Malenge ja si myslím, že jich zas není až tolik, kolik je těch žen. On jeden úchyl v parku nebo autobusu vyděsí spoustu žen, obzvlášť, když se nad tím mávne rukou a dělá to delší dobu.
Jinak dnes je třeba volat policii hned a poučit i starší děti. naši měšťáci tam okamžitě posílají hlídku na houkačkách. Většinou to nestihnou, ale ten odrazovací efekt se dostaví i tak.
continuity tyhle propočty jsou mi jasné, že jeden výkonný honič v parku třeba může za den potkat x žen. A jestli svého koníčka provozuje často a rád 
když si vezmu, že žen se s něčím, čímkoli setkalo za svůj život třeba 80-90%, tak kolik je těch chlapů, co něco zkusí. Od smatrani v MHD až po násilnou trestnou činnost.
Turduspilaris tak to je hodně šílený, hnus!
Já mám asi velké štěstí, ale naštěstí si nic takového nevybavuju. Ale ty vaše příběhy jsou šílené.
Jako já fakt nechápu, co ty chlapy k tomu vede, třeba ten hnusák od Turduspilaris? Přece nečeká, že se ti podlomí kolena? Chápu, že někdo si užívá ten moment převahy, ale asi to není většina?
Pro mě nejhorší (a dodnes nejděsivější) je ten týpek v telefonu. Ale když tu mluvíte o těch exhibicionistech, tak s tím mám zase jednu vtipnou historku, on číhával pravidelně na jednom místě v parku, kudy jsme chodily na gympl. Bylo to v zatáčce a vyskakoval ze křoví. Jednou jsme šly ze školy, proti nám taková paní v letech, typická utahaná matka od rodiny, v ruce dvě tašky s nákupem....a on na ni vyskočil. A ona tak vyčerpaně pomalu položila ty tašky na zem, spráskla ruce a takovým tragickým hlasem pronesla "no tys mi tady ještě chyběl". Mohly jsme se s holkama potrhat smíchy, skoro líto mi ho bylo...
Garfie tu historku si pamatuji!
Garfie taky si tu historku pamatuju, ale nebrání mi to brečet tu smíchy, když si to představuju 
Dnes jsem mluvila s jednou psychiatričkou - pro celý obor je to strašná rána. Ps.komora už se vyjádřila, potřebují, aby Policie jednala co nejrychleji, aby ho mohli co nejdříve vyloučit.
Ten paradox, že to je člověk, který se téhle problematice věnoval a hodně mediálně realizoval, prý ve skutečnosti vůbec není paradoxem, naopak je to častý jev.
Jinak, kdybyste někdo sháněl lékařku a terapeutku, myslím, že tuhle můžu doporučit, kdyžtak sz.
continuity zelene.oko No že jo! To bylo strašně vtipný a od té doby se těch exhibicionistů nijak nebojím. :-)
Sweet Potato Má pravdu, to si dovedu představit. Je to strašná diskreditace.
Do statistiky mam nekolik exhibicionistu a honicu, ale nenechalo to na me nasledky. A takove to pokrikovani si pamatuju jako snad jeste ani ne teenagerka, kdyz jsme chodily kolem kasaren na kluziste. Ale od tech vojacku to nebylo slizky, takovy ucha to byly, jeden slovak me uplne dojal, volal na me, ze mam krasne vrkoce..
Garfie Mě je těhle odhalovačů vlastně taky celkem líto. Měli jsem jednoho v Modřanech na cyklostezce, stál v povzdálí za keřem. S holkama (myslím tím dospělé ženy okolo 40) z loděnice jsme ho začaly zdravit 
Garfie příjemné mi to nikdy není, ale zrovna u těch z parku jsem se schopna přesvědčit, že mi je jich i líto. Jednou jsme potkali podobného typa na procházce s mužem, ještě na místě, kde se vyskytovalo hodně lidí (já si ho navíc ani nevšimla!) a ten měl z toho hroznou srandu, jaký je to ubožák, že se mu jinak asi nepostaví. tak se to snažím tak brát.
