Mutziputzi Jsme si snad psali vedle, ze celej den v praci jsou jen nezkuseny!

žluťásekúplne to vidím!

dzizisketa Tak jestli zijete v byte a neni hromada starosti okolo (zahrada, rekonstrukce na dome apod), tak to v rozumne mire beru, ze se pan manzel musi zapojit v chodu domacnosti typu luxovani. Ale jako vyslovne to vyzadovat fifty fifty mi prijde proste pritazene za vlasy. Nejak z vas mam pocit, ze potrebujete porad resit rovnost pohlavi a jste takova hodne radikalni...

Mutziputzi a kdyz chodite oba do prace? 

Jos 

Ano.

dzizisketa Hele já nevim, ale ty fakt chceš po člověku, co je celý den v práci, aby přišel a dělal ještě domácí práce? 

​Tak za mě - dokud jsem byla na mateřské a bydleli jsme v bytě, dělala jsem všechno já. A když říkám všechno, myslím tím všechno od starostí o auto a o byt, o všechny smlouvy, pojistky, papíry, přes udržování vztahů s jeho a mou rodinou, dárky atd. atp. až po nekonečný kolotoč vaření-praní-úklid-nespavé dítě. Dělala jsem to právě proto, že přece nebudu chtít po někom, kdo je celý den v práci, aby dělal něco, co sama stihnu.  

Teď chodíme do práce oba a přestěhovali jsme se do domu se zahradou, děti jsou školou povinné, spousta kroužků. Je mnohem víc práce. A já dělám dál všechno, protože se nám to tak zajelo. A vlastně dál to stíhám - pokud tomu věnuji drtivou část svého volného času. A právě proto že to nějak stíhám, je mi hloupé to teď - po letech - někam delegovat. 

Ovšem jednou za čas mě to doběhne. Pocit, že co neudělám já, prostě nebude hotové, protože nikoho nenapadá, že není v pořádku nezvednout a neuklidit věci, které se tak různě válí, nevynést koše, když přetékají apod. A mám vztek, že zatímco trávím své večery v kuchyni a u prádla, manžel se někde dívá na seriál nebo se vzdělává, protože má prostě večery volné. A když už se i dohodneme na tom, že bude něco dělat on, domluva se drží týden. Pak zapomene, není čas... prostě pořád něco. A mě částečně uchlácholí už to, že jsme se domluvili, takže pohár trpělivosti začíná od začátku. A tak pořád dokola. 

Můj manžel má dobré vlastnosti manžela Pinot Noir - neřekne půl slova, když něco není hotové  (když teda bereme, že je to jako moje práce) a když je potřeba něco koupit nebo vybrat, tak to udělá, ale z mého pohledu to od doby, kdy chodím do práce, prostě nestačí. 

bosibori a proč ho teda v průběhu večera nepoprosit o pomoc s tím a tím?

bosibori

Vyšel o tom jeden hezký komiks

bosibori a proč ho teda v průběhu večera nepoprosit o pomoc s tím a tím?

​myslím, že ten komiks od dzizisketa na to odpovídá. Protože to není řešení. Já jsem povyzvedávala děti, nakoupila, udělala s dětmi úkoly, vyřešila, jak se měly a co potřebují, uklidila jsem nejnutnější, hodila prádlo do pračky, uvařila, nakrmila děti, uklidila po jídle, do toho přišel manžel, najedl se a po nezbytné konverzaci šel po svém. Já pokračuju a chystám věci na další den, dohlížím, aby děti potrénovaly na nástroje, aby nakrmily domácí zvířata, dávám děti spát (což už se teda zjednodušilo a spočívá to v zahánění do koupelny), pak se vracím k práci ... představa, že vprostřed toho kolotoče půjdu manžela zvednout od toho, co dělá, aby šel třeba oškrábat brambory a za chvíli pověsit prádlo.. z mého pohledu to nějak nic neřeší. 

Je to asi o tom mental load. Zaúkolovat dílčí věcí je o ničem. 

Ale současně teda přiznávám, že řešení nemám :-)

Mně je tady teda zatím nejsympatičtější uspořádání, kde se hlídá to, aby oba partneři měli cca stejné množství volného času.

