Sweet Potato Jo. Teď už obecně - nevím, kde se v nás bere představa, že je někdo povinnej nám bejt vdecnej za něco, o co se neprosil. To je taková variace na "já tě živim a šatim, tak koukej bejt rád a šoupej nohama". A vůbec přenášet si to do dospělýho života je imho chyba. Pak vznikají takový ty frustrace typu "vysmejčila jsem celej barák, tak jakto, že to sakra nikdo neocení". To je cesta do pekel.

Čímž neříkám, že to občas nemá každej. Ale já se to teda snažím cíleně omezovat a když něco nechci dělat kvůli sobě, tak to radši nedělat vůbec.

Jo a nezaměňovala bych to se situacema - dítě si vydupalo, že chce do ZOO a nakonec tam frflá. To je hodně nanervyjdoucí a v závislosti na věku je potřeba vysvetlit, že tohle je potřeba si příště lip promyslet

MP Meri Kdyby mi někdo vysmejčil barák, ach, já bych byla tak vděčná.

Sweet Potato taky to že dítě chce lyžovat neznamená, že tam chce dvě hodiny jet. A my jsme holt neschopní rodiče, když neumíme zařídit teleportaciVětší děti už to nějak přetrpí, mladší prudí.

MP Meri zas na druhou stranu, kdyz neoceni, nemuze se divit, ze podruhy se uz smekat nebudu (nemluvim o batoleti samozrejme)

Sweet Potato ježiš chudinko! mužův starší chodil do lidušky na housle, hrozný boje.. a přesně - coby prckovi se mu líbily, jednou řekl že chce a už se to s ním táhlo

moora Pokud to děláš hlavně proto, ze očekáváš vděk, tak ano. Pak to vede akorát tak k tomu, že pokud objekt neprojeví dostatečnou vděčnost, příště se na to už vysereš. 

Jsem přesvědčena, ze dlouhodobě to není dobrej přístup, protože to vede k nespokojenosti na obou stranách. Jeden se může pretrhnout a je frustrovanej, ze to druhej neocení a druhej nechápe, za co má bejt vdecnej, když se o nic neprosil. To je fakt lepší se na to vykaslat už zkraje a najít jiný řešení. 

Potrefenáhusa jednak, od rasinych děti se snad diskuze už posunula. Druhak, když mé starší bylo šest, mladší byly čtyři. Já jsem ty děti měla i malé a celkem si to ještě pamatuji. Nevim, proč se občas matky malých dětí domnívají, že nám ty děti přinesl čáp už sedmileté a teda nemáme šajn, jak to chodí s batolaty. 

Celkově bych řekla, že lze ty dohody přizpůsobit věku. Určitě nemá smysl se léta odvolávat na dohody udělané s tříletým dítětem a myslím o ničem takovým nikdo nepsal. Sweet Potato. Na druhou stranu má ve třech letech smysl usilovat o dohody s splatnosti několik hodin. protoze pak je šance, že s desetiletým dítětem vyjednám dohodu s platností několik týdnů. 

Nicméně jsem dost přesvědčena, že je dobré nastavit nějaké mantinely už pro ty malé děti, protože pak je z toho cirkus na kolečkách, jaký popisovala ve stížnostech renusatko. Upřímně: sousedi to nějak vydrží, ale ta matka je v tom 24 hodin denně. 

Nebo jsem jenom matka herodeska a ničím dětem jejich individuality. já přesně ještě taky nevím, jak to dopadne. Ale některé ty konce vidím a vím, že to nechci. 

Jinak pubertaci umí prudiť neskutečně. Zlate batolata, ti velcí jsou schopni se dostat do stavu, že předstírají, že jsou nás věci a nic jim není dobrý. A to je teda rodičovská výzva v tom vytrvat. 

Evaeva A že bude ještě chtít lyžovat, až tam dojedeme.
Ale jak psala continuity , nesmí se stát takové smykání, jaké popisovala tuším Renusatko u sousedů. Přinesu motorku, odnesu motorku, přinesu koloběžku, odnesu koloběžku, přinesu motorku...rozmlátím motorku, rozmlátím koloběžku!

continuity Koukám, že jsme o těch sousedech psaly současně.

MP Meri už se to tady řešilo. My neočekávame nekonečný vděk, to tu diskuzi posouvá někde, kde vůbec nebyla.  na tom (ne) očekávání vděku se asi lehce shodnem. 

