Garfie letfenixa
já se předem omlouvám za případně nevhodnou formulaci, protože prostě nevím, jak to nějak vhodně napsat a nedotknout se, protože to rozhodně nemám v úmyslu.
předesílám, že situaci chápu, sama velmi nemocné rodiče mám, a navíc řešíme situaci, kdy sami máme zaměstnance, kteří jsou riziková skupina, a teď do práce nechodí. a musíme brát v potaz všechny tyto situace.
právě proto je ale nutné neschovávat se před otázkou, co dál? protože situace bude stejná i v září. a nejspíš i na konci tohoto roku. a v tom nejhorším scénáři prostě nafurt.
já netuším, jak to chtějí řešit kolegové, jestli budou na nemocenské rok a doufat, že se to nějak vyřeší samo, nebo si najdou jinou, bezpečnější práci. nebo přijdou do práce - a co pak, já nechci, aby mi přišli jejich vnuci vyčítat, že babička umřela, protože chodila do práce. sami jsme jim doporučili, aby raději nechodili, i když oni sami chtěli. prostě pro klid duše a pro jistotu. ale budeme muset řešit, co si dál počít, protože buď za ně budeme potřebovat náhradu, nebo budeme potřebovat je. a potřeba toho rozhodnutí je týden za týdnem palčivější.
každý člověk v takovéto situaci by asi měl přemýšlet, co udělá v delším výhledu, protože konec je v nedohlednu. i kdyby se to rozhodnutí odložilo na září, myslím, že to na 99% nic nevyřeší.
ještě jednou se omlouvám, pokud se taková úvaha někoho dotkne. asi desetkrát jsem to upravila, ale líp to napsat už neumím. a myslím, že diskutovat by se o tom mělo, protože to je nepochybně situace velkého množství lidí.