Tabea Já jsem tam za dne asi nikdy nebyla! 
Dneska je ten slavný nejkrásnější úplněk roku, takže jsem trochu zklamaná, že naše Tea ceremony sensei to úplně přešla. Naštěstí to napravila kamarádka, které jsem byla pomáhat se stěhováním a pohostila mě králíčkem!
Garfie bambusove Vanoce :) a kralicek roztomilej!
Kokoska Přesně, úplně vánoční atmosféra!
Včera jsem jela zase na italskou notu, sushi s mozzarellou a prosciuttem, kam ten svět spěje!
A pořád si tady slavíme Tsukimi, dnes jsem ulovila další králíčky na procházce v místní vilce. :-)
A taky tam měli krásnou kaligrafii!
Je tu další období, Kanro, chladná rosa. První mikrosezona je Kógan kitaru, přílet divokých hus....je to období, kdy se stěhovavé husy vrací ze severu, je to první známka opravdového chladného podzimu. Dříve prý létaly husy po celém japonsku, dnes ale přilétají jen do některých chladnějších oblastí (třeba prefektura Miyagi, kde jsem žila dřív), ale název zůstává. Husy byly v japonské historii vždy důležité a často určovaly právě změnu období. Daly jméno různým jevům, například vítr, který fouká v době migrace hus, po nich má jméno, stejně jako některé rostliny. V minulosti byly velmi hojné a objevovaly se dokonce na poštovních známkách v období Meiji, ale kvůli nadměrnému lovu jsou dnes chráněné a je zakázáno je lovit.
Nastává také období podzimních dešťů, několikadenní déšť se nazývá Akishimeri, podzimní vlhkost. Podzim je v Japonsku také obdobím nejrůznějších sportovních dnů, jednak pominula letní vedra a jednak je 2. říjnové pondělí státní svátek Den zdraví a sportu. K tomu se váže zajímavá historie. 10: října 1964 se konal zahajovací ceremoniál Olympijských her v Tokyu. Šlo o velkou událost, protože to byla první Olympiáda v celé Asii. Den byl vybrán cíleně díky vysoké pravděpodobnosti jasné oblohy. Ovšem ve skutečnosti se v roce 64 blížil k Tokyu tajfun, den před zahájením hustě pršelo, ale přesto-10. října byla jasná a modrá obloha. Na památku této oblasti byl 10. říjen vyhlášený Dnem zdraví a sportu, v roce 2020 (kdy vláda ustanovila tzv. Happy Mondays) posunutý na druhé říjnové pondělí.
Pochopitelně je také sezóna nejrůznějších podzimních plodin, hub, kaštanů a restaurace se předhání v sezónních nabídkách.
Sezónní rybou je shishamo, která se jí celá, včetně kostí, takže se považuje za dobrý zdroj vápníku. Jde o dost vzácnou rybu, která se vyskytuje pouze na pobřeží jižního Hokkaida a navíc jejich počet každý rok klesá. Pojí se s ní také legenda národa Anuitů (původní obyvatelé Hokkaida) o Ainu, který měl potíže s lovem lososa, proto se pomodlil k bohům a z vrbového proutí spadly listy, které se proměnily v sishamo.
Garfie ty to tak hezky popisujes! Jen teda - ta prvni olympiada byla v roce 64, o kousek vys jsi napsala 58.
Kokoska Máš pravdu!! Děkuju, opravím to. :-)
A protože tady máme návštěvu, zase jsem jednou vyrazila do civilizace.
Hlavní nádraží
Zajímavá svatyně v kancelářské budově
Kontroverzní svatyně Yasukuni
Jde o velmi kontroverzní místo, spíše než svatyně je často vnímaná jako nacionalistický památník a každá oficiální návštěva vyvolá velké protesty, hlavně ze strany Korei a Číny. Svatyně totiž uctívá duchy vojáků, padlých za císaře, což pochopitelně není problém, problém je, že na jejich seznamu figuruje 14 válečných zločinců první třídy.
Svatyně je často vnímaná jako symbol japonské nacionalistické a imperiální historie a zdejší muzeum podává historii poněkud jednostranně.
Také hlavní správce je admirál ve výslužbě, dost drsný chlapík a velký nacionalista, který dost bagatelizuje japonskou historii. Jo a má vtipnou vizitku.
Měli jsme štěstí na krásné světlo a taky na Fuji 
Bylo to poprvé (a vzhledem k blížícímu se tajfunu i naposled) co ji náš host zahlédl, takže velká radost! :-) Teda našla jsem ji já a bylo to megavtipné, protože jsem mu ji začala uzkazovat a všichni turisti kolem "co, kde, jak? Fuji....kde kde?"