Mě jde o to, že se tam budou chovat v rámci možností přijatelně, a to se vyžadovat určitě dá. 

Sweet Potato Jé, argument "ale tys přece hrát chtěla"  u nás zněl taky. Já teda naštěstí talent trochu měla, ale fakt bavit mě to bavilo jenom chvílema (ale ty chvíle zase byly krásný a stály za to). Pamatuju se, jak mi na cvičení nastavovali kuchyńskou minutku na půl hodiny, a já ji nenápadně posouvala...

Prosperina Máma stála u klavíru s vařečkou v ruce.
Ale traumátko z toho nemám. Ta mám z jiných věcí.

Napsala jsem to spíš pro odlehčení.

Zas nuceni dítěte hrát na hudební nástroj, je úplně mimo moje chápání. Já jsem na to asi příliš laxní, jsem ráda, že jsem je odvezla na bazén, kde jsem je předala trenerce a sama si zaplavala. 

continuity zas bez cvičení to na ZUŠ nejde a mnoho dětí se chce na ten nástroj naučit hrát, ale cvičit se jim nechce. Jde o to najít tu správnou míru, no. Ale bez občasného lehkého donucení to s hudbou až na výjimečné případy nejspíš nejde. Zvlášť, když dochází do ZUŠ. Domácí učitel se nejspíš bude klidně crcat i s klientem, který se nikam neposunuje.

Já to rozčísnu krásnou chvilkou u nás doma teď. Jsem nachlazená, pracuju z domova z ložnice z postele. Syn se teď najednou vynořil mezi dveřmi a přinesl mi sklenici vlastnoručně vymačkané pomerančové šťávy Tak teďka jsem moc vděčná já, že ho mám

continuity
a já měla za to, ze se bavíme o ctyrletym diteti a nevdeku za výlet 

mne je samozrejme jasný, ze sis děti nekoupila v samosce, ale ty primery s iqlandii už mi přijdou neadekvátní veku, o kterym se ta debata vede 

Evaeva A že bude ještě chtít lyžovat, až tam dojedeme.

​Proto jsem v případě batolat a předskolaku zásadně hledala ubytování na sjezdovce. I 500 m může být dost daleko. 

Dvě hodiny na otočku jsem jezdila jako bezdětná a teď se to už nechce ani mě. Děti otravují s nočním lyžováním na Moninci. Budou varovány a běda, jestli zaprudi.

Sweet Potato Jasný, taky nemám vyloženě traumátko. Ale fakt je, že to cvičení člověk vnímal jako příkoří. U nás hlídala babička. Jako já jsem chtěla umět hrát, akorát mě holt nebavilo cvičit, vyhovovalo mi, kdyby mi ta muzika sama naskákala do hlavy i do prstů...

continuity Tak naši to piáno právě nechávali dost na hlídací babičce. A táta sám hrál naprosto úžasně, kdysi udělal i přijímačky na konzervatoř, ale nakonec tam nešel, protože měl i jiný talenty. Takže bylo tak nějak přirozený, že budu hrát taky.  A kdybych já měla dítě, tak by asi taky nějaký základy piána dostalo, protože je to dobrá průprava i pro další nástroje a pro zpěv- a u nás se prostě vždycky muzicírovalo. Ono je tohle asi o nastavení v každý rodině. 

Potrefenáhusa ja už jsem myslela, že bavíme obecně, že je to zajímavé tema. Každý to vztáhne k svým dětem. A nevděčný za výlet může být i puberťák, to je hned. 

Zas u čtyřleté jsem třeba domluvila, že když půjdeme zo Zoo, tak nebude utíkat a chtít v každém stánku plyšáka. Já tu IQ Landii zmínila spíš kvůli tomu, že to byla typická aktivita, z které jsem já osobně měla jen problémy a minimální benefity, na rozdíl od lyží, výletu do zoo a milionů dalších věcí.

Sweet Potato jo, to se shodneme.

continuity ale i na ty hory s musíš nějak dostat. Když jsem vybrala areál vhodný pro děti, kde je ubytování, co nám vyhovuje, tak daleko od sjezdovky, jak chceme, tak cesta vyjde na tři hodiny. A i když udělám dost proto, aby se nějak zabavili, nejspíš si taky trochu zaprudí. A pochybuju, že bude mít nějaký efekt, když jim připomenu, že chtěli lyžovat.