Linda bohužel neporadím, ale ráda si poslechnu, jaký to bylo. 

Tabea vezla to stehovaci firma samozrejme, celnikum dodala veskery podklady, pani to furt zdrzovala, chtela doposilat dalsi a dalsi veci, pak ji osvobozeni zamitla. nezna/neuznava totiz britsky najemni rolling contract. no tak dostala jeste potvrzeni od realitky. na to prisla zprava od dhl s pozadavkem na 32tis, az pak telefonicky odpo jsme zjistili ze to je za skladovani, ne clo. takze podana reklamace, jako nedaji ti tvoje veci mesic a pak za to jeste chteji platit?? nehoraznost.

Aranelnaše cesta do Jugoslávie začínala přepsáním u příbuzných na jižním Slovensku (už do Komárna to tehdy trvalo téměř čtyři hodiny) a pak téměř celodenní frontou na Maďarské hranici. Když tohle člověk překonal, čekala ho cesta přes Maďarsko (co byly na tu dobu slušné silnice) a spalo se někde u Záhřebu) a pak celý den dál až do Omise. 

Aranel no já si to taky pamatuju. A taky si pamatuju, že když táta přišel o firemní auto, tak jeden z hlavních požadavků byla klimatizace. A tomu autu už bylo 22 let.

continuityTyjo, no! Přes Maďarsko je to ne-ko-neč-ný ale naši teď vlastně taky jezdí takhle, aby se vyhnuli zácpám v Rakousku.

My teda u moře byli autem jen jednou, pak už jedině autobusem (2x) nebo letecky. Ale jezdili jsme na ty poznávací dovolené po Evropě.

Evaeva No, naši mají dvě auta, jedno už dost staré s rozbitou klimatizací a tím už nechtějí jezdit ani 12 km do města do práce (pochopila jsem, že se snaží "carpoolovat").

Aranel no tohle 22 let staré loni přestalo topit a bylo proto po několika měsících úvah vyměněno. Ale klima fungovala

My jezdívali vlakem. Tu cestu s nocí na visutém lůžku v kupé jsem milovala skoro tolik jako moře.

My u more nikdy nebyli, neměli jsme ani auto

Sweet Potato vlakem jsme jeli jednou do Rumunska mám z toho super zážitky - jeslí jsme se spřátelenou rodinou, měli dva kluky v našem věku. Celý den jsme hráli karty a na noc tatínci odešli do vedlejšího kupé. Ale to moře bylo taky super. 

Aranelnekonečné bylo hlavně na to čekání na hranicích. Táta nás poslal na oběd, že tam bude to auto postěžovat sám a řekl máme ať nespechame. Ta nervózní spěchala, no posunul se zatím dobu asi o 50 metrů z kilometru. 

A tchyne nám vysvětluje jak to byla super doba na cestování. Jenže tchán delal u aerolinky. Takže oni do Bulharska létali a ještě si zvládli přepravit i kolo. 

Potrefenáhusa my auto měli, ale nebyli jsme nikdy ani na Slovensku, natož u moře

Potrefenáhusa nezapomeň, že já byla malá až po revoluci. Nicméně jsem to moře až tak moc neoblibovala, co jsem byla starší. Pamatuju si, že jsme se tam vždycky hádali víc než na jiných dovolených.

Ale mamka se svojí mámou a bráchou jezdili vlakem se stanem do Bulharska a Chorvatska, děda měl režijní jízdenky, na to babička vždycky vzpomínala, kolikrát spali na divoko třeba. Strejda jde v jejích šlépějích, i když už teda jezdí autem.

continuity Ve vagónu se vždycky vytvořila dětská parta, hlavně cestou zpět, když už jsme se znali po 14 dnech v kempu. Živě si pamatuju, jak jsme jednou v uličce soutěžili, kdo udělá nejvíc dřepů. Možná bych i vyhrála, kdyby nás nezahnal průvodčí.

A znáte někdo to "uplete z h.bič" i v pozitivním významu?

Já na to narazila teď při hledání anglického ekvivalentu a překvapilo mne to.

​Znám to jen v tom pozitivním významu. 

My měli trabanta, u moře jsme nikdy s našima nebyly a na dovolené po Čechách nebo na Slovensko jsme si půjčovali favorita z půjčovny

Já vyrůstala v devadesátkách, taky jsme auto neměli a k moři nejezdili, poprvé jsem se k němu podívala až ve dvaceti, možná proto mám teď k němu takovou vášeň. Ale auto nemám dodnes

Potrefenáhusa s rodiči jsem na dovolené u moře nikdy nebyla. Auto měl táta dlouhá léta Škodu 120 a pak ojeteho Formana.

euridike včera jsem viděla v Reserved-nezkoumala jsem detailně,ale viděla jsem hodně hnědé a vůbec tmavé barvy,svetry,a asi i parky tam byly...

Přivoláváš podzim?