Jak jsem tu psala, celou dobu se docela držím, bo situace pro mne osobně není o moc horší než před covidem.
Ale dneska v noci jsem nemohla spát, cítím úzkost vyšší než obvykle, včerejší zmatek s vyjádřením jednoho a popřením druhým, pak ta unavená tiskovka byla snad depresivnější, než kdyby tam ten šašek zuřivě gestikuloval jako vždycky, i tyhle v podstatě možná marginality s lahvičkami, stříkačkami, 5 dávek nebo 6....
Prostě mám pocit, že tam už nikdo neví, co má dělat, všichni nějak improvizují, na tom MZCR musí být takový chaos, že si to asi nedovedeme představit, připadá mi, že nás banda amatérů vede do záhuby...
Navíc mi v prosinci zrušily 2 kontroly na specializovaných zařízeních a teď mi nechtějí dát zatím termín, až jak se situace vyvine, zhoršují se mi dlouhodobé neurologické potíže, přímo úměrně stresu, nějak mi dochází šťáva.
A taky, nemám naprosto představu, jak by se to teď všechno dalo řešit, kdo by tu bandu měl nahradit, jestli takový "spasitel" vůbec existuje.
A jak mám načtený ty postapo, tak úplně vidím, jak z těch ministerstev pod rouškou tmy mizí všichni, od vrchnosti až po posledního úředníčka, zachraň se kdo můžeš, jak se budou v nemocnicích barikádovat před davem rozzuřeného lidu, co skanduje "My chceme vakcínu", jak se to potom může zvrhnout v občanské nepokoje, násilí, extrémismus a je mi z toho všeho blbě.
Asi bych si měla naordinovat čokoládu s oříškama a kafe z toho novýho kávovaru a vypnout dneska už ty internety.