Troufam si se domnivat, že ano,
Vzdycky doporučuji to, co mam vyzkoušené, že funguje,
Mam to v sobe takhle, noo.
Je fakt, ze si k tomu clovek dojde...
(pres ruzne zivotní "zkousky", jak je zvladne, v sobe zpracuje...)
No a kdyz se rano vzbudis a vis, ze ten program bude opet stejny jako kazdy den, tedy podrizeny detem a nemuzes z neho utect, tak jak mam postupovat?
Je jedno, jestli jsi na mateřské, nebo nekde jinde/nejakym způsobem "uvázaná"
Človek, podle mě, musí mít
těšení...
...nejaké teseni. Na cokoliv
(nejaký aspon teochu pravidelny, velmi prijemny ritual, treba kafe s kamoskou, kino, vana s penou, vecer dve decky cervenyho, jednou tydne vymeteni nakupniho centra, hodina ve fitku, latéčko k snídani, atd., atd. ...),
a pojud možno, nenechat si na ty radosti/tesení od nikoho sáhnout.
A tím tesenim se na ony prijemne veci - od těšení k těšení - se dá přežit jakkoliv dlouhé, naročné období.
(treba ja se kazdej vecer tesim na rano - delam si kafe se smetanou,pak se tesim, uz od rana, az pujdu z prace, pak se treba tesim,ze po vyplate si necim udelam radost, nebo se tesim, az si koupim sušeny ananas, fiky, hermelin a dam si k tomu vinko, tesim se na telefon, smsky od chlapa, kdyz jsem mela male deti, tesila jsem se na vecer, az je nacpu do postele a bude klid, tesim se, ze az si uklidim byt, ze si v tom vonavu budu hovet s casakem a s tabletem, tesim se, jednou za cas na kino, na sváteční cigáro, je toho vic...)
teseni je fajn, ale zit jen v tom co bude ne v tom co je? az? az bude vikend, az budou deti velky, az bude leto, az se vrati muz, az, az..? a co prave ted? mne teda hodne pomohlo tak nejak to sve "ted" prijmout. a co nechci prijmout tak zmenit.
a ano, jsou i zeny, ktete ty deti opusti. a neni potreba je odsuzovat, zrejme nemohly jinak. a jejich zivot to treba i pozitivne zmenilo.
To s tim nesouvisí.
Resp. ja jsem nenapsala, ze ja jsem s necim nespokojena.
Ja jsem se svym zivotem spokojena(se zdravim, detmi, chlapem, praci, bydlenim, postavou...),
a k tomu, v podstate peknemu zití, mam jeste i ta tesení. Momenty jeste o neco hezcí(a nektere jsou krasne, uzasne.,,), nez to - relativne - obycejne kazdodenni spokojené fungovani.
Ja psala o teseni v kontextu dotazu od Luny,
resp. kdyz ma clovek období, kdy mu je nic moc treba, tsk jak se tim prokousat.
Takze tak
prave. kdyz jsi spokojena, pak to teseni do toho i pekne zapada a zivot je krasny.. ale kdyz je tvoje "ted" natolik nahouby ze to nenavidis, upinat se k nejakemu "az potom" mi pripada nebezpecne. samozrejme, zprijemnit si zivot v kazde chvili je dobre, s tim souhlasim, udelat si radost - ale s tim souvisi i to mit se rada. kdyz nekdo nenavidi sve telo a da si pro radost kavicku se smetanou, bude se pak nenavidet o to vic..
...a jeste -
to, co momentalne prozivam, tak si to vychutnavam, uvedomuji na max.
Priklad - dost casto treba lide delaji, ze sedi s nekym na kafi, nebo mamina vede ditko, ale myslenkami je jinde, uz premysli o dalsich vecech, co bymela udelat, zaridit, stihnout, jakoby s tim ditetem, znamym "neni"...
Takze kdyz neco delam, nekde s nekym jsem, snazim se venovat tomu i pozornost, co to jde.
(jasne, a pak jsou situace, cinnosti, kdy naopak necham myslenky umyslne volne plynout...)
Ve vsi ucte, myslim, ze tak trochu překrucuješ, ne uplne presne chaoes, co se snazim rici. Ano, je mozne, ze jsem se nevyjadrila stoprocentne jasne.
Pokud ma clovek obdobi, ktere je na houby, nebo se dokonce nenavidi, tak at s tim neco dela. Samo od sebe se nezmeni nic.
Pokud to sam nezvladne - coz neni ostuda. Naopak, je znakem sily priznat, i sobe, ze je neco, co mi vadi, nelibi se mi - muze nekoho pozadat o pomoc.
Nekoho, komu veri - nekdo z rodiny, kamos, odbornik. To je jedno.
Ale zaklad - ten dotycny musi chtit sam s ti neco udelat. Ti druzi ho podpori nejak, ale akce je na dotycnem.
Lehke to neni. Ale jde to.
chapu co chces rict. ale neodpovidas na otazku Luny. ja ji znam jen podle toho co tu pise, a pise ze sebe i svuj zivot nesnasi.
