Do prdele práce už. Dítě má od 23. celkem silnou rýmu, chrchlá a kašle. Jinak je v pohodě, lehce protivnej, ale nic tragickýho. Dneska jsme měli mít Vánoce u sambovo rodiny, asi deset lidí od malých dětí až po téměř devadesátiletého dědečka. Zázračný uzdravení nenastalo, takže jsem dnes ráno vyhlásila, že teda považuju za nejvhodnější naši účast zrušit. Sambovi jsem nabídla, že může jet sám, pokud chce. No, zhádali jsme se jako prase samozřejmě, byla jsem nařčena z toho, že se naschvál vyhýbám akci s jeho rodinou, dramatizuju to, hodí se mi to do krámu a vůbec. Tak určitě, skáču radostí, že můžu po 358. v tomhle roce sedět s dítětem celej den doma, myslet na to, jak celá rodinná sešlost si nacpává pupky a áchá pod stromečkem, děcka si společně vesele hrajou a trhaj papír z dárků, který jsem jim koupila a zabalila a ani se nemůžu pokochat tím, jakou z toho mají radost. Já místo toho stokrát za hodinu utírám nos, dojídám zbytky ze včera a myslím na to, že je to už třetí "stromeček", o který jsem letos přišla.
Malichernost samozřejmě, mohlo by bejt o moc hůř a možná i bude, nemám si na co stěžovat. Muž se nakonec omluvil, ale ta pachuť křivého obvinění a hádky už zůstala. Fakt ať už tenhle rok táhne do řitě, a rychle.
