Pinot Noir jsme na tom doma stejně. Krom 3 týdnů volna po Čechách v létě a dvou prodloužených víkendů u švagrové na "chalupě" s bazénem, kde jsme byli sami, jsme prostě jen doma. Prakticky jsem přestala chodit nakupovat, kontakty mám jen v práci, s rodiči minimální (to mi, ehmmm, spíš jen prospělo) a s jednou kamarádkou a jejími dětmi - z největší části venku. Když už musím do zásilkovny a potkám např matky dětí ze školky, slyším jen kdo to kdy měl a jak. Velká nechodí do školky, protože naštěstí může být doma, a tak můžou s malou i k prarodičům, když na ně mají občas náladu. Žijeme takhle s přestávkou přes léto de facto od jara. A přesně jak píšeš- hledím na ten zbytek národa, jak dovolenkuje, lyžuje atd. A s tím, jak už budem mít tenhle režim brzy rok, tak už ani nemůžu vidět zprávy, tiskovky vlády a vyjádření od Babiše po Blatnýho všech. Prostě nemůžu. Chápu frustraci lidí, který tenhle pos*ný nefunkční stát bez jakékoliv vize nechal v existenční krizi, protože to je opravdu k nevydržení, ale nemůžu v diskuzi číst příspěvky "mně už je jedno, kolik zemře lidí, lidi stejně umíraj, já chci žít". Včera u mně byla na kontrole mladá maminka po šestinedělí, ptala jsem se - jako vždycky- jak se mají doma, jak fungujou s miminkem, jak si to užívají, a ona se rozplakala, že když byla ještě v porodnici, odvezli její maminku do špitálu s covidem a poté, co přišla s miminkem domů, ta maminka zemřela. Ve 48 letech.