nika ja hlavne nechapu kde tyto nazory, proti kterym se vymezujes, nebo kteryma se trapis, vubec beres. ja nic takoveho nevnimam ani neresim, jde to mimo me, jestli to rikaji v televizi? nebo nevim.. bud se nedivej/nectinebo tu pomoc, protoze toto mi neprijde v poradku

 Spíš jsem to myslela tak, že, i když jsem přirozené na tchajwanu nebyla, že si tam asi nepotrasaji rukou, neceluji se na tváře, nemívají tancovačky,  bečky a grilovacky, třeba i ty plesy a taneční a maturitní plesy a  nechodí asi na jedno do hospody a tak..takove věci tady děláme my  a to s rouskama nebudeme umět.a já už se s tím i pomalu smiřuju, že takový styl života nadlouho konci, za války to asi bylo horší, tak co si stěžujeme.

nika Mám kamarádku z Tchajwanu a je to ten nejkontaktnější člověk, co znám. Fakt není dobré zobecňovat.

A podle toho, co tu píšete, byste vážně měla nad nějakou terapií přemýšlet. To není ostuda. Takhle se hodně trápíte a třeba to ani není nutné.

nolita tak jestli to tam znáte.urcite jsou disciplinovanější než my Češi. můj starší syn už od jara tvrdí, že nosit neustále roušku jako Japonci je v pořádku a máme si vzít příklad.nam ceschum se to nelíbí, a vám tady taky ne, pokud čtu, tak asi mentalita bude trochu jiná nebo ne... Takže to budem brát ,že je to normálka, abychom nebyli sobečtí Češi

​tak co by podle tebe bylo spravne? Zavadet opatreni v jednotlivych zemich na zaklade mentality jejich obyvatel? Disciplinovani asiate budou v rousce i spat,  zatimco my jako ufnukanej narod nebudem muset nic? 

DruI omlouvám se, že jsem zobecnila, bylo to  neumyslne, u nás v Čechách je mnoho extrovertů a také mnoho introvertů, kteří kontaktní nejsou. Díky za poučení. Fakt je ten , že v mnohých asijských zemích jsou roušky zcela běžné, viděla jsem to v televizi a četla v novinách a na internetu. A my si také zvykneme, přece nejsme horší než disciplinovaní  tchajwanci, akorát musíme jako správní cesi zaremcat.uz se fakt směju.

PS. Stejně budeme ty roušky nosit, jak nám přikážou , protože platit flastr fakt nikdo nechce.ja se pokusím nosit ji pokud možno nenápadně pod nosem, protože mě z ní bolí hlava.takovym se říká frnakovnici a jsou pry ještě horší než bezrouskari./smajlík/ sice bych byla ráda super správná a ohleduplna a zachovala se všem, ovšem taky sebou nechci nekde na ulici slahnout.

nika Ono by nám obecně fakt neuškodilo občas toho remcání a posmívání ubrat. Byly jsme minulý týden se známou, která má regulérní koronafobii, takže všechno desinfikuje a nosí roušku pořád. A teda dost nemile mě překvapilo, kolik lidí mělo potřebu nevyžádaně jí sdělit, že roušky jsou na prd a že je hloupá, že ji nosí. Já bych klidně nosila roušku dobrovolně, mám to štěstí, že mě to nijak nevadí, ale přiznávám, že ty kecy okolí bych nedala.

DruI I mně ty řeči vadí. Prostě to tak je. není to výmysl jen u nás, teď se sousedé vrátili z Francie a tam se roušky nosí mnohem víc. Taky nevím , co si o tom viru myslet- rýmička nebo zabiják, já tedy jsem ještě zastánce konspiračních teorií- uměle vytvořený.

DruI hm, tak tohle můj styl není.at každý dělá, jak uzna.dost lidi v Brně už roušku nosí, je to jejich rozhodnutí. Nikomu bych do toho nekecala.

DruI ty jo, nikdy by mě nenapadlo někomu říkat něco ohledně roušky, já to beru tak, že ti lidi mají zdravotní komplikace a je to jejich rozhodnutí. To je strašný buranství. 

Vždycky si říkám, že mají nějaký důvod.treba se necítí dobře. taky bych si ji vzala.