Jsem sice ve špatném vlákně, ale mám akutní dotaz, jaké mám objednat číslo Vagabondů? Mám 37,můžu v klidu objednat 37???
A proc ho nesnási.?
Co konkretne ji tak vadi.?
Ja nevim, ze ma deti.?
Vzdyt si je s muzem prali, ne.?
Na materske jsem byla taky. A ne ve meste, ale na vesnici, "uzasny". Takze jsem jezdila do mesta dvakrat nebo trikrat v tydnu na aerobic.
Kdyz njsou babicky, ani kamosky, ani muz na hlidani deti, jsou, ve meste, snad profi hlidaci sluzby...
A ja nekdy mrnouse vzala i na hodinu spinningu. Byl uz vetsi, musel sedet v joute na dece s hrackami a "hlidat" me. Mel slibeno, ze mu pak neco koupim.
Proste resit jde vsechno.
Nebo co jeste nesnáší.?
podle mne ma Miru pravdu, proste si musis najit nejaky cas pro sebe. dle mne si proste pretizena a unavena. s detma je problem, ze clovek je unaveny tim stereotypem a je pretizenej a vlastne nevytizenej. neumim to lip napsat, proste ty rutinne cinnosti spojene s malinkyma detma nejsou kdovijak dusevne inspirujici.
za prvni bych skusila pravidelne nekam vypadnout i s detma. mne pomohla uz pouha navsteva zoo - nemusela jsem varit a doma se neudelal neporadek. sice jsem byla unavena, ale fyzicky. taky neni nic spatneho na tom hodit deti nekomu na krk. ja bych je normalne vrzla babicce s vymluvou, ze musis k lekari, na urad cokoliv a asi bych par hodin vubec nezvedala telefony. (opravdu nechapu babu, co po pul hodine zavola, ze diteti se styska at rodice dovali zpet. jasne, ale tak snad mrne necha se nejak zabavit?)
a zacni aktivne hledat to hlidani, i jedno dopoledne v tydnu fakt pomuze, paradoxne mne pomohlo i zacit chodit do prace (i kdyz to byl logicky mazec), protoze jsem alespon vypadla z toho blbince a cestou se na 15 minut zastavila v krame a mela pocit, ze uz muzu delat i neco jineho nez resit deti. pokud jsou deti porad nemocne, doporucuji na zimu nasadit imunoglukan - vedecky je prokazano, ze to pomaha. uplne zdrave asi nebudou, ale alespon nebudou stonat tak casto.
já mám 39 a Vagabondy mám taky 39, ale mám normální nohu s normálním nártem... jestli máš širší nohy nebo nějaký jiný atypický "prvek", zkus si je objednat na Zootu, tam je zaplatíš až po vyzkoušení
Potvrzuji, mám několikery Vagabondy a číslo vždy sedí.
hezky řečené
Taky bych chtěla umět neřešit, co si o mě ostatní myslí, neumím to. Se k tomu dopracuji, až už to bude jedno 
...no, jeste bych dodala,
ze ale me pokazde "zasahne", když, prestoze ja nejake jiste osobe nicim neublizuji, neskodim, nemluvim o ni spatne, tak ona o mne ano, pripadne si vytvori domnenky o mne a roznasi je dal.
Proste nekteri lidé, jak ja rikam, "mají péči" o druhé...
No, co s tim nadelam...
...chvilku to zamrzí, najehlí, rozhodí, ale pak si reknu, no, co už.
Vetsinou tohle delaji lide se svym zivotem, ci jeho casti, nejak nespokojení.
Svym chovanim delaji reklamu sami sobe. At si zijí tak, jak jim vyhovuje, jejich vec, volba.
Pripomenu si, co mam já, a jsem za to vdečná.
No, a taky se nekdy uklidnim tim, ze lide, kteri me opravdu znají, vi, jaka jsem , zalezi jim nejakym zpusobem na mne, si o mne nesmysly nemyslí, neroznáší
ono se to rekne, ja treba moc neresim, co si o mne kdo mysli, ale mam to tak odvzdy. mam pocit, je to jednodussi pro introverty, kteri berou ze sebe nez pro spolecenske extroverty.
Právě proto je výhoda, to umět neřešit, protože takových lidí je spousta. Spousta lidí se stará o druhé a drbe a pomlouvá, i škodí...
Se mi třeba stalo, že se nastěhovala nová sousedka, a po nějaké době mě naráz přestala zdravit, nezdravila mě několik týdnů, nebo měsíců a já nevěděla proč. Potom došla a omluvila se mi, že si něco špatně vyložila a že měla špatný den.
Ale já debil se kvůli tomu "trápila". Dávám do uvozovek, protože tak hrozné to nebylo, vůbec ji neznám. Ale na to, jak mi jako cizí člověk může být ukradená, tak by mi neměla stát ani za ten nepříjemný pocit, a přemýšlení, co že jsem jí to udělala. Dumala jsem nad tím a bylo mi hodně nepříjemné, že se na mě vůbec někdo za něco zlobí, byť cizí člověk.
navic kdyz to nikdy neresili ani rodice, sourozenci.. my jsme vsichni stejni:-) kdyby mne to nekdo furt predhazoval asi by me mrsklo