No byla jsem za hvězdu!
Garfie a z který věže jste koukali? 
Tabea Z jižní, z té druhé není Fuji vidět. :-)
Garfiemě se hrozně líbí ten druhý mrakodrap v pořadí (třetí fotka).
continuity Cocoon building, moje oblíbená! Je to vlastně školní budova, sídlí tam různé vzdělávací instituce.
Jinak to bylo docela vtipné, být po tak dlouhé době v civilizaci. Normálně jsem vystoupila na Tokyo station....a byla v šoku, kolik je tam všude turistů, to jako JE prostě masakr. U sochy Hachika jsem potkala velkou českou skupinu, asi deset lidí, byly to tři skupinky, které se tam náhodně srazily, tak jsem se s nimi dala do řeči (jeden z nich byl DJ, který hraje o víkendu na českém festivalu v Tokyu), za tu dobu kolem prošel český pár, který jen pozdravil a když jsem tu skupinku opouštěla, přidali se další dva páni z Olomouce....A o hodinu později jsem si potykala, dala zelený čaj a zmrzlinu s Alexandrem Braunem, aniž bych tušila, kdo to je, takže jsem s ním pochopitelně mluvila o Japonsku a ne o politice!!!
A taky trochu toho jídla zase....:-) A ochutnávka saké!
A protože to byl vydařený, zvládli jsme rovnou dvě hospody za sebou.
Avokádové sashimi....
Garfie no to bych si dala! A ty zas možná můj hanácky vdolek
.
I ty fotky jsou boží. Fakt ti ještě nepřišla nabídka fotit do nějakého magazínu?
Makara No to bych si dala bez debat! Ale je tady teď ten český festival, tak pokud se v dešti vykopu, strávím hodinu a půl ve vlaku, tak mám naději, že něco jako vdolek objevím!
To moje focení je totálně amatérské, fotím jen na telefon...ale kdysi (ovšem to je téměř 20 let) mě nějaký internetový magazín oslovil, jestli můžou použít moji fotku.
Jinak z novinek, včera jsem byla na pohřbu, což bylo super zajímavé i když mě to stálo spoustu peněz i času (cesta 400 km na sever shinkansenem), tak šok a dojetí vdovy rozhodně stálo za to. Rozloučení probíhá dva dny, jeden pohřeb je dnes a jeden byl včera, pro ty co nemohou dorazit dnes na velkou ceremonii a "skutečný" pohřeb. Včera se to konalo večer v hotelu, v salonku byla postavená svatyně, ale jinak obyčejné židle, kněz měl asi hodinové kázání, zpívali jsme sútry a pak jsme postupně provedli takový malý rituál s dřevěným popelem a pomodlili se za zemřelého (musela jsem si to nechat předem vysvětlit od kamarádky, jak jsem byla ve stresu). Všechno naprosto perfektně zorganizované. Po knězi promluvila vdova, byla připravená videoprojekce s fotkami od mládí až do stáří.
Na konci jsme odevzdali speciální smuteční obálky s penězi, množství se prý dává podle vztahu k zemřelému. Osobně se rozloučili s vdovou a dostali jsme od ní každý velké balení mochi s osobním dopisem, kde psala o svém vztahu k muži (to teda bylo moc dojemné, hlavně když psala, jak odešla loni v zimě do důchodu a slíbili si, že začnou víc cestovat a vytvářet si vzpomínky....on zemřel naprosto náhle, týden po návratu z dovolené v Thajsku).
Rodila a blízcí přátelé zřejmě večer ještě chvíli poseděli, protože vzadu byly prostřené stoly a nachystané občersetvení, ale my jsme spěchali domů.
No a na veselejší notu, v týdnu jsem byla na lekci thajské kuchyně, tak výsledky :-)
Už příprava byla dost fotogenická...
Dělali jsme Pad Krapow Moo
A Tom Kha goong
Po litrech
A pak úplně hrozně roztomilý moučník Bua Loy, malé dýňové kuličky v kokosovém mléku, prý je to moučník, který se podává na královském dvoře, takový "posh" a nedostanete ho úplně běžně. Přitom hrozně jednoduchý!! Má to takový podzimní nádech, tak kdybyste někdo chtěl, pošlu vám recept.
je zajímavé, jak ta účast přátel a známých na pohřbu je pro pozůstalé důležitá.
