Zina Dřív se tím asi nikdo moc nechlubil.
"Blbé" dotazy / Co nutně potřebujete vědět
10. srpna 2014 15:10
TTo bude určitě tím, že teď jsou líné matky s detma furt doma, před televizí, tabletem, počítačem. Takže děti jsou v porovnání s námi, co jsme byli venku furt v různých partách, sociálně nesaturované, tak si kamarády musejí vymyslet!
Reakce na Isca:
Tak Betty
dík, žes to napsala i za mě.
taky? ještě dodám, že rodičům jsem to nikdy neřekla i když ten odpor jsem cítila od mala. Nevím proč, rodiče byli hodní, určitě i chápaví.Myslím, že jsem jim nechtěla přidělávat starosti.
DDěda měl, a vlastně to ještě pořád je, seno na hůře, skákaly jsme se ségrou do něj z trámů. Z toho bylo pak taky bordelu.
Zina ja se segrou jsme imaginarniho kamarada mely obe, mame to napsane v denicku ditete. Byla jsem hodne mala, nepamatuju si ho.
Potrefenáhusa deda s babickou meli hospodarstvi a ja se porad hrabala v zrni 
. Taky jsem milovala vuni srotu, kdyz deda srotoval. Ten se pak michal s uvarenyma bramborama prasatum. Taky jsem mela rada vuni nasekaneho rebricku a kopriv pro slepice, babicka na to mela takovy otacivy sekacek, tak ta vune byla hrozne intenzivni. Skanani do sena ve stodole... no a taky skakani do nafoukaneho stohu...
dzizisketa Hele, to je ironie? Doufám, že jo, mám takový slabší pondělí. Protože dětem se teď lidi věnují mnohem víc než za nás, to by byl ten poslední důvod, co by měl napadl.
Reakce na dzizisketa:
Zina
TTo bude určitě tím, že teď jsou líné matky s detma furt doma, před televizí, tabletem, počítačem. Takže děti jsou v porovnání s námi, co jsme byli venku furt v různých partách, sociálně nesaturované, tak si kamarády musejí vymyslet!
No tak to určitě. U nás se to týkalo se to věku asi tak do 4 nebo 5 let. A tablety a mobil v té době fakt nebyly . Takže chtě nechtě se mnou ven musel a já jsem společenská hodně. Asi nebyl den, aby jsme byli někde sami. A mám teda pocit, že naopak nám se nikdy nikdo nevěnoval...vyhodili nás ven a bylo. Doma si se mnou teda rodiče nikdy nehráli.
Jinak jsem dneska na to zavedla řeč s mamkou a ta říkala, že jsem imaginárního kamaráda měla, ale já si to teda nepamatuju. Dokonce měla též několik zajímavých historek. Říkala, že jsem ze sourozenců byla jediná.
Reakce na dzizisketa:
Zina
TTo bude určitě tím, že teď jsou líné matky s detma furt doma, před televizí, tabletem, počítačem. Takže děti jsou v porovnání s námi, co jsme byli venku furt v různých partách, sociálně nesaturované, tak si kamarády musejí vymyslet!
Počkej, to si pleteš, vždyť ty matky dneska furt někam trajdají a zaclánějí v MHD, místo aby seděly doma.
Zarinya oblazky u more jsou nej, jiny suvenyry uz jsem si od more davno neprivezla. Tenhle, tenhle, tamten je krasnej, prece tu nenecham ten kulatej, fialovej, placatej, pruhovanej... posledni den tridim trikilovou tasku sutru a vybiram par tech, bez kterych se clovek nemuze vratit domu. A sedet v priboji v oblazcich a poslouchat, jak to chrasti...
A to potvrzuje poznatek, že ať matka dělá cokoli, vždycky to dělá blbě
JJasně, že to bylo ironicky
Reakce na Zina:
Pinot Noir Tak na tom určitě něco bude, ale neodpovídá to na to, proč se dřív vyskytovali jen velmi vzácně, z naší generace tu o nich psala jen slniecko , kdežto u současných dětí to podle diskuze vypadá, že jsou docela běžní.
Myslela jsem to tak, že třeba imaginárního kamaráda někdo v okolí i měl, ale nechal si to pro sebe. Vycházím samozřejmě jen ze své omezené zkušenosti, ale já bych to před rodiči nepřiznala, natož před někým jiným.
dzizisketa Aha, no já se v tom moc nepohybuju, tak nevím. Co jsem si všimla, že už moc nejsou takový ty dětský party venku, který jsme měli my, když už je sníh, tak s dětma sáňkují maminky. Ale to je stejný jak s těma psama a kočárkama u obchodů, taky bych tam už taky ani jedno nenechala.
Já myslím, že je to současnou výchovou a rozdílným přístupem k dětem dříve a dnes. že dneska jsou rodiče spíš ochotn hrát tu hru s dětmi než dřív. Že dneska se tím na facebooku v diskuzi maminky pobaví a vymění vtipné historky, zatímco dřív by asi spíš dítě odbyly, co to zase plácá za blbosti.
Já se tehdy taky rodičům nesvěřila a hrála si s těmi vymyšlenými bytostmi jen sama, aby to nikdo nevěděl.
A ti kamarádi jako jedenapadesát štěňat, krokodýl, chlapeček, ti mi přijdou srandovní a vůbec by mi nevadili. Mrazí mě z těch kamarádů, co bydlí ve skříni a podobají se předkům, jmenují se stejně jako babička a přichází si popovídat o reálných událostech. Z toho mám fakt husí kůži.
žluťásek Jo, tam jsem to myslela i já.
dzizisketa no já bych psa taky ráda, ale s naším momentálním životním stylem se to nedá, ony i ty děti to chápou, ale holt toužej, no... Dala bych i hada i tarantuli, ale to už by k nám nepáchla babička, která nám jinak krmí kočky, když jsme pryč.
TTaky myslím. Já se rodičům v dětství taky se spoustou pro mě tehdy důležitých věcí nesverovala, ta důvěra tam nebyla. A furt ten odstup mám.
Já si nepamatuju, zda jsem měla kamaráda, ale bratr "měl" dům a v něm choval psy, co se jmenovali Lucie a Bílá 
Zina vymyslenyho psa jsem taky mela :-) nejdriv jsem teda mela skutecnyho, pak jsme se ale prestehovali a nemohli vzit s sebou.
ale presne, rozdil mezi vymyslenejma zviratama a kamaradama a prihodama, ktery s nima prozivam a takovyma echt imaginarnima vidim v tom, ze dite vyzaduje zidli navic, prostrit, rika "tam si nesedej, sedi tam..."
