdy nejak aktivnimu pohybu neholdovala az se soucasnym muzem zacla a me to proste chybi, nemam zaklady. Taakze cim vic pohybu pro ty moje kopretiny, tim lip. Treba mi to jednou vyctou, co ja vim. A treba budou rady

DruI Jo. A proto už praktikuju výlety s myšlenkou, že i cesta je cíl, a když věci nejdou podle plánu, neřeším to. Někdy všechno včetně dítěte šlape jako hodinky a výlet klapne přesně podle plánu. Ale některé dny jsou takové, kdy by fakt výlet spočíval v nepřetržitém popohánění, napomínání a přesvědčování, tak pak se na to prostě vykašlu a zůstaneme čumět u přejezdu třeba celé odpoledne ;) A tohle vyšťavující pobízení si nechávám na dny, kdy je to fakt nutné (doktoři, úřady). 

rasaNori hele asi ne moc, to byste viděli asi samy, kdyby byly moc zničený.

Spíš mám někdy pocit, že jdete moc na sílu. Čapnu za ruku a jde se kilometr za řevu, tyjo. Možná je to básnická nadsázka?

Já moc syna chodit nenutím. Pobízím, vymýšlím zábavu, hry po cestě, autíčka, křídy, bublifuk... Ale nenechala bych ho řvát půl hodiny, že teď se jde. Když nechce, jde do kočáru, kudy neprojde kočár, holt nesu. 

rasaNori Tak já bych k těm třem hodinám vždycky přičetla i cestu autem a tak, zkrátka dobu, kdy nejste doma. A pokud se teda ty tři hodiny jde, ať už po svých nebo v nosítku, tak jo, připadá mi to dost. Ne ve smyslu náročnosti, ale spíš je to pro dvouleté dítě monotónní.

rasaNori Já třeba nechápu už to že píšeš, že se i tobě většinou nikam nechce?? Proč to teda děláš?

Jinak teda myslim že ty základy v prvních letech dost přeceňuješ, myslim že tam k ničemu takhle akčnímu, vlastně podle mě k ničemu nic nevštípíš, podle mě malý dítě má najít leda sebevědomí a ne základy pro turistiku, umění nebo gastronomii, to mi přijde hrozně ujetý myslet si že mu vštípim svuj lajfstajl...

žluťásekOtázka taky je, jak to člověka asi musí bavit, taková procházka s řvoucím děckem ve vleku ;)

rasaNoridetem pohyb a pobyt venku urcite prospiva, jen je to nekdy nebavi a musim byt pripravena, ze nebudou sdilet me nadseni a budou prudit. Ja mam dite starsi nez ty (4r) a obcas se taky stane, ze stavkuje, breci, ze mu je zima a ze nohy boli a ujdeme tak 1 km...nic s tim nenadelam a ani mu to zatim nevycitam.

Nerada travim cele vikendy doma, hrozne me to unavuje, tak kolikrat vymyslim nejaky program pro dite hlavne kvuli sobe;) A potvrzuju, ze mit neco domluvene s malym ditetem...moc to nefunguje. V sobotu mi syn na dotaz "chces v nedeli do divadylka?" nadsene souhlasil a v nedeli jsem ho tam tahla vzpouzejiciho se (zmenil nazor, chtel si hrat doma). Nakonec jsem ho tam donutila jit s tim, ze kdyz ho to nebude bavit, o prestavce pujdem domu. Takze ho to nebavilo a za hodinu jsme byli domaAle tak aspon jsme to zkusili...

rasaNori Na to nejde odpovědět obecně. Roli hraje počasí (zima bere energii), taky musíš započítat i přípravu a cestu autem a další okolnosti.

Paradoxně mi ty tři hodiny přijdou málo času, na to, že dvouletá měla ujít ty 3km k jezírku, byl to asi dost fofr. Z toho půlka na sílu a v pláči. Tempo s dětmi je fakt jiné, pokud to má být pro všechny v pohodě. A v zimě se furt někde přestávkovat moc nedá, nebo dá, ale úplný odpočinek to není.

Takže v tomhle kontextu mi to jako příliš náročné přijde.

Mutziputzi ja treba doufam, ze bude velkej ctenar po nas obou...ale clovek muze akorat tak doufat a nabizet, no:)

Pinot Noir presne! Aj cesta je cieľ. Ja nenávidím turistiku s takymi tymi "rýchlostnými" turistami - o 8 odchod od chaty, o pol 9 na Hrebienku, o 10 na Zamkovskeho ,o 11 na Skalnatom plese, len sa clovek pozerá pod nohy, aby nezakopol.

A v tahani revajuceho dieťaťa, lebo den predtým s niečím suhlasilo! Preboha!

711990 hele a proč? mně by bylo úplně ukradený co by moje dítě bavilo...bylo-li by to aspon legální třeba

Pinot Noir jojo, přesně. Někdy si doma říkáme, zda mu neustupujeme až moc. Já jdu většinou cestou nejmenšího odporu, možná ani to není správně. Ale můj instinkt mi napovídá, že radši ať se veze v teple v kočáru a prohlíží si krtka, než abych ho zpocená táhla za ruku a křičela na něj. Možná budu za rok litovat. Zatím ale dobrý

žluťásek

TTvůj je strašně zlatý, já myslím, že to děláte dobře! 

dzizisketa no ale hlavu má svou, nějaké půjdeme tudy a teď, to často narazím

žluťásek Dělám to stejně a zatím dobrý ;) Vždycky, když už mě nějaký jeho projev (plenky, řev u stříhání nehtů, neochota chodit za ruku, dlouhé uspávání atd.) začne štvát a řeknu si, že by asi bylo třeba to nějak řešit, tak se to nějak vyřeší či zlomí samovolně.

žluťásek ja mam taky kolikrat dilema, jestli nejsem moc mekka. Parkrat jsme totiz menili program (rozumej - chteli jsme jit na vylet, diteti se rano nechtelo, tak jsme nikam nesli) a rikala jsem si, ze je to preci hrozne, podvolovat se malemu diteti. Jenze mi prijde, ze dite i tak dobre pozna, ze pres neco vlak nejede. Ja ho kdysi odmitla nosit, nechtela jsem si znicit zada. Nejak to pochopil a ani ho nenapadne stavkovat nebo skemrat, kdyz jdem sami spolu. Na manzelovi teda visi furt, pac tam citi tu sanci;)