každé pravidlo má svou výjimku, ale nejsou tak časté jak si myslíme:-)

Mně nepřijde zvláštní kojit v noci čtyřměsíční dítě - neúnosné jsou ale ty půlhodinové intervaly, co žluťásek popisuje. 

tou prospanou nocí se myslí 4-6 hodin samozřejmě, ne 8 nebo 9. pokud si dítě zvykne, že při každém zakňourání dostane prs, tak jestliže má lehké spaní, může z toho nakonec vzniknout naprostý teror. naproti tomu jsou děti které spí pěkně, jen se vprostřed noci nebo k ránu probudí na jedno napití. to je samozřejmě ok. jenže odlišit to v tom stresu a bez zkušeností a bez odstupu... peklo

Asi bych taky zkusila vydržet a ty intervaly mezi kojením prodlužovat. Pokud jste zrovna teď sama doma, tak je na to možná ideální čas. Když můj syn začal v šesti měsících najednou v noci vyšilovat asi po hodině ( byl jinak hodné a spavé miminko ), manžel se mě pořád snažil přesvědčit, ať ho prostě nakrmím, já se ale nedala, manžela vypoklonkovala do obýváku, no a týden holt ten teror vydržela, pak byl zase noční klid. Já vím, že to je šílený, člověk by dal za ticho nevím co, ale možná je opravdu na čase to zkusit. 

Jj, mne se prvni budila kazdou hodinu do dvou let a druha kazde dve....

A dnes mi mladsi rekne, ze nemuzu jet s ni a mymi rodici k mym rodicum, protoze pro me tam neni misto a pri louceni me odpali - uz musime jet, zviratka (slepice a kralici) cekaji...  A to ma 3 roky. 

Někdy jsou i ty zkušenosti na prd, když se po hodném a bezproblémovém miminku narodí malý terorista...

no ano to bezproblemove zkusenosti neda:-) hlavne je to prekvapko, kdyz si jedna mysli ze napodruhe uz to zna a nebude opakovat ty chyby.. haha:p

Myslím, že malému Žluťáskovi ještě nejsou ani tři měsíce, tak to kojení možná vyžaduje častěji, ale Žluťásek nepsala, že každých 30 minut kojí. Spíš každých 30 minut uspává...

Musím povedať, že s názormi, nenakojiť, prípadne nechať plakať nesúhlasím.

Že je to v týchto rozmeroch Guantanámo je mi jasné, mám dvakrát za sebou.

Ja viem, že rada "vydržať" je ohromne platná, keď je človek na kraji psychického aj fyzického vyčerpania, ale tak skúsim nejaké praktickejšie:

- kým je jedno (pri dvoch už je to komplikovanejšie) - nerobiť nejaký čas nič iné. Proste ležať s malým v posteli, obložiť sa jedlom, knižkami, čímkoľvek, čo ťa baví a dá sa v posteli, mať po ruke hračku pre malého a proste sa vyondiať na všetko ostatné. Ležíš, čítaš, občas nakojíš, občas zahrkáš hrkálkou. Špeciálne v takéto dni, keď máš za sebou ťažkú noc, alebo nemáš pri sebe inú pomoc, spraviť si pyžamový deň. Ak nespí fakt inak ako na prechádzke (áno, aj to poznám), tak sa vynoriť z postele len na tú prechádzku.

- vždy, keď sa dá, využiť akúkoľvek pomoc, s čímkoľvek. Ak je z čoho, aj si ju zaplatiť. My sme po čase (a po tom, ako ako som schytala z vyčerpanie svoju prvú infúzku), najali pani na upratovanie. Dvakrát do týždňa ideš na dlhšiu prechádzku a keď sa vrátiš, tak čáry-máry-fuk, v byte je sterilný poriadok.

- ak je v okolí taká, skúsiť sa skamarátiť s inou mamou s podobne starým dieťaťom. Nielenže budeš mať niekoho s podobnými starosťami, ale keď deti trochu podrastú, tak je to veľmi užitočné, že sú na seba zvyknuté a kým pri jednom si ku káve nesadneš, pri dvoch si spolu s ňou tú kávu doma, alebo u nej budete môcť dať.

- vyondiať sa na eleganciu, áno, sú matky, ktoré majú pokojnejšie deti a zvládnu sa upraviť, namaľovať a potom sa elegantne promenádujú s kočíkom v ktorom leží niečo ako roztomilá handrová bábika (kým to moje buď ručalo, alebo sa snažilo vyliezť z kočíka, keď už bolo pohyblivejšie, alebo aspoň chytiť koliesko, či vyliezť na slnečník , prípadne s nadšením vyhadzovať von čapičku a ponožky, kým ja som s výrazom a vzhľadom čerstvo vykopaného zvalcovaného zombíka drncala kočíkom, aby teda láskavo zaspal - ešte dobrý trik je trošku otočiť kočík tak, aby na neho zasvietilo slniečko, to ho prinúti zavrieť oči - sa snažila aspoň niečo zatiaľ čítať opreté o riadítka)

- ak potrebuješ nejaké povzbudenie do budúcna, tak môžem skonštatovať, že tak ako boli moje deti aktívnejšie ako bábätká a bola som z toho na prášky, tak rovnako sú teraz voči rovesníkom aktívnejšie v škole, sami od seba.

- má malý dudel? Ak nie, vyskúšať. Vyskúšať všetky možné pomôcky, trebárs si napožičiavať, aby si zistila, čo má zmysel kúpiť - hrazdičky, kolotočíky, hojdacie sedátka, zvukové hračky (ja viem, že je ešte malý, ale napríklad moja staršia, keď som ju správne natočila, tak do toho kopkala automaticky a tie zvuky ju na chvíľu dokázali zabaviť.

