Černá kočka no jasně, tak to bylo míněný. Já nejsem vystreslá z kovidu, to nějak dopadne, ale nepobírám už všechny ty doporučení a pravidla, chci být zodpovědná a neohrozit, ale jak už je bordel úplně ve všem, tak nevím, co je vlastně správně.
A už si z toho nezbývá než dělat srandu. Už mám snad jen pár zásad, jako mejt si ruce po příchodu domů, ale to jsem dělala vždycky, tátovi se snažím neprskat na jídlo, kdybych náhodou toho hajzla měla, a beru si roušku kam mi přikážou.
Ale po gesichtu si hrabu pořád, levý oko mi furt cuká a slzí, to si utírám rukou venku běžně, občas něco zhltnu na refíži, než mi jede tramvaj, páč na mne jde slabo, tuhle jsem se přistihla, že si v práci nechutně okusuju zatržený nehet, aniž jsem si ruku předtím umyla... no prostě člověk nemůže být pořád ve střehu, a taky to už trvá dlouho, pozornost otupí.
Takže to nechávám na vyšší moci a já už budu dávat bacha jen na takový ty přízemní věci, abych třeba nevlítla pod auto, nešla na červenou, zamkla, vypnula plyn, nezapomněla si vzít spoďáry a tak. I to mi už dává zabrat. 
