Ráno poté jsme zamířili do Karuizawy, kam jsem se vždycky chtěla podívat, ale nakonec z tama nemám jedinou fotku, asi tam nebylo nic zajímavého. 
Je to takové uxusní lyžařské středisko, něco jako japonský Špindl. :-) Jsou tam nádherné vilkové čtvrti, které se bohužel nedají nafotit, silnice vede lesem a vidíte jen malé odbočky k obrovským vilám, ukrytým kompletně v zeleni. Ale kdybychom podle mapy neviděli, že jsme téměř v centru města, ani si nevšimneme, že tam někdo bydlí! Karuizawa má pověst luxusního letoviska a co se zimy týká, nejlepší je, že jedna z lyžařských sjezdovek je hned u nádraží, takže sem můžete zajet z Tokya na otočku.
Každopádně nejzajímavější zážitek jsme měli po cestě a to prakticky náhodou, stejně jako tu krásnou svatyni Haruna ve skalách, jsem obejvila na mapě vodopád se slovy "hele, tady je nějaký vodopád, není to dalko, pojeďme se tam podívat..." jsme tam zamířili a co jsme viděli, z toho nám spadla brada.
Shiraito vodopád je jen tři metry vysoký, zato téměř 80 metrů široký!! A nejlepší je, že to vlastně není vodopád v pravém slova smyslu, ale pramen řeky Yukawa, ve skutečnosti stovky pramenů, které začínají na téměř stejném místě a slévají se do jediné řeky. Magické místo.
A řeka Yukawa....
), ale včera jsem vyfotila mandarinky u dětí ve škole! Je nějaký dobrý rok, všechny stromy jsou obsypané, včetně našeho citrusovníku! 
