Potrefenáhusa zajimave. Zeptam se na to. Syn potrebuje dovysetrit druhe ucho pro SPC poradku (tehdy mel rymu a jedno neslo hodnotit) a znama mi davala termin s tim, ze zfoukneme i preventivku rovnou, ze se to hodi. Synovi bylo pet v zari. No znova nejdu! 

Evaeva No, nebo kdyby ta hlava měla trochu víc psí tvar. 

Myrtila on ani pohyb nemá vyloženě psí, když pominu, že umí dát pac nebo panáčkovat. A schody chodí po dvou. Řekla bych, že hlavní účel jeho vývoje je spíš to praktické využití než že má simulovat psa, tak vzhled tolik neřešili.

Už to sem chci napsat delší dobu, ale nebyl čas. Letos jsem šla asistovat opět do první třídy a k autistickému chlapci, z kterého měli všichni vítr. My si s paní učitelkou řekly, že to zmákneme. 

První měsíc byl šíleně náročný, chodila jsem domů psychicky vyčerpaná. Odhadnout, kdy nastane krize, kdy se vztekne, kdy bude plakat, kdy to bude v pohodě, aby si nechtěně neublížil nebo aby nechtěně neublížil někomu jinému... Ale od začátku jsem věřila, že to bude dobré, protože je to pan Úžasňák. Milé a veselé dítě.

Začátkem října jsme byli 5 dní na škole v přírodě. Vždy to kolektivu a nám pomůže, všichni fungují trochu jinak, než ve škole. Navíc asistenku v pyžamu a se spací maskou na čele, to jen tak neuvidí.

S panem Úžasňákem to změnilo mnoho k dobrému. Získala jsem tam jeho důvěru a lépe se nám pracuje. Jasně, bude to občas těžké, ale to k tomu patří. Musím říct, že pro mě je to obrovská zkušenost. Jsem ráda, že ho rodiče na školu v přírodě poslali a dali nám důvěru, že to zvládneme. 

Co je v háji, že mnoho z těch počátečních překážek by nemuselo vůbec být, kdyby se ve školce chovali jinak. Černé puntíky a sezení na hanbě tam asi bylo poměrně časté.

Lamicka to je krásný

Lamicka Ten kluk má štěstí, že tě potkal

Lamicka

A znova klobúk dole, že si takto zmenila kariéru. 

Vždy som kúpila viac kusov sofshellovych nohavíc. Teraz  L nosí veľkosť 122/128 a vyzerá to tak, že už na budúci rok už budú stačiť tak 2 kusy. Tieto všetky donosi a zdá sa mi to koniec jednej éry. 

letfenixa starší už má jenom jedny, co chodí do školy. Potřebovat je bude, předpokládám, i nadále, ale stejně jako u tepláků a legín se množství rapidně snížilo.

Chtěla bych se zeptat, jestli některá nemáte zkušenosti s pozdním motorickým vývojem.  Vnučka 9 měsiců, se sama nepřetočí ještě na břiško. A když je, málo se vzpřimuje. Nožičky zvedá málo, nehraje si s nima. Měsíc a něco už chodíme na vojtovku. Potíž je v tom, že snacha s ní měla vojtovku cvičit od 6 týdnů (byla nar v 37t), to ale nikomu neřekla. Zjistila jsem to, až bylo malé 5 měsíců z lékařské zprávy, kterou jsem skenovala pediatře. Se snachou jsem si o tom promluvila a následně domluvila vojtovku u nás na RHB. Byla tam s ní 2x a pak bez omluvy přestala chodit. To jsem se dozvěděla od známé z nemocnice. Nakonec to dopadlo tak, že s ní teď chodím i já. Malá je hodně u nás, snacha není zrovna úplně mateřsky typ, což ji nezazlívám, ptž asi geny. Její biologická matka odložila po narození 2 děti. Byly jsme i neuro, tam právě mě trochu vystrašili, že není zatím možné vyloučit a ani potvrdit DMO. Probírám to chatem GPT, hledám informace. Nejvic by mně zajímala ta osobní zkušenost. 

Lamicka to se hezky čte, má veliké štěstí, že jste se potkali. Jsi člověk na svém místě.

Just met

takovou zkušenost nemám, ale držela bych se nejakeho dobreho neurologického pracoviště, at vas bedlivě sledují. A moc držím palce. A podle mého názoru je dobre držet nejakou kontinuitu, vybrat si odborníky, kterým věříte, a chodit k nim, být důslední. Já mám takovou zkušenost z té druhé strany (z pozice snachy), ze neni dobré skákat z jednoho do druhého. Měli jsme také nejake problémy, ktere jsem řešila, ale tchánům to přišlo málo efektivní a domlouvali nam jiné rhb, logopedie, dokonce i zubaře... já dobře vím, že to mysleli dobře a chtěli to nejlepší, ale byl v tom pak někdy zmatek, různe jsme se dublovali, těkali jsme od jednoho k druhému, dítě přetažené, já z toho moc radost neměla, protože ty "svoje" odborníky jsem pustit nechtěla. U vás je patrné situace trochu jiná, ale musela jsem to napsat.