Když jsme byli v Chorvatsku, tak jsme drželi distanc, normálně si podáváme ruku , i se obejmeme, letos jsme se pouze pozdravili loktem, někteří nám podali i ruku.ale bylo vidět, že by se i oni rádi pozdravili srdečně, jak jsme byli roky zvyklí , proto mě tak napadlo to srovnání, že chceš a nemůzes.., že tam ten temperament je možná jinej, nějaká redaktorka z reflexu má dům v Řecku a když tam hned jak mohla , jela, Řekové ji olibali korona nekorona, to je těžké, roušky a distanc jako pro nás normální život.

Já nevím, korona už nějak zmizela z mýho zornýho pole. Mám pocit naprosto normálního života. Na roušku v MHD jsem si zvykla, nevadí mi. Desinfekci neřeším. Teď ve Francii mě překvapilo, že se rouška musí do všech vnitřních prostor, no co, tak jsme prostě vybalili roušky. Co bude a nebude neřeším, desetkrát se to do konce roku změní a já to neovlivním, proč si budu plácat játra. 

Že by velké koncerty nebyly už nikdy se nebojím. Možná nějaký čas, ale na nikdy nevěřím.

Pinot Noir Neboj, přijdou i časy, kdy budeš mít problém z nich kšiltovku servat, viz. moje dcera, zvlášť když u babičky na prázdninách ji může mít i při obědě uvnitř a myslím, že snad i v posteli nebo co....

Btw kamarádka žije ve Francii a tady to bylo teprve drsné při lockdownu. Ven mohl jen jeden z domácnosti, ze závažných důvodů, max 10 km od domu a s vyplněným formulářem, všude byly kontroly, které to ověřovaly. Z toho by tady některý asi kleplo. No a taky to přežili. 

MP Meri . 

MP Meri Me dycky napada, jak se to kontroluje, ja i muz roky bydlime jinde nez mame trvale bydliste . Navic oba mame praci, kde u me nelze HO a u manzela skoro taky ne a jeho prace je 30 km od domu cca. No jsem rada, ze to u nas bylo docela rozumne.

Navíc mě depta , že jsem sobecká vůči starým lidem, když nechcu roušku nafurt. Jsem vztahovačna a dost si to beru.navic to věčný, jak všichni ostatní jsou pohodě, jen my Češi proti všemu rozmazlene remcame.nemyslim, že bych kvůli tomu potřebovala léčbu.

​Proč si myslíte, že jste sobecká vůči starým lidem když nechcete roušku nafurt? To vám někdo takhle řekl? Jestli ano, tak to si vůbec takový názor nepřipouštějte k tělu.

Já mám v rodině velmi starého člověka a snažím se chovat co možná nejohleduplněji, v jeho přítomnosti nosím roušku, pořádně si umývám ruce včetně dezinfekce, nikdy bych za ním nešla pokud bych si byla vědomá nějakého rizikového kontaktu nebo byla sama nemocná, ale to se netýká jenom covidu, ale jakéhokoliv respiračního onemocnění (obecně vůbec jakéhokoliv infekčního onemocnění).  A mezitím žiju tak normálně jak to jen jde a jsem odpůrce plošného zavádění roušek když to nemá ani hlavu ani patu.  Nemyslím si, že by na mém přístupu bylo něco sobeckého.

Jos V Itálii to bylo tak, že jsi musela do těch "propouštěcích" papíru (vyplňovaly se pokaždé, když jsi šla ven) napsat odkud a kam jdeš. Nemusela jsi být pochopitelně v místě trvalého bydliště, ale prostě tam musely být dvě adresy (nepříliš daleko) a ty v případě kontroly někde mezi nimi. Pokud jsi musela pravidelně dojíždět do vzdálenější práce, musela jsi mít u sebe ještě navíc potvrzení zaměstnavatele. 

Jos Pro práci byla samozřejmě výjimka. S trvalým pobytem nevím, vím, ze říkala, ze se předkládal formulář plus obcanka.

Jos Co vím, tak v té Francii to bylo spíš namátkové nebo třeba když v obchodě potkali dvojici tak to bylo podezřelé a ověřovali jestli nejsou příbuzní. Ono to v té Francii bylo s vývojem pandemie drsnější než u nás, v dubnu byly myslím přeplněné nemocnice v některých jižních a východních regionech a dokonce se organizovala doprava vlaky TGV a vojenskými vrtulníky do severních regionů, kde byly místa pro nemocné takže i to mělo myslím vliv na jejich disciplínu, u nás takto dramatické situace naštěstí nebyly.