Když jsem ho potkala tady v lesíku, fakt mi to neudělalo dobře, hlavně představa, že by tam potkal dítě. Hned za rohem jsem volala policii a děti upozornila. Podle mě je o tom potřeba hodně mluvit, pořád je na to upozorňovat, že to je špatně a mají to hlavně říct, aby se s tím dalo něco dělat.
Teď měla Lucie Hrdá, právnička, co se věnuje obětem sexualizovaneho a domáceho násilí, rozhovor a řekla, že ať si všichni zvyknou, že se o tom hodně mluví a mluvit bude, protože je to problém, který je tak rozšířený a závažný, že si tuto míru komunikace zasluhuje.
andulka01 Tak já myslím, že ono je to kolikrát stojí velké úsilí! :-) Mně vlastně moc nevadí (nebo spíš nerozhodí, to je lepší výraz) takové to běžné pokřikování, nebo nějaké návrhy nebo tak. Pomyslím si něco o idiotech a jedeme dál. Ale když je v tom zneužití moci, jako když jde o malé holky (jako to bylo v mém případě) nebo ty pacientky a podobně, tak to se neznám!
continuity 
Ano, v zásadě mi nevadí, ale nechtě bych, aby ho potkávala moje dcera.
Já myslím, že největší následky nechá zneužití tam, kde jde nejen o fyzické/sexuální napadení, ale právě o to zneužití důvěry v asymetrickém vztahu - zneužitý je nějak odkázaný na zneužívajícího, svěřený mu do péče. Hodně na mě zapůsobil tenhle příběh, asi nejvíc to, jak moc a zásadně to dotyčnou ovlivnilo (a to ještě nešlo o úplně nejhorší scénář - dítě může být ještě mladší, může se to dít opakovaně, v prostředí, odkud se nedá odejít, a třeba i za tichého souhlasu typicky matky, která nechce přijít o partnera; tohle už je definice naprostého pekla). Taky je neuvěřitelné a svým způsobem úžasné, jak moc se takové zranění chce dostat na světlo a rozřešit, jak silné kořínky má i to zdravé v nás (říkám si, aby z toho na mě nešla úzkost).
Měla jsem štěstí, že se na mé výchově podílel i děda. Už jako malou holku mě učil bránit se, prát, nebát se uhodit dospělého a kde jsou na lidském těle citlivá místa. Byl prvorepublikový důstojník letectva, který tehdy ve volném čase vedl cvičení paní a dívek. Součástí toho měl i výcvik k sebeobraně. Musím říct, že se mi to několikrát v životě dost hodilo. Pár nepříjemných zážitků mám, ale naštěstí mě to nijak nepoznamenalo. Asi nejvíc nepříjemný bylo obtěžování lékařem gynekologem. Bylo mi lehce přes dvacet a na doporučení známého jsem šla na vyšetření a konzultaci. Už od pohledu mi byl ten člověk odporný. Pak začal mít blbý kecy a jal se vyšetřovat. Byla jsem mladá, drzá, nebojácná. Dostal docela brutální kopanec do obličeje a spršku nadávek. Okamžitě jsem odešla a hned jsem letěla si stěžovat tomu známému, co ho doporučil. Ten se mi hrozně omlouval, že netušil atd.atd. Štěstí bylo, že ten náš známý byl zároveň jeho nadřízený. No a zjistilo se, že jsem nebyla jediná a po "dohodě" pak musel odejít. A autoškola. To je snad klasika. Ale tomu jsem se akorát zasmála. Bylo mi 18 a učil mě náš rodiný známý a jinak fakt skvělý učitel. A hned na první hodině prý, co kdybych tě teď vzal kolem ramen a políbil. A já na to, dala bych ti přes hubu. Oba jsme se zasmáli a už jsem měla pokoj.
crazydaisy jj, nekdy je odpalovat pomůže
Ja jsem zmenila gynekologa, kdyz zacal ordinovat bez sestry. Nic se teda nedelo, jen byl takovej divnej typ a bylo mi neprijemny byt tam s nim sama. Tak jsem si nasla doktorku, se sestrou.
Zkusenost mam se šmátralem z autobusu, byla jsem mlada a pitoma a nicim ho neflakla, dneska bych reagovala jinak.
crazydaisy gynekolog 
to už fakt neeeee!
