continuity Tak byli zaujatí hovorem? Já jsem v tom nezdravení dost tolerantní, protože se sice snažím, ale občas se mi stane, že někoho nechtěně odignoruju. To mám třeba památnou historku, že jsem se pohádala v jedné internetové diskuzi a protistrana jako ultimátní argument použila "a před dvěma roky jsi mě na akci, kde bylo sto dalších lidí, ani nepozdravila!" :o)

Pinot Noir o jejich matkách si nemyslím vůbec nic. 

@kan má každopádně pravdu v jedné věci, školní dítě už nebudeš mít tak pod kontrolou, jak máš teď. Minimálně půlku bdělého času stráví s jinýma lidma a vliv rodiny je nutně menší ( to tě nijak nezbaví jakékoliv odpovědnosti, zvlášť ne před učiteli , jak dokresluje mnoho vtipů).

Takže některé věci, které považuješ za důležité ( to vůbec nemusí být zdravení) bych řešila přiměřeně dřív. 

Podle mě je blbost ten limit 5 let. Ale jinak čím jiným než výchovou je to, že člověk nezdraví a neodpoví na pozdrav? Mě nic nenapadá. 

dzizisketa Ja porad dumam, co je to UL babka

continuity Hele třeba jenom pozdravil moc tiše. To mi v domě jeden soused cepoval dítě, že nepozdravilo a přitom jenom blbě slyšel ;o)

Ale teda dcera iniciativně zdraví kdekoho, akorát jak vstupuje ve školce ze šatny do třídy, tak paní učitelku nepozdraví, protože se prý stydí, ale pracujeme na tom. Pět jí bude až v létě tak snad to stihneme :o)

Jak nejistý člověk musí být, aby se cítil zneuznaný tím, že ho nepozdraví malé dítě, a ještě ho za to cepoval

mirajo urban legend :)

A ze své praxe průvodkyně, kterou dělám od r. 2005, jsem zjistila, že nejčastěji nezdraví - ať sami od sebe nebo v odpovědi, při příchodu nebo odchodu  - surprise surprise, lidi nad padesát. A na tom se shodujeme všichni kolegové, i ti, co jim taky je přes padesát.

notna no ja môžem povedať za seba, zamyslenost a oneskorena reakcia, napríklad keď sa len s niekym míňam. Kym sa spamätáme, že som mala pozdraviť, dotyčný je už v diaľke. Ale teda na pozdrav že by som neodzdravila, sa mi ešte nestalo snáď, jedine ze by som nepočula.

Inak ma celkom prekvapuje, že to toľkým ľuďom leží v žalúdku, ja teda v drvivej väčšine zdravím ak sa nepozabudnem, ale ak niekto nepozdravi alebo ma neodzdravi, je mi to úplne jedno a nič si o dotycnom nemyslím. Jedine závery vyvodzujem z neodzdravenia vtedy, keď mi neodzdravi manžel, to mi je jasne, ze ešte nevychladol po včerajšej hádke

notna 5 let je asi blbost. Nás teda cepovali ještě i učitelé na základce. Ale přijde mi to nezdraveni nebo obecně úpadek kultury lidské interakce opravdu strašné. 

Je to od zdravení, písemné komunikace ( ty stížnosti na příšerně formulované odpovědi/ požadavky na prodejni inzeráty jsou tu stále dokola) až po vztahy v autobusu.  

dzizisketaVedeme s mužem kroužek pro děti cca 6-15 let. A když nás někteří nepozdraví, tak jim taky vysvětlíme, že pozdrav je základní společenské pravidlo. A rozhodně se teda necítíme neuznaně. To by mě teda v životě nenapadlo A já si myslela, že ta kamarádka učitelka si některé historky o rodičích musí přibarvovat. To prý se najdou rodiče, kteří si nepřejí, aby učitelky nabádaly dítě k pozdravu. 

moora Diky, vyvozuju z toho jen, ze mi 30 uz bylo;)

Nikdo jste jako malej nezkoušel nezdravit naschvál, protože se to furt do zblbnuti meldovalo?
já verim tomu, ze se děti tohle nejvíc uči napodobou, takže když jsou burani rodiče, nepomuze nic 

notna Ale s tím nezdravením máš (nebo ta tvoje kamarádka) asi trochu pravdu, já vyrostla na vesnici, jsem zvyklá zdravit třeba na ulici i ve městě (na vesnici pochopitelně každého) když je kolem prázdno a potkám jednoho člověka a musím říct, že lidi z toho časo bývají úplně zaskočení, hlavně ti mladší. Co ve městě, dokonce i u nás, na předměstí se mě minule nějaký borec ptal, jestli se známe!  Nebo jsem organizovala pouliční punč, jsme taková malá ulice, trochu bokem, jen 9 domů-a dvě sousedky mi (nezávisle na sobě) při té příležitosti řekly, jak je milé, že je vždycky zdravím, i z auta nebo tak...no jako to je snad normální, ne? 

