A konečně jsem se dostala na kurz chigiri-e, už jsem kdysi byla přihlášená, ale nemohla jsem jít.
Jde o uměleckou formu, kdy se využívá natrhaný barevný papír, v podstatě taková koláž. Jedná se ale o velmi jemnou techniku, papír je ručně vyráběný, velmi lehounký. Technika pochází z období Heian, tedy zhruba z 9. století, kdy se využívala ve spojení s kaligrafií.
Na podzimní téma, originál
A moje dílo
A ještě dílo kamarádky, ale ta už byla na kurzu potřetí, takže na rozdíl ode mě zkušená! 
Garfie tvoje dílo je taky hezké. Jak to šlo? Já mám pocit, že bych při práci s tím jemným papírem přišla o nervy.
Evaeva Úplně v pohodě, pokud nejsi náročná, tak práce pro děti.
On je ten papír jemný a průsvitný, takže chybu snadno překryješ, vlastně je to spíš žádané. Já přesně nevědala, jak s tím pracovat, byla jsem tam jediná poprvé, ale je to zajímavé, možná zkusím něco vytvořit i doma, ještě tu mám materiál z té neuskutečněné lekce.
Garfie aha, to bych nečekala. Tak tím líp
Garfie to je krasny
Garfie to je zajímavé. Pak se to nějak fixuje? Vypadá to krásně.
GarfieTo je moc pěkný 
continuity Fixuješ to tím lepidlem, nějaké průhledné rozpustné ve vodě. Takže ten celý papír podlepíš a ten s dírama přiložíš a přetřeš.
Tady jsem našla fotku z té minulé lekce, kde jsem chyběla.
Taky skvělé, dost parády udělá i ten rámeček.
Garfie to je fakt jen papir, nebo se neco domalovava?
Kokoska Jenom papír.
Muž se mému dílu vysmál, prý něco takového dělali na základce.
Tvl, moje nervy!!!!
A máme tady další mikrosezonu, kosame tokidoki furu, občas lehce prší. Je to tak. :-) Pro toto obdobý je typický déšť "shigure", což je náhlý, silný déšť, po kterém se rozprostře duha. Časté je také mrholení u kterého ani přesně nevíte, kdy začíná a kdy končí a kterému se říká "shiguregoji", doslova se překládá přestě tak "dešťová přeháňka na konci podzimu nebo začátku zimy". Je tu ještě další déšť, typický pro toto období-ořechový déšť, který označuje zvuk padajících žaludů...ty se ve starověkém Japonsku používaly jako barvivo.
Sezónní zeleninou je yam. Obsahuje látky, které podporují trávení a obnovují fyzickou sílu, takže ho často jí nemocní, aby se zotavili. Začíná také sezóna kinki, zvláštní jasně červené ryby, která se loví hlavně na severu, na Hokkaidu a v oblasti Tohoku a zatímco dřív byla naprosto běžnou součástí jídelníčku, dnes se považuje za luxusní zboží a cena jedné ryby se pohybuje okolo dvou tisíc korun. A je to ta slavná "idiot fish", o které už jsme tady kdysi dávno vtipkovaly. :-)
V Japonsku se také ve velkém slaví Halloween, jako přejatý svátek, ale na rozdíl od západního světa, ten japonský je roztomilý a neupíná se jen na dýně a kostry a čarodějnice, ale děti chodí často do průvodů v kostýmech kočičky nebo jiných roztomilých zvířat. Jinak časy se pochopitelně mění, zatímco před dvaceti lety jsem o Halloweenu prakticky neslyšela, loni už byl na Shibuji zakázaný alkohol i jakékoli oslavy.
A tady pár inspirativních fotek z recepce domu, kde bydlí kamarádka (a asi měsíc staré )
Ve středu jsme měly tu dlouhou čtyřhodinovou Tea ceremony od sensei. Bylo to super, i když trochu na infarkt, protože jsme byly domluvené s kamarádkou, že nás nabere autem, u sensei budeme dřív a převlečeme se u ní do kimon. Bohužel kamarádka na nás zapomněla, takže jsme tak tak stihly vlak a kimona vůbec. Škoda veliká, i když musím přiznat, že vyřízené jsme byly i bez kimon. Všechno to jídlo a klečení...
Ve středu jsme měly tu dlouhou čtyřhodinovou Tea ceremony od sensei. Bylo to super, i když trochu na infarkt, protože jsme byly domluvené s kamarádkou, že nás nabere autem, u sensei budeme dřív a převlečeme se u ní do kimon. Bohužel kamarádka na nás zapomněla, takže jsme tak tak stihly vlak a kimona vůbec. Škoda veliká, i když musím přiznat, že vyřízené jsme byly i bez kimon. Všechno to jídlo a klečení...Začalo to sezením před čajovým altánkem, očistou venku, vchodem do Tea room, napřed se pil silný čaj, který připomíná spíš pastu, dřív se pil z jednoho hrnku (v podstatě taková dýmka míru), ale po covidu dostává každý vlastní. Skladuje se také ve speciální nádobce s kovovým víkem, které zezelenalo, pokud někdo čaj otrávil.
Garfie kleceni by me zabilo
Pamatujete na uhlíky, co mají každý své jméno?
K silnému čaji se podávají "štavnaté" sladkosti, k normálnímu spíš "suché".
moora No vzaly jsme si ty pidižidličky a na oběd nás sensei vzala do obyváku (i když běžně se v rámci Tea ceremony jí v tatami místnosti), ale stejně kolena necítím ještě teď. Dneska jsem měla Eisa trénink a máme tam teď takový prvek, kdy klečíme na zemi....no málem jsem se nezvedla a to jsem cvičila bez bubnu. 
Pak se podával oběd, kaiseki, to znamená spousta malých chodů, velmi speciální. Všechno jsme musely jíst ve správném pořadí, vždy když jsme chtěly změnit misku, musely jsme položit hůlky, vzít si jinou a pak hůlky a to ještě speciálním způsobem, ne že je drapnete jak někde v hospodě.
Mezi chody se tak porůznu připíjí saké, nikoli z panáků, ale ze speciálních talířků. Oficiálně se hostitelka obědu neúčastí, sedí za dveřma a poslouchá, co si říkáme. :-) Sensei s námi ale pochopitelně zůstala. Vlastně teď jsem si vybavila, nemá tam být, ani když vcházíme do Tea roomu, až když zavřeme dveře, je to znamení, aby otevřela ty své a přišla za námi. Stejně tak u toho oběda, přichází až když my zavřeme pokličku nad jídlem, hlasitě, aby to slyšela.....
Ten květ u ryby je květ shisho, jedlý a výborný!!!
