Lamicka stáčení medu

To je až neuvěřitelný. V reálném životě neznám nikoho, kdo má knoflíky po babičce. Já mám takovou docela dost velkou dřevěnou krabici se zašupovacím víkem a ta je plná knoflíků. Teď ji mám na chalupě spolu s krásnou petrolejkou z růžovýho porcelánu, mosaznou váhou a pár drobnostma jako památku na babičku. Taky jsem si s těma knoflíkama ráda hrála. Už jen tak ponořit ruce do krabice a hrabat.

Kamaráda jsem prý v předškolním věku měla. Já si to nepamatuju. Pamatuju si imaginárního psa, toho jsem měla do té doby, něž jsem dostala živýho. Já jsem vůbec nějak celý dětství trávila ve svých fantazijích. A mám pocit, že mi to občas splývalo dohromady. Ten svět fantazie po mně zdědil starší syn.

Potrefenáhusa 711990 jinx děkuji, zajdu tam :)

A koukam, kolik si nás hrálo s bizuternim nebo sklářským odpadem :) u babičky toho byla spousta, ty krasne barvy a originální tvary! 

a taky tam jsem rada strkala ruce do sudu se zrnim, jen jsem se vždycky trochu bála, jestli mě uvnitř něco nekousne do prstu :D

crazydaisy  Po mně taky syn a někdy mě úplně zaskočí, jak je dcera pragmatická! Podobnou fantazii má synovec (je to teda synovec manželův, takže to nemá po mně) a jeho rodiče s ním hrozně bojují, celé jeho dětství jsem strávila tím, že jsem se ho zastávala, oni ho mají za mimoně. :-)

Pinot Noir Lamicka Stáčení medu a včely všeobecně Já se jich fakt bojím a to máme akutálně čtyři včelstva. Vždycky, když do nich otec vrtá a ony lítají jak divé, jsme s psicí zalezlé a nevystrčíme nos.

Hrabání v zrní je fajn, ale nejlepší bylo stavění domečků z balíků slámy. Teď máme z pole louku a děcka tráví dny zalezlé v kopkách sena (suší je na těch dřevěných konstrukcích, takže to dělá fakt stan).

A dým bramborové nati.. A brambory z popela..

brrr Včel jsem se nikdy nebála, milovala jsem tu vůni věcí okolo (mám i proto ráda všelijaká oranžová, autentická a přírodní vína, často tam ta vůně propolisu a rozehřátého včelína jsou), ale máma je silně alergická na včelí bodnutí s celé dětství jsem žila v obavě o ni a taky o to, jestli zvládnu píchnout injekci, kdyby zkolabovala. Tehdy ještě nebyly ty "propisky", ale musela se uříznout skleněná ampule, nasadit jehla, natáhnout správné množství,... No, měla jsem z toho hrůzu. Takže jsem včelaření na jednu stranu milovala a na druhou nenáviděla.

brrr a jak to suché seno vonělo!!

A vůbec, já mám celý to dětství spojené s vůněma. Dědečkův autobus a koženkové sedačky (byl řidič), hlína v zahradě na jaře, vdolky a kakao u babičky v kuchyni, fialky v lesíku u Hajan, seno a rozpálené polní cesty v létě, jahody s mlíkem a cukrem, malí králíčci, ruce od mladých ořechů, pálení bramborové natě a brambory z popela, síra ve vzduchu, když začala topná sezóna, vanilkové rohlíčky když babička pekla a pak ten dřevěný flakónek od růžového oleje z Bulharska, který měla babička na poličce. Jo a taky si pamatuju, jak voněla babička brněnská (druhá babička). 

Tak Betty To jsi byla hodná dcera, já, jak jsem jinak byla poměrně hodný dítě, tak tady jsem teda frflala, a  kontaminované kousky nechtěla nosit, takže máma nakonec to co šlo, kupovala se zipem nebo přes hlavu. Pak to teda zachránily v osmdesátkách ty scvakávací druky, i když i od těch byly lepší a horší typy. 

Garfie Druhý syn je taky dost pragmatik, ale až v dospělosti. Jako předškolák si jedno období se mnou moc rád povídal o tom, co bylo, než se mi narodil. V podstatě mi vyprávěl příběhy ze života nějakého muže. Někdy to byly věci, kdy jsem nechálala, jak o tom tak malé dítě ví. Párkrát jsem to říkala manželovi, ale ten mi asi moc nevěřil, že je to pravda - prý, to se ti asi jen zdálo, to není možný. Později mě mrzelo, že jsem si to nezapsala, protože už si to samozřejmě přesně nepamatuju.

bram

bram to je krasne a presne popsane, uplne jsem se zasnila a vzpomnela si na detstvi:-)

bram to je zajímavý s těma vůněma, já si vůně nepamatuju, spíš pocity a taky mám ve vzpomínkách vrytý některý situace, jak kdybych si přehrávala film v hlavě a zastavila ho v určitým místě..

slniecko A viděla jste ji v tom dětství doopravdy, nebo jste si představovala že tam je?

​Uf, no...tak jasné, že som ju videla, ale tak som presvedčená, že som si ju prdstavovala...ono to u malých detí tak nejako splýva...

A hlásim sa do gombíkového klubu, akurát, že u nás tú krabicu mala rovno mama.

bram to je zajímavý s těma vůněma, já si vůně nepamatuju, spíš pocity a taky mám ve vzpomínkách vrytý některý situace, jak kdybych si přehrávala film v hlavě a zastavila ho v určitým místě..

​ja obrazy, staticky, jako fotka

moora taky pěkný :)

bram krasne jsi to napsala