- skúsiť sa obrátiť na pediatričku, môže mať nejaký drobný problém - ale nemusí, zas nestresovať.

Mno, tak než se tady zas rozvine debata, jak jsem úzkostlivá přecitlivělá hysterka, která řeší každej prd, tak podotýkám, že jsem psala o nočním vstávání co třicet minut, nikoliv o kojení. Je nespavec asi už od narození, v noci nijak hystericky nekřičí, jen sebou prostě mele, mručí nebo fňuká a potřebuje zase uspat v náručí.

Syn je hladovec, i přes den se kojí hodně často, tak neočekávám, že by mi v noci vydržel spát v kuse šest hodin. Na celou prospanou noc se mi zdá ještě dost maličký, má teprve dva a půl měsíce. Nějaké tři kojení v noci se mi zdají úplně OK.

Přes den ale nemluvím o nějakém poplakání si na dece, zatímco si chci uvařit čaj. On zatím vydrží v klidu neplakat jen když se mu naprosto intenzivně věnuju, dělám na něj opičky, zpívám mu, ukazuju hračky a nevzdaluju se nikam, pokud možno se ho ještě musím stále dotýkat. Podotýkám, že se mu věnuju fakt strašně ráda, baví mě si s ním hrát a všelijak ho škádlit. Ráda se s ním mazlím, chovám ho. Ale i přes to všechno většinu dne propláče, hračkami a mazlením se nenechá zabavit nadlouho.

Když mi takhle probrečí většinu dne a pak nespí ani v kočárku a pořád fňuká, už toho mám právě tak akorát plný kecky. Snažím se to brát s nadhledem, vím, že je malý a potřebuje mě. Taky mu věnuju většinu svojí pozornosti. Kdybych si ale mohla aspoň dvě hodiny denně odpočinout při jeho spánku, vůbec bych se nezlobila.

Že je doma binec mě sice štve, ale ne natolik, abych ho nechala vyřvat. Na to prostě nemám srdce ani nervy. Pořád je to malé miminko a na nějaké rozmazlování v tomhle věku nevěřím. Spíš je mi ho hrozně líto, když už nevím kudy kam a jsem na něj protivná.

Zkoušela jste ho nosit v šátku nebo nějakém nosítku? Mně se to osvědčilo hlavně u dcery, když jsem potřebovala něco udělat ( syn už tak nadšený nebyl, ale taky to celkem zvládal ).  

Občas ho doma nosím v šátku, ale moc nadšený z něj zatím není. Myslím, že mu vadí, že nevidí ven. Až trošku povyroste, třeba to bude lepší. Nejraději se nosí v klubíčku opřený o můj hrudník nebo někdy na tygříka. Naprosto nejspokojenější teda je svisle s výhledem přes rameno, ale to je prej moc nezdravý pro vývoj páteře, tak ho tak raději nosím jen velmi výjimečně.

Hmmm, nojono... A nosíte ho v kolíbce nebo už ve svislé poloze? V té svislé poloze už by být mohl, pokud má hlavičku jištěnou šátkem. A ven by taky viděl. 

Vertikálně už od narození, resp. asi od tří týdnů, kdy jsem ho do šátku začala vázat. Používám úvaz kříž s kapsou uvnitř, byl mi doporučen z několika stran jako nejlepší pro miminko i jeho vývoj. Ale i když ho mám navázaného takhle, tak myslím ven moc nevidí, ty postranní pruhy látky mu brání ve výhledu, resp. má moc hlavičku připlácnutou ke mně. Možná to vážu blbě...

Tak s radami končím a už Vás budu jen litovat...

Máte to fakt těžký. Máte možnost vyzkoušet někde nějaké nosítko? Některá jsou určená i pro tento věk. A je z nich z boku vidět, možná by se mu tam tím pádem líbilo víc než v šátku.

Moje obe deti boli ochotné sa nosiť len v prípade, že videli. U dcéry to riešilo nosítko (už to bol pred tými skoro 15 rokmi výkrik novoty), u syna, keď som ho tam strčila, tak keď som videla, ako v ňom sprepytujem visí za guľky, tak som to riešila viazaním na Budhu (ja viem, čo o tom viazaní píšu nosiaci ortodoxi, ale oni sa nepotrebovali postarať o MOJE decko), alebo nosením na rukách.

Ale je možné, že už sa robia aj nejaké nosítka, ktoré sú urobené dobre aj pre chlapčekov.

A áno, to proste nejde inak, ako nosiť, venovať sa. Preto hovorím o hľadaní čo najviac pomoci.

A vôbec to neberiem ako nejakú hystériu, to je vážna vec, keď človek musí zladiť nejaké svoje aspoň minimálne životné potreby s dieťaťom, ktoré je proste živšie ako iné. A nie je to ľahké.

Dnesni lepsi nositoka uz jsou mezi nohama siroka, napr. Manduca (pry nejhorsi z tech lepsich, ale pro predstavu, jak vypadaji ta "lepsi" nositka, ktera jsou ergonomictejsi, nez ta stara, kde deti opravdu visely za rozkrok) 

Jenomže v ergonomickém nosítku malé nesedící dítě vždycky kouká na mámu, dítko co neudrží hlavičku musí mít hlavu zafixovanous tejně jako v šátku, takže rozhled nic moc.... A pozice s dítětem koukajícím dopředu je neergonomická vzhledem k páteři (je špatně prohlá).... takže babo raď

U mladšieho som mala okrem starého nosítka po dcére potom Ergo, čo je trochu "lepšia" Manduca....tam je presne ten problém, že tvárou k mame...ale predpokladám, že dnes sú už schopní hádam vyrobiť slušné nosítko aj s výhľadom von.