Pinot Noir ale tomu já asi rozumím a občasně na děti zatlačit musím, aby vůbec vyrazily na skauta. Ale vytrvat několik let nad vzdorujícím ditetem a klavírem mi přijde úplně neuvěřitelné. Vůbec nevím, kde bych na to brala energii. 

žluťásek Jůů, je skvělej

Pinot Noir já taky souhlasím, že ke cvičení je dítě třeba trochu nutit, pokud chce nějak hrát. Ostatně jsem to měla doma. Ségra na ty nástroje opravdu chtěla chodit, každé pololetí se řešilo, jestli chce pokračovat (chtěla), nikdo jí nenutil. Ale do cvičení jí mamka musela nutit skoro každý den několik let, protože ze začátku to je hlavně dřina. Na druhém stupni už to bylo lepší, začala hrát i v různých souborech, sama se učila i na jiné nástroje a tak.

continuity no to bych taky nedělala. Právě proto píšu, že je potřeba najít tu pravou míru, no. 

continuity Děti chtějí do IQ landie. Já to pro ně řada udělám, protože to považuji za prospěšné. Ale: strávim tím cely den, řídím 200km, spolehlivě mě tam chytne migréna, takže mám zabitou i neděli a ještě v pondělí mi není dobře.

já si popravdě neumím představit, že bych tohle udělala pro kohokoliv, a představa že by dítě staršího školního věku tohle vědomě po mně požadovalo mi přijde i celkem přes čáru. ale to je samozřejmě můj vlastní postoj, každý tu hranici zjevně má hodně jinde

Evaevato nejsme ve sporu. 

MP Meri perfektne si to sformulovala. Vo vzťahu k deťom s tým nemám problém, vo vzťahu k mužovi som sa to musela naučiť

viktorka_od splavu 

Tak každý má ty hranice jinde. Mě třeba je výslovně smutno, když čtu, že někdo nechodí s dětma na hřištěnebo do zoo, protože jeho to tam nebaví. 

Jinak s dítětem staršího školního věku už tam ráda zajedu, protože můj úkol končí nákupem vstupenek. Pak si koupím kafe a můžu si do večera číst. 

Mluvila jsem o dítěti, kterému je šest.

continuity ale návštěva zoo není povinná, někdo to dítě radši vezme do divadla nebo na kolo. Nebo ho do zoo vezme druhý rodič. Já bych třeba do té IQ landie nejela, pokud by to pro mě znamenalo migrénu, a radši našla jinou aktivitu, která bude vyhovovat oběma.

Mně se zdá, že to dítě docela učí i mě. Že já občas musím vystoupit ze svojí komfortní zóny a je mi to ve výsledku k užitku. Takže to beru jako takovej balanc mezi tím, co chci já s ohledem na to, co bude bavit jeho. Plus s přihlédnutím k tomu, co primárně neláká sice ani jednoho z nás, ale je to prospěšný pro jeho rozvoj a tak to aspoň zkusíme

continuity Asi žádný rodič neposkytuje úplně celou škálu aktivit, které poskytnou lze. Tak někdo nemá rád to zoo a hřiště. Zase poskytuje dětem jinou zábavu. Já zoo nemám ráda a byla jsem tam s dítětem jen pod vlivem okoloností např tam byl výlet s kamarády, kteří tam chtěli jít, tak jsme šli taky apod. Jinak tam byla jen s tátou. Kdyby byl muž stejného názoru na zoo jako já, tak by tam dítě asi bylo jen na těch ojedinělých výletech. A nemuset chodit s dítětem na hřiště je pro mě jeden z nejlepších bonusů života na vesnici.

rasaNori Chápu tvou frustraci, když je dcera nespokojená. Moje dítě je živý extrovert a já jsem introvert a spící panna. Když se začala projevovat jako osobnost, bylo to těžký. Byla jsem nešťastná, že ji vůbec nerozumím. Časem se to srovnalo, ale v určitých intervalech se to opakuje, jak roste. Držím palce, ať k sobě najdete cestu.