Lamicka Každýmu autistovi bych přála takhle skvělýho asistenta ❤️

Just me Upřímně myslím, že osobní zkušenost tak moc nepomůže. Souhlasím s Gatita , že je dobré dítě sledovat u někoho, komu důvěřuješ. Já třeba trochu zazlívám pediatričce, že všechny problémy dítěte od miminka bagatelizovala. Všechnu péči jsme nakonec dostali, ale musela jsem se vším prokousávat sama a hledat odborníky, vůbec to nemělo koncepci. Opožděný psychomotorický vývoj měl, a mně třeba dost zklamalo, že rehabilitační lékařka, které jsem věřila celému stavu spíš uškodila. Jednu radu z osobní zkušenosti ale mám - osobně už bych nešla k fyzioterapeutovi, který děti řeší jen s pomocí Vojtovy metody. Někdy to vhodné není, syn byl úplně zářný příklad, kdy to spíš uškodilo (abych byla fér, spousta odborníků to vyvrací, ale věřím lékaři, který to tvrdí a viděla jsem, jak syn rozkvetl, když jsem ho tím přestala trápit a dostalo se mu jiné péče). S druhým dítětem už jsem šla jinam, a tam mi potvrdili moji domněnku, že pro něj to opravdu nebylo dobré řešení. Dala bych na neurologii, tam budou vnučku hlídat a ví možnosti, co je možné dál. Po té diagnostice PAS se mi paradoxně ulevilo, i proto, že se mi konečně dostalo pochopení odborníka a ta specializovaná péče konečně začala mít nějaký koncept. Například chci aspoň konzultaci s dětským psychologem, ale nechám si poradit kontakt od psychiatričky (ta dělala tu diagnostiku).

Len to je zajímavé s tou Vojtovkou. Můžeš to rozvést? Já cvičila se všemi, miminu to určitě pomohlo, kluci už byli moc velký, bych řekla. Já jsem taky "produkt" Vojtovky. (Tím nechci rozporovat tvoji zkušenost).

Just me není to lehká situace. Já bych k tomu měla jen, že vojtovka se musí hlavně cvičit několikrát denně, jinak nemá ten efekt. Držím palce, ať je vnučka v pořádku.

Just me radu ani zkušenost nemám, ale držím palce, at vnučce najdeš tu správnou pomoc a ta ma brzo výsledky. Musí to být pro tebe velmi stresující situace, kdyz se snažíš pomoci vnučce a ještě k tomu přivést snachu snachu. Ještěže bydlí blízko a můžeš "hasit".

Evaeva Nechci, aby to znělo, že vojtovka je špatná, to vůbec. Například u dětí s DMO myslím ani žádná jiná metoda není. U mýho dítěte se setkaly mnohočetný blokády páteře (to už samo o sobě u dětí dřív spousta lidí vyvracelo, že to děti nemají) a velmi silná dráždivost nervovýho systému. Když to rozvedu, u syna to například znamenalo, že mu vojtovka sice opticky vyřešila predilekci - nestáčel se už k jedný straně, ale v jeho případě to nebylo vyřešení problému, ale svalová kompenzace. To, že měl krční obratle kdesi hluboko v hrudníku, že byl už jako mimino spánkově deprivovanej, kojení byla katastrofa, extrémní přecitlivělost na slunce, zvuky, dotyk apod. vlastně nikoho nezajímalo. Neměla jsem sice v okolí žádný malý děti, ale bylo očividný, že to není zdravý dítě. Sehnala jsem doktora, co mu ty blokády odstranil a hle, dítěti se objevil krk, a jako mávnutím proutku se přestal dávit a odtahovat u kojení. Stejně tak se poprvé konečně vyspal. Spousta specialit mu zůstala (dodneška, ale to je součást diagnózy), ale je to úplně jiný. Jsem přesvědčená, že kdyby se ty blokády nevyřešily, jeho problémy by byly stokrát horší. Myslím, že hodně lidí ty blokády má, ale zdaleka ne u všech to nadělá takovou paseku. Např. dcera je měla taky dost a je to veselý, relativně ok spící dítě i v době, kdy to neměla vyřešené. 

Len ty blokády řeší osteopatie. Byli jste u někoho, kdo ji provozuje? Znám okolo (v DE) hodně moc dětí, které vzali rodiče jako mimina k osteopatovi. Dokonce jedna moje kamarádka, vystudovaná gynekoložka, si na základě toho, jak to pomohlo její dceři v novorozeneckém věku, osteopatii 3 roky kombinované studovala a ted ji provozuje. 
Já dodnes lituju, že mě v poporodním stresu nenapadlo jít se synem, protože porod byl hodně dlouhý, i když nakonec vylezl sám a v pohodě. Zpětně myslím, že byl taky nějaký skříplý, protože byl jako mimino hodně moc ubrečený. S dcerou jsem šla hned, chtěla jsem řešit něco jiného, chytala jsem se každého stébla. Na tu věc to nepomohlo, ani nemohlo, ale predilekce byla po dvou sezeních pryč. 

Tabea Byli, ale v Česku to bohužel vůbec není běžný, vím, že v Německu je osteopatů dost. Lidí, co takhle pracuje s dětma je tu jak šafránu. V ČR se hodně prosazuje osteodynamika, ale to není lékařská metoda a pomůže obvykle jen lehčím problémům. Synovi nepomohla vůbec. 

Len ano, ty blokády se moc neřeší. Neřešil to vlastně žádný fyzioterapeut, který kluky "řešil". I ta ubrečená mimina se berou jako norma. Díky za odpověď, je to zajímavá a komplexní problematika