Na podzim roku 1995 se mi narodil kluk.
Žila jsem tenkrát v malém městečku, ne v Praze, jako teď. A ten rok si pamatuju moc dobře, vždyť to bylo pro mne důležitý období. A nepamatuju si, že by někdo z rodiny, blízkého okolí i náhodných známých tu chřipku měl. S kočárkem jsem trajdala venku bez jakýchkoliv omezení, všechna vyšetření, u pediatra i na neurologiích až do jara bez problémů, žádné omezení, žádné roušky. K našim, v té době již taky seniorům, jsme jezdívali bez obav, nedodržovali jsme žádná hygienická opatření, ani oni nebyli nemocní.
Prostě si vůbec v tom období přelomu 1995/1996 žádnou chřipku nevybavuju, možná tenkrát u dcery nějaký zimní kašlík. A dávala bych si asi s miminem sakra pozor, kdybych měla pocit ohrožení, už proto, kdo by se mi o něj v případě nemoci postaral. A ani si nepamatuju, že by starší dcera měla zavřenou školu, to bych se z ní v tý době zbláznila a to nenastalo 
Tím nechci tu chřipku popírat, ale asi byla i nějak místně podmíněná, nebyla třeba celoplošná, jako je teď covid.
Teď to je teda ovlivněno i tou Prahou, ale pozitivních případů znám víc, než bych chtěla, lítá to zleva zprava, i ta paní od nás z domu, jak jsem psala, po 4 týdnech v nemocnici minulý týden zemřela. Ta nakažlivost je prostě mnohem horší a počet těžkých průběhů procentuálně taky. Není to fakt chřipka.