Z toho co píšeš mi přijde, že dost její chování vnímáš jako naschvál. Ale ona to tak určitě nemyslí. Já měla strašně velký štěští, že dcera je hodně upovídaná a schopná docela svoje pocity popsat, tak jsme si to mohly brzy vyříkat a kolikrát jsem koukala. Ona právě někdy u toho hučení pak říkala, že nechce být tak protivná, snaží se, ale nedokáže to ovládnout a prostě brblat musí.

žluťásek souhlasím, i mě děti učí. 

Evaeva mňa moje dieťa učí hlavne nekonečnej trpezlivosti, este rok a bude zo mňa druhý Mahátma Ghándí

betsey moje děti jsou celkem nenáročné a i tak bych řekla, že ta trpělivost a tolerance je jedna z hlavních věcí, co mě naučili. Tebe mám už dávno v kategorii mistr zenu:)

notna Z toho co píšeš mi přijde, že dost její chování vnímáš jako naschvál.

jo, to jsi pojmenovala úplně přesně a myslím že to je přesně na těch postech tak iritující... prostě absolutní nepochopení těch dětí. vnímání běžného dětského chování jako schválnosti, jako něčeho, čím mě to dítě záměrně ohrožuje, cíleně mně ubližuje.

A ja nad tým od rána rozmýšľam,  že čo to znamená  nebyť napojený na dieťa.  Viete, že môj syn je môj kliest,  ale naschvaly a protivenstva robí stále. Dnes sme konečne tú bazarovu práčku trepali z bytu do pivnice. A on chcel držať dvere výťahu. Muž mu povedal, aby ich držal z vonkajšej strany,  nie vnútornej (lebo sa tam nemohol vtrepat). NIE, ešte sa napchal viac dnu, tak som sa musela nejako cez to všetko prepchat,  držať dvere a brániť synovi v ich zatvarani.  Vytocil ma a skončilo to (jeho) plačom.  

letfenixa no a pochopil, že když bude stát v cestě, tak tak pračka neprojde? chtěl si hrát, provokovat, nebo prostě nechápal? nebo mu ty dveře prostě jinak třeba držet nešly, bál se že ho skřípnou a nedokáže to říct? přece tohle má důvod. akorát když vláčíš těžkou pračku, nechceš rušit celý barák, spěcháš... tak na to prostě není prostor a vznikne z toho nepříjemnost. ovšem neumím si představit, že bych si myslela, že to malej dělal schválně proto, abych se s tou pračkou víc nadřela, aby mi to znepříjemnil, to asi ne, žene?

viktorka_od splavu a nebo se prostě sekl, protože nikdo nemá rád, když se mu říká, co má dělat. Taky mě takové situace točí.

Já teda chci rasaNori rict, ze ji chapu, libi se mi jak jsou s holkama akcni a v nekterych vecech se dost vidim. A mrzi me, ze ses minule po podobne diskuzi minule na dlouho odmlcela. Ja se snazim brat na dite ohledy, ale zase svoje plany uplne rusit take nechci. Takze proste mimino beru na otocku do Brna, na jeden den do Tesina a tak, protoze je to muj standart a ano, taky me stve kdyz je protivna po ceste - protoze obvykle ty cesty zvlada v pohode. 4 lety dite uz mi neprijde jako batole co nic nechape, ale tak na vlastni kuzi si to uziju az za par let

Evaeva no tak to je ale na vrub té netrpělivosti rodiče plus případně takové té dětské rozjívenosti, vyžadování pozornosti:-) jo, budu ti stát v cestě, najust, schválně tak teď, co uděláš?! a nepochopení dítka, že bychom měli kooperovat ať ten krám dostanem do sklepa, což se dá vysvětlit formou hry, nebo přímo jakási "žárlivost", že teď je největší pozornost věnovaná pračce:-P obě možnosti jsou ale za mě furt v intenci toho rodiče, aby si s tím poradil, neže to dítě dělá naschvály