Do jazykové statistiky: U nás doma dvě varianty - "jak mrtvýmu zimník" a "jak mrtvýmu šála".
A "směje se, jak když jede hrbatej po roletě (a brzdí desetníkem)".
Pokud jde o kombiné, nosily maminka i obě babičky.
A učitelku vrhačku jsme měli jako třídní ve třetí a čtvré třídě. Jako první varování metala křídu, jako důraznější upozornění letěl svazek klíčů (bylo jich tam asi deset, takže to mělo jistou průraznost, ale paní učitelka byla zručná a nemířila přímo na nás, ale těsně před nás na lavici). Horší tedy bylo, že jak už to byla starší paní a stav jejího chrupu byl dost tristní, tak když něco vyprávěla na úrovni prvních lavic, zvlášť když to bylo nějak emočně zabarvené, nešťastníci ve druhé a ve třetí lavici aby si vzali deštník. Jo a nosila pracovní plášť (a ani v civilu se neoblíkala nic moc). Ale byla fajn, dobře naučila, a přes občasné rozčilování nás měla očividně ráda (a měla tajnou slabost pro největší sígry) - a my jsme měli rádi ji.