Potrefenáhusa  přesně, kdyby zdravili a děkovali všichni, děti to odkoukají.

Myslím si, že malé děti zdraví s rodiči a pak přijde období, kdy se začnou styět promluvit jako první. Takže kdyby ten soused pronesl něco ve stylu * ahoj Pavlíčku, jak se máš *, tak to dítě bude mít příště, když ho potká lepší pocit.

Áno,  včera mala moja mama prednes na tému,  že syn nezdravi. 

betsey Nemyslím nezdravení, když někoho minu a nevšimnu si ho apod. To snad někdy ujede každému. Ale přivést dítě do školky a nepozdravit, nebo vejít do kanceláře, na schůzku apod. 

betsey tak já si myslím, že prijit si okýnku pro kafe a hulákat na obsluhu povely jak na psa se jednoduše nedělá. Blbý je, že ta hranice nevhodneho se pořád posouvá a mě se to prostě nelíbí. 

Stejně jako když mě nezdraví kolega na chodbě. Když jsem dělala v bance, tak interní komunikace musela vypisovat články na téma, že na chodbách se zdravíme, i když dotyčného náhodou neznáme. Pokud se nám zdá, že bloudí, tak slušně nabídneme pomoc. A tohle se prosím musí vysvětlovat dospělým, většinou VS vzdělaným lidem. 

711990 to je hrozný  U nás to nebylo až tak drsný, ale třeba jsem hrozně chtěla nový mobil s barevným displejem. Mobil jsem měla, takže mi naši řekli, ať si našetřím polovinu a druhou přidají oni a prarodiče dohromady k narozeninám. Takže jsem celý rok šetřila, trhala plevel u dědy na zahradě (dával nám za to korunu ) a nekoupila si ani na výletě nic. Brácha celý rok vesele utrácel za sladkosti, slizy a hovadiny. Na narozeniny jsem dostala polovinu mobilu. A brácha pak dostal k svátku ještě lepší mobil - protože by mi bylo líto, že ho nemá. Já dostala lyže k vánocům. A on jen tak o týden později - protože by mu bylo líto je nemít. A ano, do teď mě to štve a dělalo to mezi námi hodně zle. 

betsey Sweet Potato na cvičení dceru beru. Chci cvičit a hlídání nemám. Muž s ní za ten rok byl sám celkem 6x, z toho jsem byla 5x u doktora. Takže jsem mohla buď hnít a nebo najít něco, kde se počítá i s dětmi a zabaví se tam. Samozrějmě bych si to víc užila sama, ale nejde to. Teď teda nechodíme, protože mi to přišlo jako semeniště covidu, tak chodíme běhat. 
Jinak hřiště a dětské cvičení/plavání/ aktivity mi nevadí a baví mě - to ale neberu jako změnu života - to je to přizpůsobení se. Prostě chodím 3x denně venčit psa a na procházku, jdeme spolu a dopoledne se stavíme pohoupat na hřišti a odpoledne na písku a na zmrzlinu, nebo půjdeme do zoo... Doma si s ní většinu dne hraju a vymýšlim jí aktivity. Nemyslela jsem to doslova, že se nezmění nic a neberu jí na vědomí. Ale já mám jedno malé extra hodné mimino ( zítra rok ), je mi jasný, že až budu mít sama na krku kromě jí, psa a domácnosti i 2 ( který bude určitě satanovo mládě) tak budu přizpůsobená a změněná až až

Potrefenáhusa Taky me napadla varianta opozice. A taky si myslim, ze to ma rodic delat a doufat, ze se  zadari, ne nad ditetem stat s metlou. Na druhou stranu , jsou i rodice, co si mysli, ze jejich milacek je tak jedinecna osobnost, ze dodrzovat pravidla nemusi. Tam je pak dobry, kdyz uci aspon ucitel nebo vedouci oddilu, krouzku...

notna aha, tak to teda neviem, vojsť do kancelárie a nepozdravit kolegov je dosť divne, ale vojsť do škôlky a nepozdravit sa pravdepodobne už asi aj mne stalo, ako tam chodím s dvoma po hodinovej výprave doma, sem tam je to príšerný chaos a po zabudnem sa