Závisí na dítěti (ano, souhlasím, je to rada nad zlato).

Prvnímu dítku nočník nevadil, ale bez plen byl až po druhém roce a než jsme to úplně vychytali trvalo ještě déle. Druhý nechtěl nočník ani vidět, natož si na něj sednout a pak se před druhým rokem rozhodnul, že plenky už ani náhodou a během pár dní fakt bez těch peln byl.

Okolo 2. roku. Aký, to je asi jedno, najlepšie, aby sa páčil malému klientovi. čo sa týka tej vyvýšeniny vpredu, tá má zmysel iba pri chlapcoch, dievčatkám akurát môže spôsobiť nepekné udretie pri silnejšom dosadnutí.

Jo a stabilný, nech sa len tak neprevráti...plný...

Mně jde spíš o to, kdy dítě na ten nočník začít poprvé posazovat, aby si to začal osvojovat. Je mi jasné, že zbavení se plen, bude pak běh na dlouhou trať.

Já jsem na nočník dítě nikdy neposazovala, ale mám dva kluky. Jeden začal ve 2 letech chodit čurat na kanál...velká zábava a ze dne na den byl bez plen. Druhý v roce a půl...nechtěl čurat na dovolené do bazénu, pokaždé vylezl a šel k palmě . Po dovolené byl též bez plen  Doma začali oba chodit rovnou na záchod. 

Vo väčšine prípadov začína byť dieťa schopné ovládať zvierače medzi druhým a tretím rokom. Preto vo väčšine prípadov začať podstatne skôr je úplne zbytočný opruz pre dieťa aj pre rodičov. Ovšem ak je jasné, že to ide skôr (ako ocikávač paliem v poldruha roku  ), tak sa dá aj skôr. Ale inak je to len zbytočné trápenie, ktoré len zbytočne nervuje rodiča a v dieťaťu vyvoláva pocit neschopnosti - keďže sa po ňom chce niečo, čo ešte biologicky nezvláda.

Myslím, že jsi to napsala úplně přesně. Já jsem nočník neřešila ze své vlastní lenosti. Starší na něm seděl 2x u babičky, když se jí zdálo, že už by mohl. Půl hodiny tam vřískal a stejně nic a na to jsem já neměla nervy . Mladší prostě začal dřív, než jsem to vůbec řešila.

U nás (i leckde kolem nás) hrálo roli roční období kromě jiného. V létě se to trénuje líp. Takže jedno dítě začalo v roce a třičtvrtě, druhé ve dvou a čtvrt zhruba. 

Tohle mi vždycky vrtalo hlavou, když někdo vyprávěl - jak tam mohl půl hodiny vřískat? Přece jste ho tam nepřilepili. 

Já u toho nebyla...to mu 2x vysvětlovala mamka, když jsem byla v práci. Předpokládám, že seděl a řval, to u nás nebylo nic vyjmečného, nemyslím, že by ho nějak držela. Udělal půlku toho, co se po něm chtělo

Jakože se nechal posadit a zůstal sedět a neodešel? Toť vzorné dítě!

 Z nočníku se špatně stoupá, když se nemá čeho chytit a ještě řve...předpokládám. Dnes se tomu směju....je mu skoro 16. 

Teda chudáček malej, zašprajcnutej v nočníku! Doufám, že se to nikdy nedozví. Naše žížaly, když nechtěly, tak se dokázaly vymrskat střelhbitě. 

Mne moja mama tvrdila, že to Musí Ísť, tak som jej povedala, nech to skúsi a po pol dni vyriekla verdikt, že "to dieťa má určite niečo s obličkami". Ako keby tam vrieskala, tak ju nenechám, ona jej proste pol dňa z toho nočníka zdrhala a mama potom utierala v dvojminútových intervaloch minimláčky. Musela som sa smiať...ale tak generácia, kde dávali dieťa na nočník v momente, keď dokázalo sedieť bez opory...

Řekla jsem si, že bych mohla zkusit synka ráno posadit na nočník, protože často počká s čůráním po spaní na okamžik, kdy mu sundám plenku :) Ještě jsem tak ovšem neučinila. Zatím si ho s tatínkem dávají na hlavu a malej se tomu děsně řehtá. Bude mu deset měsíců.

Jj, takový chytrý dítě a vy ji takhle trápíte! (Takhle=v plenách) Já prý "chodila" na nočník ještě mnohem dřív, než jsem seděla. Prostě mě nad ním dostatečně dlouho drželi. Ale ono se to zase vrací, v lehce pozměněné podobě. 

Bude sa smiať menej, až mu ho tam bude dávať s obsahom .

Ono to bezplienkovanie je našťastie postavené na niečom inom, takže ak sa to niekomu chce...

Áno, áno....tiež som bola dávaná za príklad....kým sme si nevyjasnili, žesom mala tak pravidelný rytmus, že mama presne vedela, kedy budem potrebovať. No a potom si tak nejako spomenula aj na môjho brata s plienkami do troch, ktorého tak nejako milosrdne vypustila z pamäti...keďže to považovala za vlastný "neúspech".

Můj je o měsíc starší, přesně dneska 11 měsíců. Moje mamka říkala, že já už jsem v roce na nočníku běžně seděla a pak ještě ta tvoje zmínka, že jdeš nakupovat a už mi začalo šrotovat v hlavě, abychom něco nepropásli:)

Musím taky zmínit jednu negativní zkušenost mojí kamarádky. Posazovala kluka na nočník někdy od roku a seděl tam, dokud se nevyčural. Bohužel to nepřestala dělat a tak si kluk zvykl, že se tam vysedává a čeká. Nešel, když se mu chtělo, ale když mu řekla. Tohle dělala až do 4 let a kluk měl potom strašné problémy a bez povelu se vůbec nevyprázdnil. Měl problémy i ve škole a kdoví, jestli je nemá do dnes. 

Je to asi spíš vyjimka, protože to hodně přeháněla. U naší generace to časné vysazování bylo normální a újmy nemáme .