S tím dělením prací přesně napůl si vždycky vzpomenu na kolegu, co si v práci stěžoval, že manželka vytvořila seznam, co všechno je třeba udělat v rámci předvánočního úklidu, rozdělila seznam napůl a pak se na kolegu ošklivě dívala, když byl se svou polovinou hotový rychleji než ona a šel si číst.

Lamicka Kdyz oba chodi do prace at dela kazdy co uzna za vhodne, je plna mycka a vadi mi to - tak ji vyndam x je plna mycka, vadi mi to, ale vyndavala jsem ji posledne, varila jsem, prala jsem - tak ji nevyndam, protoze ji ma vyndat ten druhej, to uz mi prijde ne emancipovany, ale naopak prepiceny

bosibori Tak zadávat dílčí úkony je na prd, obzvlášť, když by to člověk potřeboval hned a musí čekat, až to druhý udělá. Já bych to viděla spíš na to, svěřit manželovi nějaký segment celý a ať si to zorganizuje podle sebe.

a ještě bych teda ráda řekla, že mi vlastně vadí přístup (který razí i můj choť), že si "mám říct". 

Prostě jsme dva dospělí, kteří spolu žijí. Jak se to stalo, že jeden má na hrbu všechno, a když se mu to nelíbí, je to jeho chyba, protože "si neřekl"?

bosibori Tak zadávat dílčí úkony je na prd, obzvlášť, když by to člověk potřeboval hned a musí čekat, až to druhý udělá. Já bych to viděla spíš na to, svěřit manželovi nějaký segment celý a ať si to zorganizuje podle sebe.

​asi jo. Teď jen vybrat takový, kde bude nejmíň vadit, že je chronicky zanedbáván :-)

Lamicka Kdyz oba chodi do prace at dela kazdy co uzna za vhodne, je plna mycka a vadi mi to - tak ji vyndam x je plna mycka, vadi mi to, ale vyndavala jsem ji posledne, varila jsem, prala jsem - tak ji nevyndam, protoze ji ma vyndat ten druhej, to uz mi prijde ne emancipovany, ale naopak prepiceny

​a to mi připadá, že právě dělám. Dělám jen to, co je akutně potřeba udělat. Ale vychází z toho, že nic jiného se u nás doma už neudělá. A ať už zvýším nebo snížím objem své práce, pořád je tahle práce rovna celkové množině práce, které se v souvislosti s našimi osobními životy odehrávají :) 

prostě model "ať každý dělá, co uzná za vhodné" se u nás nechce ujmout v podobě, kterou bych mohla považovat za optimální :)

bosibori a řekla jai mu nèkdy, že je toho na tebe moc?

bosibori Nevim no, tak kdyz dojdou hrnky, tak se snad pochopi, kde je najit...ale pokud hrnky jsou, nekomu je to jedno ze mycka domyla, tezko mu to mit za zly, mne kdyz nemam hlad, je taky jedno ze neni vecere

bosibori a řekla jai mu nèkdy, že je toho na tebe moc?

​jo. Touhle větou je uvozena každá konverzace, která vede k dohodě o nějakém přerozdělení. Jenže jak už jsem psala, dohoda platí chvíli, než upadne v zapomnění. A mně nebaví ji vymáhat, prostě nemám v povaze řídit někoho jiného než sebe. 

ale teda připadám si u té věty trochu provinile. Ono toho není moc. Není toho tak moc, že bych to, když se posnažím, nestihla všechno sama. Ale nevidím to jako spravedlivé uspořádání :)

bosibori Nevim no, tak kdyz dojdou hrnky, tak se snad pochopi, kde je najit...ale pokud hrnky jsou, nekomu je to jedno ze mycka domyla, tezko mu to mit za zly, mne kdyz nemam hlad, je taky jedno ze neni vecere

​Tento přístup "mně je to jedno" je ovšem v partnerském a rodinném životě velmi omezeně použitelný, a v rodičovství s ním taky daleko nedojdeš. Jen aby ses předem připravila.

vôbec nestíham dočítavať, som tu po dlhšej dobe, ale keby bol niekto deprimovaný, že nemá advent úplne krásny, tak my prerábame byt. A keď myslím, že prerábame, tak ideme na betón. Oškriabavajú sa všetky steny, zbíjačkou sa vybíjajú steny, mení sa elektrina... a to všetko za plnej prevádzky. Našťastie iba v dvoch miestnostiach, ale aj tak je to dobrodružstvo :-)