Evaeva no mne by zabilo chodit jen tolik, kolik mi dvouletý dite dovolí, my s nima zvladli i poměrně dlouhý trasy

Potrefenáhusa no nás víc limitovalo to spaní, od 12:30 do 15:30 byl v limbu v postýlce a v zimě jseš za to ráda Šlo jen o tři měsíce vlastně, pak už jezdil na odrážedle, klidně pět kilometrů. (Pak teda zase začal postýlku preferovat mladší, tak jsme zase byly u dvouhodinových oken na venčení )A v kombinaci s krosnou už jsem si omezená nepřipadala. Já s nimi v běžné dny tolik nenachodím, takže jde jen o ty dovolené. Každopádně teď už je mladšímu pět, toho fakt už vozit nebudu.

Kristova noho, kliest

MPLee no po hřebenech to jde samozřejmě lípAle v tomhle ohledu je to fakt už v pohodě, v běžném provozu ani nehlesne, to už vůbec není na pořadu dne. Na výletě obvykle remcají oba, ale jen prvních 500m

letfenixa nějaký otužilý

Karja joie 2 & 4,5

Karja sklopenou operku zkusím, nás sportak už ale taly začíná mít dost 

MPLee

měla jsem sourozeneckej kočár silver cross a odvezla jsem na něm z obchodu matraci (200x90). Nebo jedno dítě v sedačce, druhy pak sedelo na košíku a v košíku karton vod a nákup. Prodala jsem ho, když byly mladší 3 a staršímu 5,5. Nebo i jsem měla mladší na sedačce a na košíku staly dvě pětiletý děti.

letfenixa byla jsem v lese minulou neděli, na sobě triko s dlouhým rukavem, mikinu a větrovku. Klíště jsem si našla na předloktí v úterý ráno.

Potrefenáhusa my se kočáru možná zbavíme brzy. Mimino ujde dost, tuhle byl venku s mojí mámou a ušel snad kilometr (to by nám úplně stačilo v běžné dny). Akorát se absolutně nedá řídit

Evaeva naše ujde taky dost a s tím řízením to taky není nějak zvlášť snadný 
ale já se kočáru fakt zbavovat nechci, ona zacala brutálně zdrhat třeba při nákupu, začaly se se segrou strašně hecovat, nejde ji vůbec udržet v nákupním vozíku, s ni fakt leda kocar a svázat a jezdit daleko od regálu, aby na nic nedosáhla  

Tak tento způsob využití sporťáku se u nás nikdy nekonal, se divím

Naše děti dneska zvládly 50 minut prohlídky zámku, klasické prohlídky interiéru, kde se na nic nesahá a kde byli i jiní lidi. Resp. Rostíka takové věci docela baví, ale Šárka překvapila. Záchvat negativity si střihla až posléze v kavárně, naštěstí

Úplně na mě dýchla nostalgie a musela jsem taky najít nějaké fotky čtyřnohého dítěte.

Nejčastěji jsme ale jezdili takto:

Evaeva Já teda docela dlouho používala kočár jako ochranu svých nervů, protože jako on by to syn všechno ušel, ale já bych se vztekla ze snahy přimět ho jít tam, kam je potřeba, tak rychle jak je potřeba

No, teď se mi dost často po kočáru stýská. Třeba minulej tejden jsme šli vyzvednout dceru ze školy a ta cesta nám trvala skoro půl hodiny. (Ta trasa má cca 150 m ;o)

dzizisketa No tak to je super, to mi dává naději, že se třeba taky někdy podíváme dovnitř. My chtěli tuhle na Křivoklát, ale neodvážila jsem se. Tak jsme jeli na Točník a bylo to úplně skvělý.

Potrefenáhusa to byl samozřejmě vtip, protože s těmi všemi věcmi, co tam vozím, a tím, jak musíme být pořád někde na čas (a pokaždé spěcháme), nám tentokrát kočár vydrží možná i do tří. Ale na druhou stranu se na to docela těším.

Tohle utíkání kluci nikdy nedělali, to vůbec neznám. Tak uvidíme

Tohle je teda moje první dítě, které je ochotné (dokonce nadšené) chodit, i když máme sebou kočár. A občas jde i vedle něj tím správným směrem (to je taky ten důvod, proč jsme ten kočár rušili, oni s ním neušli ani metr. Žádný svezu se, až budu unavený/bude třeba jít rychle.)

dzizisketa jsou dobrý!

Teď jsou prohlídky zázemí petřínské lanovky, něco pro mladšího. Ale má to hodinu, neodvážila jsem se.

DruI jo, některé ty děti jsou těžko směrovatelné, kluci tohle moc nedělali. Ale mladší měl dlouho na odrážedle tu vodící tyč a bez odrážedla jsme vyráželi málokdy. Od nás je to všude z kopce, takže tam to byla rychlovka, a zpátky jsme ho tlačila. Dokonce si pamatuju, že když napadl sníh, tak na kombo DS a školka během půl hodiny jsem si musela vzít sáňky

Ted jste mi pripomnely, jak dcera jeden cas rada jezdila v kosiku pod kocarem. Tehdy jsme s kocarem chodily na nakup a ja vzdycky vyskladala nakup na sedatko a dite nebylo vespod videt. Nejednou na me koukal nekdo dost prekvapene, kdyz jsem si vykracovala s kocarem, kde "sedel" treba velky balik toaletniho papiru a ja vedla monolog o tom, co bude k obedu